Češi hodně cvičí, ale špatně se hýbou. Jak se ze zdravého sportu stane nezdravá závislost

Studie, které zkoumají tělesnou zdatnost národa, jsou prováděny na malých vzorcích osob. Takže jejich vypovídající hodnota je nízká. „A obávám se, že je v tom i určitá tendence dojít k negativním závěrům. Jsem přesvědčená, že Češi se velmi zlepšili, chodí do fitness center, běhají, parametry tělesné zdatnosti se určitě zvedají,“ říká v nové epizodě podcastu MUDr.ování docentka Daniela Stackeová, fyzioterapeutka se zaměřením na psychosomatiku, která působí jako pedagožka na několika vysokých školách.

Odbornice vidí jiný neblahý trend, a to, že někdy z touhy zbavit se napětí a stresu cvičíme příliš intenzivně a příliš často. „Lidé pak mají třeba lepší úroveň kardiovaskulární zdatnosti, ale chybí jim psychologické benefity pohybu. Přitom by se očekávalo, že se budou cítit lépe, že budou mít lepší náladu.“ Jenže ta se ne vždy dostaví. Což může postihnout i ty, kteří začnou cvičit kvůli lepší postavě. Tělesné dispozice ale nepřecvičíte, což může vést k frustraci a poškozené sebedůvěře.

Kdysi býval populární slogan „sport je naše droga“. V poslední době se ukazuje, že nebyl zase tak daleko od pravdy. Byť je pohyb pro člověka nezbytný, závislost na něm může způsobit mnoho problémů. Jak se ale může stát, že člověk cvičení propadne natolik, že přestane vnímat zdravou hranici? Podle docentky Stackeové se většinou sejde víc faktorů: „Jeden z nejvíc častých je sociální tlak na to provádět tělesné aktivity, které směřují ke zvýšení atraktivity jedince. Pak to ale není o prožitku z pohybu, ale o tom, že pohybovou aktivitu používáme jako prostředek ke změně těla.“

Cvičení je společností vnímané velmi pozitivně, sklízíme za něj potlesk i palce nahoru, takže člověku, který se cítí v životě nejistý nebo nedoceněný, může kompenzovat tolik potřebné uznání. Od toho už může být jen krůček k závislosti. Všimne si jí ale spíš okolí než člověk samotný. „Vidí, že to není zdravá forma pohybové aktivity, když se jedinec soustředí pouze na cvičení a začne zanedbávat další aspekty života. Odborníci tomu říkají obsedantně kompulzivní porucha, kdy dotyčný sleduje úzkostlivě parametry tréninku, nutkavě dodržuje výživový plán a tak podobně. A i když to po čase působí na tělo destruktivně, pokračuje v pohybové aktivitě dál,“ přibližuje Daniela Stackeová.

Je vůbec možné ubránit se vzniku takové závislosti, když nás všichni k pohybu nabádají, hvězdy sportovního nebe jsou adorovány a vyrýsované svaly jsou předmětem všeobecného obdivu? „Jedinci, kteří trpí závislostí na pohybu, jsou přesvědčeni, že jednají správně. Tohle nastavení změníte obtížně. Jediná možná cesta je zařadit toto téma do primárního vzdělávání, kde se bude hovořit o zdravém vztahu k pohybu, k vlastnímu tělu,“ myslí si docentka Daniela Stackeová.

Proč někomu stačí pohybu méně, když ho jiný potřebuje hodně? Lze léčit závislost na sportu sportem? A proč bychom se neměli snažit za každou cenu uběhnout půlmaraton? Celý rozhovor o tom, že i pohyb může člověku uškodit, pokud se to přežene, si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali? Docentka Daniela Stackeová absolvovala studium fyzioterapie (specializace somatopsychoterapie) na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze a také trenérství kulturistiky a fitness tamtéž. Působí na VŠTVS Palestra a externě spolupracuje s dalšími školami. Je autorkou knihy Cvičení na bolavá záda.

Nejlepším pohybem je chůze, která je přirozená, udělá radost, a navíc pomůže zhubnout