Článek
Hypermobilita znamená nadměrnou pohyblivost kloubů, kdy dochází k jejich uvolnění nad běžnou fyziologickou mez. Pohyblivost kloubů se odvíjí od věku, pohlaví (ženy trpí hypermobilitou častěji než muži), stavu kostí, svalů a vazů, vliv mají také hormonální změny, například v těhotenství, či neurologická onemocnění. Hypermobilita může vzniknout na základě genetické predispozice nebo je příčinou nevhodná či nadměrná sportovní zátěž, zejména v dětství (rizikové jsou sporty jako gymnastika nebo balet).
Hypermobilita versus syndrom hypermobility
Hypermobilita nemusí vždy způsobovat zdravotní komplikace, jde o záležitost, které si spousta postižených lidí nemusí být vůbec vědoma, nepociťují žádné problémy. Jedná se o stav organismu, pokud ale způsobuje zdravotní obtíže a bolesti, hovoří lékaři o tzv. syndromu hypermobility, který je již považován za nemoc.
V některých případech totiž mohou nadměrně „volné“ klouby vést k chronické bolesti kloubů (zejména kolenou, kyčlí, ramen, zápěstí a páteře) i svalů, které jsou mnohdy přetěžovány, protože musí kompenzovat nedostatečnou stabilitu kloubů. Hypermobilní jedinci mohou rovněž pociťovat extrémní únavu, svalovou ztuhlost, „lupání či cvakání“ v kloubech, nebo dokonce závratě. Jaké další zdravotní obtíže se mohou pojit právě s hypermobilitou a významně komplikovat život?
Opakující se zranění kloubů
„Hypermobilita se často spojuje s hyperlaxicitou, což je zvětšená volnost vaziva. Klouby jsou celkově náchylnější na opotřebování a nemají dostatečnou sílu, aby vyrovnaly tahy a tlaky z vnějšího prostředí,“ uvádí Martina Haklová, hlavní fyzioterapeutka Pohybového centra Lokomoce.
Hypermobilita proto může způsobovat opakovaná zranění, jako je vymknutí či podvrtnutí nohy, natržení vazů v kloubech nebo záněty šlach a úponů, protože klouby lidí s hypermobilitou mají zvýšenou pohyblivost a zároveň sníženou stabilitu a schopnost absorbovat nárazy. To je způsobeno slabšími vazy, které nedokážou efektivně omezit nadměrný rozsah pohybu. Výsledkem je, že klouby jsou náchylnější k nefyziologickým pohybům, což zvyšuje riziko přetížení nebo poranění měkkých tkání, jako jsou vazy, šlachy a chrupavky.
Skolióza a jiné problémy s páteří
Hypermobilita zhoršuje stabilitu páteře, protože vazy, svaly a a šlachy, které ji drží, jsou příliš „pružné“ a nedokážou dostatečně podporovat jednotlivé obratle. Může tak docházet k nadměrnému pohybu jednotlivých částí páteře, což způsobuje skoliózu (onemocnění, které se projevuje vychýlením páteře do stran) a chronické bolesti, k nimž přispívají i oslabené hluboké stabilizační svaly, které jsou u lidí s hypermobilitou běžné.
Klouby se snadno vykloubí
U hypermobilních kloubů může docházet k opakovanému vykloubení (luxaci), tedy „vyskočení“ ze správné polohy – vazy, které mají „držet“ kloub, jsou u hypermobilních jedinců nadměrně elastické a zároveň jsou opakovaně přetěžované. Právě to zvyšuje riziko, že kloubní hlavice opustí svou správnou pozici v kloubní jamce.
Lidé s hypermobilitou by se měli zaměřit na cílené posilování stabilizačních svalů a zlepšení koordinace a při rizikových aktivitách, například při sportování, používat vhodné pomůcky, jako jsou ortézy.
Zácpa i syndrom dráždivého tračníku
„Kromě potíží, jako jsou akutní a chronické bolesti pohybového aparátu, nestabilita kloubů nebo únava, se mohou objevit také problémy se zažíváním či močovým měchýřem, křehká kůže a snadná tvorba modřin,“ vyjmenovává Iva Bílková, vedoucí fyzioterapeutka Fyziokliniky.
Hypermobilní jedinci mohou trpět různými zažívacími obtížemi, jelikož pojivová tkáň uvnitř trávicího systému, důležitá pro udržení struktury a funkce orgánů trávicího traktu, může být oslabena a více roztažitelná, což ztěžuje, zpomaluje nebo naopak zrychluje zpracování potravy a proces vylučování (může docházet ke snížení pohyblivosti střev nebo oslabení svěračů).
Mezi nejčastější obtíže patří nadýmání, zácpa, gastroezofageální refluxní choroba nebo syndrom dráždivého tračníku, který se projevuje bolestmi břicha, průjmem a plynatostí. Zpomalené vyprazdňování žaludku může způsobovat pocit plnosti, nevolnost nebo zvracení.
Vyšší riziko osteoartrózy
Osteoartróza je degenerativní onemocnění kloubů, při kterém dochází k postupnému opotřebování kloubní chrupavky, což vede k bolesti, ztuhlosti a snížené pohyblivosti. Často postihuje velké nosné klouby, jako jsou kolena, páteř a kyčle. Oslabené vazy, špatná stabilizace a nadměrné zatěžování kloubů způsobují opakovaná mikrotraumata a nerovnoměrné rozložení tlaku na kloubní chrupavku, což urychluje její degeneraci.