Kdo vám smí říkat, že máte zhubnout? Z cizích lidí to je jedině lékař

Člověk s kily navíc je snadný terč. Jeho „problém“ všichni vidí. Agresivita ve společnosti stoupá celkově. Laikové své výpady často schovávají za obětavou starost o jejich zdraví. Nebo ještě lépe za obavy o rozpočet pojišťoven, kdy se volá po trestech v podobě vyššího pojištění plátcům s nadváhou.

„Nejsem obezitoložka. Pacienty k těmto odborníkům ale někdy posílám. Role obvodní lékařky je upozornit na zdravotní problémy, které jsou s kily navíc spojeny, jak jim předcházet i jak je léčit,“ říká lékařka Markéta Lacinová. Pokud totiž nadváhu vnímáme jako potíž, je třeba nejprve zkoumat příčiny, aby se daly řešit důsledky.

Obezitu lékařka vnímá jako komplexní záležitost. Nesouvisí pouze se špatnou životosprávou. Vše souvisí se vším. Je tu samozřejmě genetika i nedostatečná edukace v oblasti výživy. Na tu doplácí například děti, kterým určují životní styl rodiče. Jenže ani správná životospráva sama o sobě není samospásná.

Podle Markéty Lacinové se méně mluví o chronickém stresu a nevyspání. „Tento problém je paradoxně viditelný například právě u nás zdravotníků,“ podotýká. I mezi lékaři a sestřičkami je dost obézních jedinců, kteří se logicky potýkají s kritikou, že by měli jít příkladem. Jenomže bývají pracovně přetížení, slouží denní i noční směny, které rozhazují spánkový režim. Je tu i nemožnost dodržovat režim v jídle. Sálová sestra asistující u operace i dvanáct hodin v kuse, se po celou tu dobu nenají, nenapije. Markéta Lacinová vybírá svoji profesi jen jako názornou ilustraci. V podobném nezdravém módu jedou i její pacienti z jiných oborů.

Pak je tu chudoba. „Jako praktik z malého města vím, že když se lidé rozhodují mezi zaplacením nájmu a jídlem, šetří na prvním místě na jídle. Tím šetřením na jídle myslím, že třeba maminka samoživitelka koupí jogurty pouze dětem. Sama si dá naprosto nezdravou, ale lacinou suchou housku. V zásadě jen po dětech dojídá zbytky,“ říká lékařka.

Všechny tyto faktory by měl brát lékař v potaz, protože se často prolínají. Když se spojí špatná genetika s těžkým životem, nadváha je na světě. Ona totiž nefunguje ani přímá úměra: štíhlý sportovec rovná se člověk kypící zdravím. Někdy jde o navenek krásnou schránku uvnitř prolezlou chorobami. Vždy je potřeba chápat pacienty individuálně.

Na zdraví slyší jinak lidé ve středním a vyšším věku, jinak třicátníci nebo teenageři. U nich může nešetrná poznámka, a ještě k tomu od lékaře, rozjet anorexii. „Říkám pravdu, ale s respektem,“ vysvětluje Markéta Lacinová. „Nevidím žádný přínos v tom, že budu sedmnáctileté slečně, metr šedesát vysoké s devadesáti kily váhy, mazat med kolem pusy. Říkat jí, že je to OK, že je krásná plus size modelka. Upozorním ji na zdravotní potíže a vysvětlím, že v jejím věku je snižování váhy snazší než za dvacet let. Držím se faktů a jediný osobní komentář, který si dovoluji říkat a osvědčil se mi, je, že je nadváha zbytečná. Na rozdíl od jiných obtíží, pokud není spojená s nemocí, se s ní ale dá něco dělat.

Příčiny své obezity nemá nikdo napsané na čele. Zjednodušující zhodnocení, že se „vyžrali“ je pro mnohé zraňující svojí nespravedlností. Ostatně jako jakékoliv zevšeobecňování. Za výrazným nárůstem váhy se může skrývat nemoc.

„Už jenom přijmout, že se stala součástí vašeho života, je samo o sobě psychicky náročné. Nemilosrdné odsudky okolí na měnící se vzhled dokážou být velmi trýznivé a stav zhoršovat,“ říká lékařka. Především ženy se u ní v ordinaci často rozpláčou, když je informuje, že součástí jejich zdravotního stavu je a bude tloustnutí.

Řada nemocných pacientů má pak tendenci přestat jíst. Nedostatečná výživa, psychický stres ze samotné nemoci a obavy z kritiky okolí pak vše ještě zhoršují. Z chorob, které se neblaze podepisují na figuře, jsou podle Markéty Lacinové nejčastěji tyto tři: hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy), prolaktinom (nezhoubný nádor produkující prolaktin) a syndrom polycistických ovarií.

Lékařka dodává pod čarou i osobní názor. Zodpovědnost za vlastní zdraví by měla být prioritou číslo jedna každého člověka. Štíhlého i méně štíhlého. Každý by měl začít sám u sebe. Jestli se někomu obezita u druhých nelíbí vizuálně, může být. Jde o osobní pohled a věc vkusu. V žádném případě ale nikomu nepřísluší vnucovat jej druhým.

Nehubněte kvůli druhým! Vždy jen kvůli sobě, svému zdraví, dobrému pocitu.