Molusky: Jak je poznat, jak léčit a jak je nedostat? Hrozí nejen ve školce, ale i dospělým v sauně

Molusky jsou malé puchýřky, které mají virový původ, podobně jako třeba bradavice nebo neštovice. Jejich léčba nebývá vždy snadná a vyžaduje trochu trpělivosti a hlavně důslednosti. Je proto dobré je co nejdřív diagnostikovat a udělat potřebná opatření.

Molusky jsou kulaté puchýřky na kůži. Bývají malé (přibližně od 1 do 6 mm), mají světle růžovou, tělovou nebo i lehce nažloutlou, případně až načervenalou barvu. Mají pravidelný tvar a malý důlek ve středu. Po zmáčknutí nebo po rozškrábání z nich vytéká tekutina, která je vysoce infekční, neboť obsahuje virus – říká se jí moluskové tělísko.

Molusky se mohou objevit jednotlivě, ale i ve shluku až dvaceti puchýřků a silně svědí. Najdete je po celém těle, nejčastěji na obličeji, rukách, břiše a pak také v oblasti třísel a genitálií. Jako laik nemusíte molusky poznat, proto je dobré se při podezření na ně poradit s praktickým lékařem nebo pediatrem, který je buď pozná, nebo je diagnostikuje po odebrání vzorku.

Nakažený je infekční po celou dobu výsevu puchýřků, ale pokud jsou dodržovány zásady osobní hygieny, nemusíte se bát, že se nakazíte. Na druhou stranu se jimi lze nakazit opakovaně.

Molusky jsou kožní onemocnění, které vyvolává virus patřící mezi poxviry. K přenosu viru dochází kontaktem s nakaženou osobou, sdílením společných věcí nebo z povrchů ve sdílených prostorách.

Ideálním místem přenosu jsou například školy a školky nebo jiná dětská zařízení, kde se děti pohybují v těsném kontaktu, půjčují si hračky nebo sportovní pomůcky a mění si oblečení či ručníky. „Molusky jsou zrádné, protože jsou vysoce infekční a velmi snadno se rozšíří po celém těle. Nebolí, ale svědí a při rozškrábání se virus dostane na prsty a z nich i na ostatní části těla a všechna místa, kterých se dotkne. Virus přežívá i mimo nositele, takže se lze nakazit také z kontaminovaných předmětů. Právě proto se přenáší hlavně v dětských kolektivech,“ upozorňuje MUDr. Radka Zimolová, kožní lékařka z EUC Kliniky Zlín.

Nákaza hrozí i dospělým, kteří si virus mohou předávat při pohlavním styku, a puchýřky se pak objeví především v oblasti genitálií.

Inkubační doba molusek je velmi variabilní: po nakažení se mohou objevit během 14 dnů, ale klidně až do tří měsíců. Hodně záleží na tom, jak silný je imunitní systém nakaženého. Rozhodně jsou ohroženější všichni, kdo trpí chronickým onemocněním, a proto mají oslabenou imunitu. Kdybyste nechali problémům volný průběh, pak neléčené molusky samovolně vymizí během 6 až 12 měsíců, kdy by si s nimi měla poradit dobrá imunita.

U mladších dětí je lepší volit neinvazivní postupy, tedy léčit potíže doma s použitím vhodných přípravků. Vždy je potřeba počítat s léčbou trvající přibližně 4 až 8 týdnů. „K dispozici jsou leptadla s obsahem kyseliny salicylové anebo mléčné, 10% roztok hydroxidu draselného, 50% kyselina monochloroctová. K potírání je možné použít také ocet, lihovou či jodovou dezinfekci, éterické olejíčky s antivirovými účinky (myrtovník citronový, čajovník australský) a také tinktury (tužebníkovou či vlaštovičníkovou) anebo pasty s obsahem zinku,“ radí PharmDr. Kateřina Dubská z webu Lékárnické kapky.

Před použitím těchto přípravků lze kůži omýt slabým roztokem hypermanganu nebo aktivního kyslíku a okolí puchýřků je vhodné chránit před potřísněním leptadel mastí, například vazelínou.

K léčbě molusek lze využít i retinoidy, imunomodulační léčiva a antivirotika. Lékař může použít také speciálně namíchané přípravky s obsahem kyseliny trichloroctové, peroxidu vodíku, kyseliny dusičné nebo mravenčí – ty ovšem potřebují odbornou aplikaci.

V průběhu léčby se může stav přechodně zhoršit kvůli vzniku zánětu, což je vlastně imunitní odpověď organismu. Ke zhojení by mělo dojít během pěti týdnů a v této době je zásadní zabránit rozškrabávání puchýřků. Pro snížení svědivosti lze podávat i antihistaminika dle porady s lékařem či lékárníkem.

Mezi invazivní metody léčby molusek patří drobné chirurgické zákroky prováděné lékařem: vyškrabování ostrou lžičkou, vyštipování pinzetou, ošetření laserem nebo zmrazení tekutým dusíkem.

Alternativní variantou je léčba s využitím homeopatik. Lze sáhnout i po přírodních látkách, jako je tea tree, česneková nebo propolisová tinktura, dobré výsledky jsou i s přidáním tužebníku jilmového například do koupele.

Chcete-li předejít nákaze, pak je zapotřebí dodržovat hygienu a omezit kontakty s infikovanými pacienty, stejně jako se vyhnout místům, kde se nakažení pohybují. U dětí to je velmi těžko splnitelné, právě díky specifikům jejich pobytu ve školkách a školách. U dospělých jde hlavně o bazény a sauny.

Infekce je pravděpodobnější u lidí s oslabenou imunitou, proto je vhodnou prevencí její posilování, ať správně postaveným jídelníčkem, nebo i potravinovými doplňky.