Hlavní obsah

Maso nejezte každý den! Čím nahradit v jídelníčku tolik potřebné živočišné bílkoviny? Není to složité

Foto: New Africa, Shutterstock.com

Foto: New Africa, Shutterstock.com

Je všeobecně zažité, že nejvíc bílkovin obsahují maso a ryby. Současně se ale nedoporučuje jíst ho každý den. Jak tedy tuto tolik potřebnou živinu nahradit, aby tělo nestrádalo? Budete se možná divit!

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Všude se skloňuje pojem bílkoviny. Jsou nedílnou součástí stravy pro tvorbu svalové hmoty. V doporučeních výživových poradců bývají nahrazovány i pojmem proteiny. „Od pradávna jedli siláci hromady masa, před těžkou bitvou se pořádaly masové hody a do dneška si dávají některé fotbalové týmy před důležitými zápasy tatarák,“ píše Jan Caha v knize Sám sobě výživovým poradcem. Bílkoviny ale nejsou obsaženy jen v mase, jak se často traduje. Jak je do jídelníčku zařadit jinak?

Co jsou bílkoviny

V prvé řadě je nutné si uvědomit, co vlastně bílkoviny jsou a proč jsou pro tělo tak důležité. „Hlavní funkcí bílkovin je ta stavební. Tu si představíme hlavně v podobě nárustu svalové hmoty, její regeneraci nebo výstavbě. Mimo to ale bílkoviny zajišťují i tvorbu a opravu všech ostatních tkání v našem těle,“ vysvětluje majitel vzdělávacího zařízení Fitness Institut Caha. Právě bílkovinám vděčíme za to, že se můžeme pohybovat, a slouží i k produkci hormonů a protilátek. Mají tedy vliv i na imunitní systém.

Aktuální doporučení WHO je nastaveno na hranici 15 % celkového energetického příjmu.
Jan Caha

Všeho moc škodí

Nejvíc bílkovin je bezesporu v mase. Nic se ale nemá přehánět. „Jsme zřejmě první generace lidí, která má maso denně (někdo i vícekrát denně). To je naprosto nadbytečné. Nadspotřeba masa nezatěžuje jen životní prostředí, ale například u červeného masa je spojována s rozvojem rakoviny tlustého střeva a konečníku a kardiovaskulárních chorob,“ varuje Caha. Dát si maso dvakrát do týdne a k tomu ve stejné intenzitě i rybu průměrnému člověku stačí. Bílkoviny najdete i ve vejcích, která jsou považována za superpotravinu ,a mléčných výrobcích.

Foto: Sea Wave, Shutterstock.com

Ryba by se neměla stávat jen výsadou Vánoc. Konzumovat by ji každý měl minimálně dvakrát do týdne.Foto: Sea Wave, Shutterstock.com

Jaké produkty obsahují nejvíc bílkovin?

100 g potraviny v suchém nebo syrovém stavuBílkoviny v gramech
Mandle21
Kešu18,2
Arašídy24,5
Dýňové semínko 32,6
Hovězí maso 17,6
Kuřecí prsa 17,8
Vepřová kýta 19,2
Tuňák19,6
Vejce12,2
Losos19,8
Tvaroh13
Čočka26
Fazole21
Hrách20
Sojové boby34
Tofu16
Ovesné vločky14

Místo masa čočka nebo fazole

Velkým strašákem může pro vegany, kteří si kromě masa odpírají i všechny živočišné produkty (maso, vejce, mléko…) být i to, že z jídelníčku nepřijmou potřebné množství bílkovin. Nemusí to tak ale být. Mnoho jich je i v rostlinných produktech. „Příjem bílkovin si může zajistit dostatečným příjmem celozrnných obilovin, luštěnin a fazolí (červených, černých i zelených), prosa a přidáním čerstvého ovoce a zeleniny, které jsou navíc bohaté na vlákninu,“ píše se v knize Zdraví nad zlato.

  • Všechny druhy luštěnin jsou považovány za ideální náhradu masa. Než se ale rozhodnete zařadit je do jídelníčku na denní bázi, je nutné brát v potaz, že si na jejich příjem musí člověk zvyknout a zprvu tak můžete pociťovat problémy v podobě nadýmání nebo zácpy.
Foto: Angelika Heine, Shutterstock.com

Luštěniny nejsou jen čočka na kyselo. Vyzkoušejte různé saláty a polévky. Budete mile překvapeniFoto: Angelika Heine, Shutterstock.com

Rizika různých náhražek

Mezi luštěniny se řadí i sója, která je často vyhledávanou náhražkou mezi vegetariány i vegany. Je to sice skvělý zdroj bílkovin, ale současně má i rizika. Její nadměrná konzumace se nedoporučuje hlavně mužům, kteří se snaží o početí dítěte. „Je zde také nutné zamyslet se nad celkovou skladbou jídelníčku. Například tempeh obsahuje sice na 100 g skvělých 20 g bílkovin, ale také 11 g tuku. Miso naopak na 100 g obsahuje 11 g bílkoviny, ale také okolo 25 g sacharidů. Je tedy třeba sledovat etiketu a nutriční hodnoty,“ uzavírá Jan Caha.

Načítám