Dětská mozková obrna. Nevyléčitelná nemoc, která vzniká v časném stadiu vývoje dítěte

Dětská mozková obrna je vývojové onemocnění centrální nervové soustavy, které není dědičné ani nakažlivé. „Objevuje se již v kojeneckém nebo raném dětském věku a zpočátku mohou být projevy velmi nenápadné. Onemocnění je trvalé, jelikož příčinou je poškození mozku,“ říká Ilona Hülleová, praktická lékařka pro děti a dorost a předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost.

Při tomto onemocnění dochází k poškození centrální nervové soustavy (motorických oblastí mozku), které se projeví postižením kosterního svalstva, nedostatečnou kontrolou hybnosti, poruchami hybnosti, poruchami koordinace a rovnováhy, vadným držením trupu a končetin. Dětská mozková obrna vzniká následkem poškození vyvíjejícího se mozku plodu před porodem, během porodu či časně po porodu.

Během těhotenství může být příčinou například infekce plodu, užívání některých léků nebo poškození placenty. Při porodu může být příčinou vzniku mozkové obrny hypoxie (Co všechno hrozí tělu, když nemá dost kyslíku?), tedy nedostatečné zásobení mozkové tkáně kyslíkem, dále hypoglykemie či krvácení do mozku. V prvních měsících života pak může onemocnění zapříčinit infekční choroba těžká nezralost dítěte, poranění či jiné poškození mozku.

Onemocnění dětskou mozkovou obrnou ovlivňuje pohyb těla, projevuje se poruchou svalového napětí a poruchou držení těla, stoje i chůze. Nemoc má mnoho forem a projevů. Nemocné dítě s lehkou formou se může jevit jako jen „nemotorné“ a nepotřebuje speciální péči, je zcela samostatné. Oproti tomu dítě s těžkou formou mozkové obrny není schopno chůze a běžných pohybů, často má přidružená další onemocnění a vyžaduje komplexní a celoživotní péči.

V prvních měsících života miminka jsou projevy jen nenápadné, výraznější symptomy může lékař obvykle rozpoznat teprve během druhého půlroku života. Nejtypičtěji se projevují nedostatečnou a špatnou koordinací při provádění volných pohybů, ztuhlými nebo napjatými svaly, přehnanými reflexy (tzv. spasticita) a nepřirozenou chůzí.

>>>Příběh vážně nemocných dvojčat. Bojují s mozkovou obrnou, epilepsií i vadou zraku

„Podle klinického obrazu rozlišujeme různé druhy dětské mozkové obrny. Může se projevovat obrnou dolních končetin, polovinou těla nebo obrnou horních i dolních končetin. Nejčastější je tzv. diparetická forma, kdy jsou postiženy obě dolní končetiny. Svalstvo může být ochablé nebo naopak vidíme abnormálně zvýšený tonus svalů, v jehož důsledku dochází ke vzniku zkrácení šlach a trvalému postižení končetin.

Postižené končetiny bývají oproti zdravým méně vyvinuté a mohou být v abnormálních polohách. Dochází i k abnormálním pohybům či mimocelním záškubům, třesům. Pokud je zachována chůze, může mít kolíbavý charakter o širší bázi, může jít o chůzi po špičkách, se vtáčením špiček nohou,“ vysvětluje dětská lékařka Ilona Hülleová. Dětská mozková obrna může být spojena s mentální retardací, epilepsií a různými poruchami smyslů (zraku, sluchu).

Toto onemocnění nelze zcela vyléčit, je možné řešit a léčit pouze jednotlivé příznaky a zdravotní obtíže. Léčba musí být komplexní, využívají se myorelaxans (látky, které uvolňují křeče a vedou k relaxaci příčně pruhovaného svalstva), antiepileptika, korekční dlahy a další protetické pomůcky, aplikace botulotoxinu, rehabilitace a fyzioterapie a také speciální výchova od předškolního věku.

„Cílem není dosažení normálního stavu, ale zvýšení kvality života dítěte, zvětšení funkčnosti, zlepšení schopností a udržování zdraví ve smyslu lokomoce (různé druhy pohybu organismu), kognitivního vývoje, sociální integrace a nezávislosti. Úspěch terapie závisí na její včasnosti a intenzitě,“ popisuje dětská lékařka Hana Rázgová z Galen Clinic. Léčba, na které se podílí řada specialistů, by měla přispívat k maximální soběstačnosti nemocného jedince a jeho začlenění do běžného života.

>>>Při léčbě dětské mozkové obrny se uplatňuje také Vojtova metoda

Většina pacientů s dětskou mozkovou obrnou se v současnosti dožívá dospělého věku a stáří. Statistiky uvádí, že 86 % pacientů se dožije 50 let. Obrna sama o sobě nebývá příčinou úmrtí pacienta, délka dožití závisí na kvalitě a dostupnosti péče, rehabilitace i na vhodně zvolených kompenzačních pomůckách.

Poliomyelitis neboli dětská přenosná obrna, dříve dětská obrna, je nakažlivé virové onemocnění, jehož původcem je virus poliovirus (člověk je jeho jediným hostitelem). Přenáší se orálně-orální cestou, tedy slinami, nebo také fekálně-orální cestou – virus je vylučován stolicí nakaženého a dochází tak ke kontaminaci vody i potravy.

Díky očkování proti dětské obrně, které bylo v České republice zahájeno v roce 1957, je výskyt tohoto onemocnění u nás nulový, v roce 2005 byla Evropa vyhlášena jako polio free – tedy zcela bez polioviru. Ale lze se nakazit v tzv. endemických oblastech, obvykle s nižší úrovní hygienických podmínek, riziko importu choroby tedy stále hrozí.

Očkování je jedinou prevencí, provádí se již v kojeneckém věku hexavalentní vakcínou (tzv. hexavakcína) od 2. měsíce života dítěte. Vakcína chrání zároveň proti záškrtu, tetanu, černému kašli, virové žloutence typu B a hemofilovým nákazám způsobeným Hemofilem typu B. Přeočkování dětí pak probíhá v 10 až 11 letech společně s tetanem, černým kašlem a záškrtem.

Roztroušená skleróza už není takový strašák jako dřív. Přečtěte si, co říká neuroložka