Alzheimer krade víc než jen vzpomínky. Všímejte si i malých změn chování, říká odbornice

Péče o nemocného příbuzného s Alzheimerovou chorobou může převrátit život celé rodiny naruby. Na co se připravit? A co dělat, když už se to nedá zvládat? Poslechněte si rozhovor s ředitelkou Alzheimerova centra v Českém Těšíně Petrou Krulovou.

Alzheimerova choroba se prý brzy stane svého druhu novou pandemií - už dnes vidíme, že se počty pacientů rychle zvyšují. Neurodegenerativní onemocnění patří mezi nejčastější druhy demence a účinný lék dosud nemáme, přestože závod o jeho vývoj běží na plné obrátky.

Otázkou nicméně zůstává, zda o pacienty zvládáme dobře pečovat a jestli vůbec dokážeme poznat, když varovné signály nemoci vykazuje některý z našich blízkých.

Podle Petry Krulové, která působí na Katedře neurověd Lékařské fakulty Ostravské univerzity a vede zařízení Alzheimer Home Český Těšín, nemusí jít jen o ztrátu vzpomínek nebo zhoršenou orientaci. Lidé by si proto měli u svých blízkých celkově všímat změn osobnosti.

„Lidé přichází i s tím, že se jejich blízký mění a že je něco špatně. Že už to není ta babička či dědeček, jak je znají. Pacient se mění i povahově. Často vídáme, že je podrážděný nebo apatický - ztrácí zájem o okolí. V pozdějších fázích vídáme i různé depresivní projevy,“ vyjmenovává Petra Krulová v podcastu MUDr.ování.

Přestože se povědomí o Alzheimerově chorobě zlepšuje, stále je s ní spojené určité stigma či nepochopení. Lidé se třeba domnívají, že občasné zapomínání u jejich prarodičů je zkrátka projevem stáří. I proto se pacienti do odborné péče dostávají pozdě.

Podle Petry Krulové je ale třeba zbystřit hlavně při zhoršení krátkodobé paměti. Když si třeba babička najednou nevybaví vaši včerejší návštěvu, opakovaně se ptá na datum, hůř se orientuje na známých místech nebo zaměňuje slova.

„Stejně tak si můžete všimnout, že babička, která byla výborná kuchařka, už najednou nevaří jako dřív. Mění se i různé praktické věci,“ dodává odbornice.

Většina lidí se prý po stanovení diagnózy snaží o své blízké s alzheimerem starat doma. Petra Krulová upozorňuje, že je třeba se v takovém případě připravit na náročnou situaci a nebát se říct si o pomoc.

Ať už o nemocného pečuje rodina nebo se o něj starají v zařízení, osvědčuje se podle odbornice celá řada aktivit, a to včetně těch pohybových. Dobré zkušenosti jsou ale třeba s reminiscenční terapií, tedy terapií vzpomínkou. Cílem je aktivovat například pomocí fotek z mládí či oblíbené hudby nervové spoje v mozku. Občas prý může dojít i k nejrůznějším „zábleskům“, kdy si lidé najednou vybaví i věci nebo činnosti, které už se zdály být chorobou úplně vymazané.

„Dojímají mě příběhy těch lidí. Dlouho jsem vedla různé terapie i u pacientů se středně těžkou formou demence a i v rámci terapie se odkrývá, jací vlastně ti lidé byli dřív,“ dodává Petra Krulová.