Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Každý, kdo vyrůstal v 80. letech, si to asi ještě dobře pamatuje. Na pravidelné zubní prohlídky se chodilo v rámci školy, nikdo nikomu nic nevysvětloval, natož aby si dal práci s nějakým uklidňováním vyděšených, bledých dětí. Zvuk zubařské vrtačky patřil k tomu nejhoršímu, co člověk kdy slyšel, a návštěva zubní ordinace někdy připomínala spíš středověké mučení než starostlivou preventivní péči.
Dnešní děti mají štěstí, že k zubaři s nimi chodí rodiče, tedy pokud na správnou péči dbají a lékaře vůbec seženou. Protože zejména těch, kteří se specializují na malé pacienty, není mnoho. O to důležitější je vštípit dětem, že péče o zuby – včetně preventivních prohlídek –je nezbytná, vlastně docela příjemná záležitost a není třeba se jí obávat. A v tom je role rodičů opravdu stěžejní. Se správným přístupem to není zase tak složité.
Komunikační placebo
„Ani perfektně vybavená ordinace a zkušení odborníci malým pacientům nestačí, pokud chybí důvěra a klidná atmosféra,“ říká zubní lékařka Mária Veselská, která se na dětské pacienty specializuje a snaží se jim každou návštěvu v zubařském křesle co nejvíc zpříjemnit. Za základ pro navození přátelského prostředí považuje lékařka tzv. komunikační placebo. „Jde o vědomě vedenou, laskavou komunikaci mezi lékařem, zdravotnickým personálem, rodičem a dítětem. Cílem je podpořit víru dítěte ve vlastní schopnost zvládnout zubní ošetření, což mu pomůže překonat přirozené obavy,“ vysvětluje Mária Veselská.
„Při nesprávném přístupu můžeme dítě traumatizovat a vytvořit z něj pacienta, který se bude lékařským ošetřením vyhýbat. Naopak pozitivní zkušenost dává velkou šanci, že se z něj stane klidný a spolupracující pacient,“ upozorňuje lékařka.
U dětí je zásadní, aby v míře jejich možností skutečně porozuměly důvodu návštěvy a chápaly smysl ošetření. Lékař nebo rodič mohou například říct: „Dnes zachráníme tvé zoubky před ‚zubními červíky‘. Při ošetření použijeme kouzelnou vodičku, díky které zoubky usnou, a my tak zvládneme všechny neplechy v puse napravit.“
Důležitý je také tón hlasu, výraz tváře a řeč těla: čím klidněji působíte, tím lépe. Podle Márii Veselské také hodně pomáhá chodit s potomkem pravidelně k dentální hygienistce: „Učí, jak čistit zuby, a zároveň u dítěte trénuje schopnost a odolnost zvládnout budoucí zubařské ošetření.“
Rodiče i zdravotníci by měli od první návštěvy dítě podporovat a chovat se citlivěFoto: eldar nurkovic, Shutterstock.com
Co by rodiče dělat neměli
Děti neumějí zpracovávat emoce tak jako dospělí. To, jak se cítí, většinou okamžitě promítnou do svého chování a vnímání situace. Proto je tak důležité přizpůsobit tomu své chování před ošetřením i v zubní ordinaci a volit správná slova. Zkušená lékařka Mária Veselská ze své dlouholeté zkušenosti radí vyvarovat se především následujících chyb. Co by tedy rodiče určitě neměli dělat?
- Mluvit před dítětem o svých traumatizujících zážitcích ze zubního ošetření či dávat najevo, že sami mají ze zubaře strach. V takovém případě to dítě přebírá jako normu.
- Strašit dítě zubařem. „Počkej, jestli si nebudeš čistit zuby, bude ti je muset zubař vrtat! A to bolí, však uvidíš! Pan doktor se na tebe bude zlobit, že máš špatně vyčištěné zuby.“ Jakákoli negace zanáší do mysli dítěte rovnici „zubař rovná se nepřítel či nepříjemný zážitek“. Potomek má pochopit, že zuby si čistí, aby je měl zdravé a krásné. A pokud to nezvládne, je úkolem rodiče mu pomoct: u předškolních dětí se doporučuje dočišťovat a kontrolovat způsob čištění každý den.
Tím neříkám, abychom dítěti lhali, že je zubní ošetření příjemná událost. Ale je dobré, přiměřeně věku, vysvětlit, co se bude dít…
- Přenášet na dítě svou nervozitu. Návštěva lékaře bývá pro mnoho rodičů náročná, přesto by měli dbát na to, aby dítě přišlo k zubaři pokud možno najedené, vyspané a necítilo z rodičů stres. Vhodné je také neplánovat v den prohlídky další neobvyklou aktivitu či návštěvu dalších lékařů.
- Používat špatně volená slova či lhát. „Paní doktorka ti to umrtví. Nebolí to a bude to trvat je chviličku.“ Podobné věty, kterým dítě nerozumí nebo jsou milosrdná lež, jen vypěstují nedůvěru v zubní ošetření. Lepší je říct „nevím“ než vědomě lhát. Raději potomka ujistěte, že to určitě zvládne, a zákrok či prohlídku zbytečně nezveličujte.
