Článek
Elektromyografie (EMG) je vyšetření funkce periferních nervů a svalů. „Hovoříme o elektrofyziologickém vyšetření, které zahrnuje velké množství jednotlivých metod. Jde o vyšetření funkční, jež přesně změří řadu parametrů vedení vzruchu v nervech a aktivitu svalů. Zjednodušeně má dvě základní fáze. První je kondukční studie (vyšetření vodivosti), při které se stimulují nervová vlákna elektrickým podnětem a snímá se odpověď svalu nebo přímo nervového vlákna. Používají se povrchové elektrody, jde tedy o neinvazivní vyšetření.
Druhou fází je vyšetření svalové aktivity v klidu, při slabé a maximální kontrakci svalu. K tomu je nutné použít jehlu, která představuje elektrodu, ta snímá elektrické impulzy z okolí špičky jehly,“ popisuje neurolog Rudolf Černý z Neurologické kliniky 2. LF UK a FN Motol. Cílem celého vyšetření je zjistit, zda došlo k úbytku nervových vláken nebo poškození jejich struktury.
Kdy se provádí elektromyografie
Vyšetření je potřeba v případech, kdy má pacient příznaky naznačující problémy s nervovým nebo svalovým systémem. Lékař jej obvykle doporučí, pokud pacient trpí svalovou slabostí, tedy svaly nedokážou správně fungovat a ztrácejí sílu, brněním, mravenčením nebo necitlivostí v končetinách, což může signalizovat problémy s nervy, svalovou bolestí nebo křečemi (při bolestivých svalových stazích nebo chronické bolesti svalů), parestézií neboli pocitem pálení nebo brnění, často spojeným s nervovými poruchami či mimovolnými svalovými záškuby.
Elektromyografie patří mezi důležitá neurologická vyšetření, odhalí nemoci svalů a nervůFoto: Roman Zaiets, Shutterstock.com
Co všechno zjistí elektromyografie
Elektromyografie je indikována rovněž u podezření na útlak nervů v karpálním tunelu nebo vyhřezlou ploténku, záněty svalů, poškození svalových vláken, například po úrazech (myopatie) a neurologická degenerativní onemocnění. Vyšetření tak může pomoci při diagnóze různých stavů, jako je syndrom karpálního tunelu, radikulopatie (postižení nervových kořenů), neuropatie (poškození periferních nervů) a dalších onemocnění, která ovlivňují svalovou a nervovou činnost, jako je amyotrofická laterální skleróza (ALS).
Jak probíhá elektromyografie
„Toto vyšetření vyžaduje specializovanou laboratoř vybavenou přístrojem pro stimulaci, registraci a analýzu biologických signálů ze svalu a nervu. Důležitá je i teplota, rychlost vedení klesá například při prochlazení. Zahájí se vždy vysvětlením, nutné je klinické neurologické vyšetření zaměřené na nervy a svaly. Pak následuje vyšetření přístrojové,“ uvádí neurolog Rudolf Černý.
„Kondukční studie probíhají tak, že se na končetinu (případně obličejové svaly) nalepí elektrody a měří se rychlost vedení v nervu, který inervuje daný sval. Jehlová EMG pak zahrnuje vnoření speciální jehly do daného svalu, tento poté vyšetřujeme jak v klidu, tak při volném pohybu. Délka vyšetření je v řádu nižších desítek minut, závisí na důvodu, proč se provádí, jsou složitější a jednodušší vyšetření,“ upřesňuje neurolog Jonáš Kunst.
Jak se připravit na vyšetření
Podle lékařů není žádná speciální příprava před elektromyografií potřeba, je vhodné nestresovat se, dobře se vyspat, přijít klidní a nepožívat před vyšetřením alkoholické nápoje. „Vyšetření lze provést jen v omezené míře u pacientů, kteří mají implantován kardio či jiný stimulátor. Omezením může být také antikoagulační terapie, tedy léčba, která slouží k prevenci a léčbě krevních sraženin v cévách a využívá léky, jež snižují srážlivost krve. Zde může hrozit nebezpečí intramuskulárního hematomu (nahromadění krve uvnitř svalové tkáně, které vzniká v důsledku poranění svalu nebo cév uvnitř svalu). Jinak nejsou nutná žádná režimová opatření,“ dodává lékař Jonáš Kunst.
Je EMG bolestivé?
„Kondukční studie bolestivé nejsou, pacient může cítit pouze mírné nepohodlí ze stahování vyšetřovaných (stimulovaných) svalů). Jehlová EMG zahrnuje bodnutí jehlou do vyšetřovaných svalů, kterých bývá většinou několik v jednom vyšetření. Tato bodnutí jsou samozřejmě nepříjemná, je tedy vždy nutné zvažovat, jestli je vyšetření u pacienta indikované, aby ho lékař nevystavoval zbytečnému stresu,“ říká neurolog Jonáš Kunst.
Vnímání nepříjemných pocitů nebo bolesti je velmi individuální, což potvrzuje i lékař Rudolf Černý: „Vzhledem k nutnosti elektrické stimulace a použití jehly je jasné, že jde o vyšetření nepříjemné, někdy až mírně bolestivé. Vše závisí na subjektivním vnímání. Nepříjemnost se výrazně zvyšuje, pokud pacient předem přichází s negativním naladěním. Nejlépe je obavy komunikovat s vyšetřujícím lékařem, jehož empatie je v tomto smyslu rozhodující. Rozhodně jde ale o vyšetření jen minimálně invazivní. V medicíně je většina nutných zákroků podstatně nepříjemnějších,“ uklidňuje.
