Vada, kterou je třeba co nejdříve řešit. Dysplazie kyčelního kloubu postihuje i dospělé

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Co to je dysplazie kyčelního kloubu

Dysplazie kyčelního kloubu (dysplasia coxae congenita) je vrozenou vývojovou vadou, kdy jamka kyčelního kloubu není ještě zcela vyvinutá a je příliš malá nebo nedostatečně hluboká. V nejzávažnějších případech může dokonce hlavice stehenní kosti částečně nebo úplně z jamky vyklouzávat a v důsledku toho se může rozvinout luxace kyčle neboli lidově vykloubení. Případně pokud hlavice kyčle vypadává z jamky jen částečně, jde o subluxaci.

Dysplazie kyčle se vyskytuje ve stejné míře u dívek i chlapců a může být způsobena různými faktory. Jednou z příčin může být nedostatek místa v děloze nebo vývojová vada a odchylky ve tvaru a velikosti ženské dělohy. Častěji se tato vrozená porucha objevuje u dvojčat a novorozenců, kteří přišli na svět císařským řezem nebo porod proběhl koncem pánevním.

Existuje několik teorií, jež vysvětlují, proč dochází k vrozené dysplazii kyčelního kloubu. „Jednou z nich je dědičná teorie, tedy že vznik onemocnění je spojen s genetickou predispozicí, respektive tvar jamky a tvar hlavice kyčelního kloubu jsou dány geneticky. Další je teorie hormonální, podle které je základem vzniku dysplazie vysoká hladina progesteronu na konci těhotenství, v důsledku čehož dochází ke snížení napětí vazů kyčelního kloubu a obecně měkkých tkání pohybového aparátu, což způsobuje nestabilitu kyčelního kloubu a hlavice snadno vypadne z jamky při pohybu,“ vysvětluje Iva Bílková, hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky.

Jelikož jde v případě dysplazie o vrozené vadné postavení kyčelního kloubu, nelze vznik nijak ovlivnit, co ovšem lze, je zmírnit riziko, že se rozvine luxace kloubu. Zcela zásadní je vyhnout se pozicím, kdy dochází k natahování kyčelního kloubu miminek. Je potřeba hlídat, aby při polohování, zavinování i nošení děťátka bylo zachováno přirozené ohnutí, které zaujímalo děťátko v děloze.

Rodiče jsou samozřejmě laici, přesto si mohou všimnout určitých náznaků a varovných signálů, že se kyčelní kloub nevyvíjí správně. Které to jsou? Každá nožička dítěte je jinak dlouhá, každá polovina hýždí je asymetricky různě vysoko a nožičky není možné rovnoměrně roztáhnout.

„Na dysplazii může ukazovat omezení pohyblivosti kyčlí, dítě často začne plakat nebo se fyzicky vzpouzí při pokusu o pohyb kolínek (nohou) do strany, kyčelní kloub kojence má nedostatečný pohybový rozsah buď jednostranně, nebo oboustranně. Samotná přítomnost těchto příznaků však není absolutním příznakem onemocnění, může být důsledkem poruch svalového tonusu,“ uvádí Iva Bílková.

Dysplazie nezpůsobuje kojencům žádné zásadní obtíže, pokud ale není včas rozpoznána a řešena, může během zrání kloubu dojít k již zmíněné luxaci, později se mohou objevit problémy s chůzí a její zpoždění. Kyčelní kloub se také bude rychleji opotřebovávat.

Diagnostika probíhá v ordinaci pediatra, který může zhodnotit stav vizuálně a odesílá rodiče s kojencem na speciální vyšetření. V Česku se provádí plošný screening, a to v podobě třech po sobě jdoucích vyšetření. První ultrazvukové vyšetření kyčlí se provádí v prvním týdnu věku dítěte, obvykle tedy ještě v porodnici. Druhý ultrazvuk je třeba absolvovat od šesti do devíti týdnů, poslední třetí pak mezi 12. a 16. týdnem věku miminka. Pokud je nález nestandardní, musí být vývoj kloubů pravidelně kontrolován, vyšetření může být rozšířeno o rentgen kyčlí.

Platí, že čím dříve je léčba zahájena, tím má lepší výsledky z hlediska pozdějších následků. Léčebné postupy stanovují lékaři podle toho, do jaké míry je dysplazie rozvinutá. Základním opatřením je široké balení, kterým lze řešit lehkou vadu již od prvních týdnů života dítěte. Používají se dvě pleny, případně se mezi nožky vkládá ještě složená látková plena, šátek či ručník. Nožičky se udržují ohnuté a mírně roztažené.

V závažnějších případech naordinuje ortoped tzv. abdukční kalhotky (ortéza s polstrovanými pásy, která se nosí přes oblečení) nebo Pavlíkovy třmeny napomáhající ke správné fixaci kloubní hlavice směrem do jamky kloubu. „Výborně v léčbě u kojenců pomáhá cvičení Vojtovy metody, přispívá i správné nošení v šátku či nosítku, ale pozor, vhodné jsou jen některé úvazy - styly nošení dítěte na těle maminky, a také procvičování svalů v oblasti kyčelních kloubů a zadečku,“ říká Iva Bílková.

S touto vadou kyčlí se potýká spousta lidí v dospělém věku, přičemž jednou z nejčastějších příčin je právě nesprávný vývoj kyčelního kloubu v raném dětském věku. Dysplazie tak může způsobovat omezenou pohyblivost i bolesti a může se také nezřídka podílet na tvorbě špatných pohybových stereotypů. Člověk může pociťovat typické „lupání“ v kyčlích a mnohdy nevědomky přetěžuje jiné oblasti, typicky bederní část zad nebo kolena. To pak přináší další zdravotní potíže.

„U dospělých se dysplazie kyčelního kloubu vyskytuje na podkladě hormonálních poruch, při přetížení měkkých tkání sportem nebo pracovní zátěží, při destrukcích měkkých tkání například úrazem, při chronické artritidě a osteoartróze. A způsobuje řadu nepříjemností, od bolestí až po kulhání. Jednou z nejúčinnějších metod léčby je terapie rázovou vlnou, která pomáhá aktivovat regenerační procesy v těle. V pokročilých stadiích onemocnění může být pacientovi předepsána operace zahrnující výměnu kyčelního kloubu, tzv. totální endoprotéza kyčelního kloubu,“ popisuje Iva Bílková.

Výměnu kyčelních kloubů v důsledku vrozené dysplazie prodělala i modelka Pavlína Pořízková >>>

Když bolí klouby: Zjistěte, jaký je rozdíl mezi revmatem, artrózou či dnou a jaká je pomoc