Táta čtyř malých dětí se stal vězněm ve vlastním těle. Jsem rozhodnutý se o svůj život poprat!

Olda Novák žije s manželkou a čtyřmi dětmi ve věku od tří do třinácti let, devíti koňmi a spoustou dalších zvířat na nevelké farmě nedaleko Prahy (momentálně bydlí Olda v jurtě, postavené nedaleko jejich srubu, protože se už nedokáže pohybovat po schodech a potřebuje klid).

Celý svůj život zasvětil koním, působí jako lektor jejich nekonfliktního výcviku. Je tedy v pravém slova smyslu zaříkávačem koní – praktikem v oboru psychologie a poruch chování koní, specializuje se na výuku lidí v komunikaci s koňmi. Kromě toho je také zpěvákem a kytaristou hudební skupiny Malá bílá vrána. Během loňského roku však kvůli svému zdravotnímu stavu již nemohl Olda vykonávat svou práci tak, jak by chtěl a potřeboval.

Během roku 2024 se u něj začaly projevovat zdravotní problémy, zejména velká únava a potíže s pohybem. Lékaři dlouho nedokázali určit příčinu, zatímco se jeho stav stále zhoršoval. Až začátkem letošního roku mu byla diagnostikována amyotrofická laterální skleróza v kombinaci s neuroboreliózou. Jde o neurodegenerativní onemocnění motorických neuronů mozku a míchy, kdy člověk postupně přestává ovládat většinu svalů a zůstává paralyzován, přestože jeho psychické a mentální schopnosti jsou zachovány.

„O své nemoci jsem se dozvěděl krátce po novém roce, tři dny poté, co jsem nastoupil do nemocnice, kde jsem doufal v úspěšné léčení boreliózy. Byl to skutečný šok. Ze zdravého člověka jsem se mávnutím proutku stal nevyléčitelným invalidou. První tři dny jsem brečel. Vnímal jsem, že personál nemocnice se ke mně začal chovat jako k někomu, kdo je v podstatě mrtvý. První příznaky jsem začal pociťovat začátkem loňského července, kdy jsem po velkém vypětí, spojeném s mými kurzy, začal špatně mluvit a hůře ovládat pravou ruku. Měl jsem problém s jemnou motorikou a poslali mě do nemocnice na urgent s podezřením na mozkovou příhodu,“ popisuje Olda.

V současné době má Olda ochrnutou pravou ruku, velmi omezenou hybnost levé ruky, těžce se vyjadřuje a pohybuje se pomalu a nejistě, objevily se i dechové potíže. Jeho zdravotní stav se bohužel rychle zhoršuje.

„Jsem rozhodnutý se uzdravit a o svůj život bojovat… Pocity? Je to rychlé. Stal jsem se vězněm ve vlastním těle. Peru se o každý den. Přišel jsem o ruce, sílu se pohybovat a normálně mluvit. Hůř dýchám i polykám. Život tak, jak jsem ho znal, skončil… Zatím. Už jako kluk jsem byl indiánský bojovník a tohle je nejtěžší boj, do kterého jsem spadl. Nemohu nic. Piju brčkem a jím jako zvíře rovnou z talíře. Dokud ale dýchám, tak žiju. Mám kolem sebe příliš duší, pro které jsem důležitý. Celý život jsem se potýkal s postraumatem z raného dětství a mým největším nepřítelem je pocit bezmoci. S tím se utkávám každou minutu. Můj život je teď opravdu pekelná jízda,“ svěřuje se Olda.

„Dětem jsme řekli, že jsem vážně nemocný. Že pro západní medicínu je nemoc neléčitelná, ale že já jsem rozhodnutý se uzdravit. Že je moc miluji, i když teď s nimi budu méně. Na naší farmě nemám životní podmínky, které bych zvládal trvale, takže hodně jezdím k přátelům. Život celé naší rodiny to obrátilo naruby. Moje žena zůstala na všechno sama, já jenom projíždím a žiji přítomné okamžiky. Snažím se dokončit to, co lidem a koním dlužím. Se svými žáky pracuji na učebnici výcvikové metody, dokončujeme instruktážní video. Nikdo neví, kolik mu v životě zbývá času,“ říká Olda.

Na své milované koně se chodí v současné době jen dívat: „Nezvednu ani ruce s ohlávkou, o krmení se stará jeden z mých nejbližších přátel. Snad ne navěky. Nemohu takovou službu chtít po někom dlouhodobě, je to opravdu velmi náročná věc. Mé stádo je můj život, oni jsou součástí mé duše. Bez koní nejsem nic a můj život skončil. Tak nám držte palce.“ (Pokud byste chtěli Oldu v jeho boji se zákeřnou chorobou podpořit, podívejte se na jeho příběh na platformě Donio).

Nemoc a léčba mění i můj vzhled. Nerada se o tom bavím, prozradila Markéta Konvičková