Babička není dementní. Možná jen špatně slyší

Když se řekne starý člověk, většina z nás si automaticky představí spoustu zdravotních neduhů. Ale není to vždycky tak jednoznačné. Některé nemoci dokonce ve vyšším věku zmizí, protože souvisejí s mládím. Co je ale důležité, u starších lidí se stírají typické příznaky nemocí. „Kromě toho, že starý člověk nemusí mít při močové infekci horečku, nemusí mít ani pálivé řezání. Nebo ho bolí celé tělo, ale probíhající infarkt ho bolet nemusí,“ říká v další epizodě podcastu MUDr.ování geriatrička Zuzana Šnajdrová z Nemocnice milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze.

Celý rozhovor s odbornicí si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování:

Lékařka, jejíž specializací jsou právě lidé ve vyšším věku, říká, že existuje několik druhů stáří. Takzvané „young old“ je období, kdy je člověk ještě celkem v kondici a při síle. „Od pětasedmdesátého roku přichází vlastní stáří, to už přibývají choroby. Vysoké stáří je nad pětaosmdesát, devadesát let, kdy už třeba řešíme problém soběstačnosti,“ vypočítává geriatrička. A to ještě zdaleka není všechno. Vedle tohoto kalendářního stáří ještě existuje stáří biologické a sociální.

Další ze specifik seniorského věku je takzvaná geriatrická křehkost. Člověk s tímto syndromem vykazuje větší riziko, pokud jde třeba o soběstačnost nebo způsobilost k  operačnímu výkonu. „Jednou z příčin křehkosti může být syndrom demence,“ vysvětluje Zuzana Šnajdrová.

Neznamená to ale, že každý starý člověk musí nutně určitým druhem demence trpět. I když to tak možná někdy vypadá. Jestli si váš stařeček nepamatuje, co mu říkáte, možná nemá poruchu paměti. „Kognitivní stav může ovlivnit třeba jen špatný sluch – a co neslyšíme, to si nemůžeme pamatovat,“ říká odbornice a v podcastu vypočítává další příčiny, které mohou vyvolat zmatenost. Velmi častá je třeba dehydratace.

Jako demence se projevuje i nedostatek naicinu (B3).

Ve stáří se zvýrazňují všechny negativní vlastnosti, říká se. Platí to i pro ty dobré? Jednoznačné není žádné z těchto tvrzení, podle Zuzany Šnajdrové jde spíš o to, že v pozdějším věku nám leckteré věci nejdou a kvůli tomu se můžeme na sebe někdy zlobit. Ale pořád není nic ztraceno, naučit se můžeme spoustu nového. „Potřebujeme častější opakování a víc času, ale učit se můžeme do vysokého věku,“ vysvětluje lékařka, jež v podcastu dále hovoří o tom, kolik návštěv potřebuje, aby se dozvěděla, jaké léky pacient skutečně užívá, a proč vyšetřuje už ode dveří.

MUDr. Zuzana Šnajdrová z České gerontologické a geriatrické společnosti pracuje v Nemocnici milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze 1. Je členkou České lékařské komory a její specializací je gerontologie, v níž se vyprofilovala zejména na oblast pacientů se syndromem demence.