Hypermobilita: Nadměrná pohyblivost kloubů může být příčinou úrazů a vést až k invaliditě

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Hypermobilita je označovaná jako nadměrná pohyblivost kloubů. Jde o stav, kdy jsou klouby schopny se pohybovat mimo běžný rozsah pohybu. Může být lokální nebo postihovat celé tělo a kromě enormní kloubní pohyblivosti se vyznačuje zvýšenou volností vaziva, které je tak méně odolné proti tahu a náchylné k úrazům. Ačkoli se hypermobilita může na první pohled někdy jevit jako výhoda, mnohdy s sebou nese řadu zdravotních problémů.

„Hypermobilita se často spojuje s hyperlaxicitou, což je zvětšená volnost vaziva. Klouby jsou celkově náchylnější na opotřebování a nemají dostatečnou sílu, aby vyrovnaly tahy a tlaky z vnějšího prostředí. Nejčastěji se setkávám s hypermobilitou lokální, tzn. loketních a kolenních kloubů,“ uvádí Martina Haklová, hlavní fyzioterapeutka týmu Pohybového centra Lokomoce.

>>>Proč vás bolí za kolenem? Příčin může být více

Důvod vzniku hypermobility není zcela jasný. Předpokládá se však geneticky daná dispozice (Co vše prozradí tzv. genetické markery?). Mohou to být specifické dědičné poruchy pojivové tkáně, tvar kloubů, volnější vazy nebo špatný svalový tonus. Pokud tedy rodič trpí hypermobilitou, dá se onemocnění zjistit už u malého kojence. Vliv má také hormonální dispozice, zasaženy bývají častěji ženy a děti než muži.

Další příčinou může být nevhodná sportovní zátěž. Lidé s hypermobilitou mají často změněnou strukturu kolagenu, hlavní složky pojivové tkáně. Kolagen může být méně pevný nebo pružnější, což vede k větší pružnosti vazů a šlach, a tím i ke zvýšenému rozsahu pohybu kloubů. Rovněž některé anatomické vlastnosti, jako je tvar a velikost kostí nebo uspořádání svalů a šlach, mohou přispívat k větší pohyblivosti kloubů.

>>>Kolagen a zdraví kloubů: Kdy ho začít doplňovat, jak a proč?

Příznaky hypermobility se mění s věkem, na základě životního stylu nebo vlivem hormonů například v těhotenství, kdy se ženské tělo připravuje na porod. Častými pacienty bývají také vyznavači jógy nebo tanečníci. Většina lidí o své hypermobilitě vůbec neví, nemají žádné výrazné příznaky (tzv. asymptomatická hypermobilita) nebo si varovné signály s onemocněním nespojují.

>>>Když bolí klouby: jaký je rozdíl mezi revmatem, artrózou či dnou

„Příznaky se u různých lidí liší. Je běžné, že tělo, které celý život vše zvládalo, se náhle přepne do stavu, že ‚už nemůže‘. U hypermobilních jedinců bývá spouštěčem úraz, nemoc, nadměrný stres nebo změny v úrovni aktivit doma, ve volném čase či v zaměstnání. Pak se objeví potíže jako akutní a chronické bolesti pohybového aparátu, únava, nestabilita kloubů, častá vykloubení, podvrknutí, menší i větší zranění ve stejných oblastech pojivové tkáně, problémy se zažíváním, s močovým měchýřem, křehká kůže a snadná tvorba modřin,“ vyjmenovává Iva Bílková, vedoucí fyzioterapeutka Fyziokliniky.

K tomu, aby člověk zjistil, zda je hypermobilní, slouží jednoduché testy. Orientační vyšetření na hypermobilitu zvládne doma i laik, skládá se z pěti pozic. První je maximální předklon s nataženýma nohama – při optimální pohyblivosti by se měly špičky prstů dotknout podlahy, hypermobilní člověk položí na zem bez problému celé dlaně.

„Dalšími ukazateli jsou propnutí kolenních a loketních kloubů do minusového postavení, ohnutí palce ruky až k zápěstí (za pomoci druhé ruky), vytočení malíčku směrem ke hřbetu ruky o 90 a více stupňů nebo tzv. příznak šály – když si obejmete šíji paží (jakoby do ‚kravaty‘) a dosáhnete špičkami prstů na trny krční páteře, je to v normě, o hypermobilitu se jedná tehdy, pokud prsty přesáhnou střed zad o délku celé dlaně,“ popisuje Iva Bílková.

Hypermobilitu nelze vyléčit, existuje ale několik metod a doporučení, jež dokáží řešit její negativní projevy. Mezi hlavní režimová opatření patří:

Zejména posilování svalů ve správném funkčním souladu pomáhá udržovat kloub ve správné poloze. Pokud má být cvičení účinné, musí být pravidelné a dlouhodobé. Hypermobilní lidé potřebují posilovat svalstvo v okolí páteře a přilehlých svalů trupu a břicha (tzv. svalový korzet) stabilizačními cviky.

Hypermobilní lidé obvykle těžko snášejí dlouhodobé stání nebo sezení v jedné poloze. Proto je dobré dělat si v práci přestávky na protažení. Pokud trávíte hodně času vsedě, pořiďte si na židli podložku (velký míč, nafukovací podsedák), která bude nutit svaly k neustálé aktivitě. Kromě správného sedu je vhodný nácvik správného držení těla ve stoji, správného zvedání břemen či nošení tašek.

Zcela nevhodné jsou při hypermobilitě vysoké podpatky, stejně jako příliš měkká matrace na spaní.

Před fyzickou zátěží je důležité se rozehřát a po zátěži protáhnout. Je ale nutné znát míru a správný způsob – tedy nevytahovat se „z kloubu“ a udržet klouby v centrovaném postavení (hlavice kloubu v dobrém kontaktu s jamkou kloubu). Protahování i cviky je možné natrénovat s fyzioterapeutem (Fyzioterapeut radí, jak si ulevit při bolestech nohou).

Hypermobilita se bohužel léčit nedá, je třeba trvale a důsledně upravit návyky a životní styl. „Dobře funguje uvědomělá a cílená práce na centraci kloubů, tzn. setrvat v pozici opory na čtyřech tak, aby loketní klouby byly spíše mírně pokrčené, a tím se kloub i okolí posílí a zacentruje. To stejné platí při stoji, kdy mají hypermobilní lidé tendenci zalomit kolena dozadu a zvýraznit bederní lordózu (prohnutí), tam je důležité nechat kolenní klouby mírně podkleslé a napřímit pánev. Důležité je upravit si ergonomii pracovního prostředí, vnímat jak sedím, stojím, chodím, chodím do schodů, běhám a podobně. To jsou maličkosti, které kloub při špatném používání zatěžují, naopak při koordinovaném používání těla můžete problémy odbourat,“ vysvětluje Martina Haklová.

Tato diagnóza je sice zdánlivě neškodná, děti mohou díky své zvýšené pohyblivosti provádět řadu extrémních sportů, jako je třeba gymnastika, parkour nebo tanec, do budoucna tato diagnóza ale přináší dřívější opotřebování kloubů a také častější zranění.

„Je důležité mít toto v podvědomí a o své klouby pečovat. U dětí se můžeme častěji setkat zraněními v oblasti velkých kloubů například přetržení postranních nebo křížových vazů kolene, časté vykloubení ramenního kloubu, bolestivost v oblasti kyčelního kloubu a bederní páteře nebo opakované vyvrtnutí kotníku či malých kloubů prstů,“ říká Martina Haklová.

Stále více žen trpí bolestí kloubů. Zjistěte, co je příčinou a co s tím dělat