Kontroverzní téma, na kterém se neshodnou ani odborníci. Měl by být císařský řez na přání?

Císařských řezů se u nás nedělá dle se sekce perinatologie a fetomaternální medicíny České gynekologické a porodnické společnosti zrovna málo. Ještě v roce 2000 jich bylo přibližně třináct procent, posledních pět let se číslo pohybuje mezi pětadvaceti a třiceti procenty. Z úzce lékařského hlediska je císařský řez neboli sekce, jak se říká odborně, potřeba jen v deseti až patnácti procentech případů. Je ovšem otázka, co vše se při tomto posuzování zohledňuje.

Proč je nyní v Česku císařských řezů dvakrát tolik? Jedním z důvodů je podle lékařů stoupající věk rodiček a s tím zvyšující se riziko komplikací, ale tohle vysvětlení nestačí. Počet císařských řezů se totiž zvyšuje i u mladých rodiček.

Může za ním být snaha předejít možným komplikacím a následným žalobám, kvůli čemuž se zdravotníci rozhodnou raději pro operaci. Ve statistikách se ale projevuje i to, že některé ženy o císaře stojí natolik, že si ho zkrátka prosadí, i když oficiálně to podle české legislativy nejde. Stačí strávit nějakou chvíli na internetových debatách těhotných a matek, aby člověk zjistil, že pokud žena porodníky nepřesvědčí předem, což se většinou přece jen nepodaří - a oficiálně si něco takového zvolit nelze, existují v zásadě dvě cesty. Nejčastěji je to poukazování na psychické problémy a obavy spojené s porodem – lékaři pak mohou indikovat sekci právě s ohledem na to. Druhým způsobem, který některé ženy na základě vlastní zkušenosti doporučují, je domluva s lékařem na císařském řezu za úplatu, ačkoli ani to samozřejmě oficiálně česká legislativa neumožňuje.

Psychika opravdu patří mezi důvody, proč lékař může doporučit porod sekcí. „Těhotná pak nemá svévolné přání, ale psychologickou indikaci. Tedy nadměrný strach z porodních bolestí, obavy o stav novorozence po vaginálním porodu, strach z bezprostředních, časných a pozdních následků vaginálního porodu,“ popsal důvod profesor Aleš Roztočil, primář jihlavské porodnice. Podle něj neexistuje statistika, která by říkala, kolik ze zdejších císařských porodů připadá na císařské řezy na přání nebo z psychologické indikace.

Podle Aleše Roztočila sice má těhotná žena právo zvolit si metodu porodu, ale dle současné legislativy není takové přání pro lékaře příkazem. Častým argumentem, proč nerodit císařem, jsou mnohem častější komplikace: riziko úmrtí nebo zdravotních komplikací je v případě císařských řezů šestkrát vyšší. Platí to ale jen pro akutní císařské řezy, kdy se zdravotníci pro tento způsob rozhodli neplánovaně, v situaci, kdy se porod nevyvíjel dobře. V případě plánovaných sekcí se riziko nezvyšuje!

Lékaři nejsou v otázce císařského řezu jednotní. Mezi zastánce toho, aby si žena mohla zvolit způsob, jímž přijde její dítě na svět, patří například profesor Ladislav Krofta z pražského Podolí. Ten s odkazem na odborné práce říká, že zatímco pro zdravé mladé ženy je ideální, aby porod proběhl přirozeně neboli vaginálně, pokud je žena starší (přibližně od 35 let výše), má nějaký zdravotní problém či přišla do jiného stavu prostřednictvím umělého oplodnění, může pro ni být lepší sekce. Ladislav Krofta opakovaně poukazuje i na vyšší riziko inkontinence moči i stolice či sestup dělohy po vaginálním porodu (nejen) u starších rodiček.

Množství sekcí stoupá celosvětově, o něco vyšší než v Česku je například v Německu, Rakousku i na Slovensku. V rámci Evropy jich je nejvíc v Rumunsku, Itálii a Portugalsku, kde se počet blíží padesáti procentům. Nejnižších čísel dosahují například ve Skandinávii.

Těhotenství je peklo a první rok života dítěte očistec!