Černý kašel může být fatální. Lékařka vysvětlí, jak ho poznáte i proč nestačí vakcína z dětství

Přestože mnozí považují černý kašel za nemoc minulosti, které se již není třeba bát, počet nakažených v letošním roce mluví o opaku. Podle dat Státního zdravotního ústavu zaznamenáváme rekordní výskyt této choroby, od začátku roku přes 12 tisíc nemocných, což odpovídá stavu z šedesátých let minulého století. O černém kašli jsme si povídali s dětskou lékařkou Hanou Rázgovou.

Černý kašel se stále šíří Českem. Jak ho rozeznáme od „běžného“ kašle?

Černý neboli dávivý kašel (pertuse) je vysoce nakažlivé onemocnění, vyvolané bakterií Bordetella pertussis. Jak již název napovídá, nemoc se projevuje kašlem, který je na začátku nerozeznatelný od běžných virových onemocnění. Zprvu připomíná běžný katar dýchacích cest, který může provázet rýma, slzení, kýchání, zánět spojivek, mírně zvýšená teplota nebo horečka, bolesti v krku. Postupně se stávají dominantními záchvaty kašle, při nichž může docházet k rudnutí, až modrání v obličeji. Dostavit se může krátká apnoická pauza (stav bezdeší) s následným zajíkavým nádechem připomínajícím zakokrhání kohouta. Záchvat může vyústit ve vykašlání krve nebo zvracení (dávení). Někdy může být kašel tak silný, že způsobí zlomeninu žeber nebo pneumotorax, což je prasknutí plíce s únikem vzduchu do hrudní dutiny.

Nemoc je velmi nakažlivá. Můžete vysvětlit, jakými způsoby se přenáší z člověka na člověka?

Ano, jedná se o vysoce nakažlivé onemocnění, přenáší se vzdušnou cestou, prostřednictvím kapének, které vznikají při mluvení, kašlání, kýchání či smrkání.

Proč je onemocnění tolik obávané, jaká rizika a komplikace s sebou nákaza přináší?

Obavy jsou namístě. Onemocnění mohou doprovázet závažné zápaly plic, selhání krevního oběhu, centrálního nervového systému a těžké celkové onemocnění, na jehož následky může nemocný i zemřít. Černý kašel způsobuje komplikace také u neočkovaných jedinců trpících astmatem nebo CHOPN (chronická obstrukční plicní nemoc). Statistiky potvrzují, že každý třetí astmatik nebo pacient s CHOPN černým kašlem opravdu onemocní a zhorší se u něj projevy jeho základní nemoci.

Dlouhé roky jsme o černém kašli téměř nevěděli. Proč se dnes nemoc tak razantně vrací? Může na tom mít podíl skutečnost, že řada rodičů své děti nenechává očkovat?

Černý kašel nebyl zatím nikdy vymýcen. Jediné onemocnění, které se podařilo očkováním zcela vymýtit, jsou pravé neštovice. Nemoc se tedy vrací, protože klesla proočkovanost v populaci. Dále je důležité zdůraznit, že očkování poskytuje jen časově omezenou ochranu na čtyři až dvanáct let, a je proto nutné nechat se přeočkovávat. Ovšem přesto, že očkování chrání jen několik let, je nejspolehlivější prevencí. Sníží pravděpodobnost onemocnění a zabrání závažným průběhům nemoci. Dospělí očkováním navíc minimalizují přenos černého kašle na nejmenší děti.

Tím jste mi nahrála na další otázku, totiž které věkové skupiny patří mezi nejohroženější?

Za rizikové z hlediska nákazy pertusí je možné označit novorozence, plně neočkované kojence, všechny děti, které nemohou být očkovány ze zdravotních důvodů. Dále pak osoby s chronickým onemocněním respiračního traktu a seniory.

A jak tedy nejlépe ochránit novorozence?

Důležité je dodržování očkovacích schémat u kojenců a jejich včasné zahájení. Děti jsou totiž proti závažnému průběhu chráněny až asi 14 dní po 2. dávce očkování probíhajícího od 9. týdne života. Od roku 2015 se doporučuje provádět vakcinaci od 27. gestačního týdne každého těhotenství, přesto je proočkovanost mezi gravidními ženami minimální. Vhodně načasované očkování v graviditě vede k dostatečnému přenosu mateřských protilátek do těla plodu. Po narození je tak dítě chráněno před závažným průběhem onemocnění během nejkritičtějšího období, kdy ještě nemůže být očkováno.

Děti jsou během života přeočkovávány pravidelně, týká se to i černého kašle?

Samozřejmě. Základní očkování tzv. hexavakcínou se ukončuje kolem 12 měsíců věku dítěte. První přeočkování přichází v 5 letech (do 6 let) – očkování proti černému kašli, tetanu a záškrtu, druhé přeočkování pak mezi 10 až 11. rokem – očkování proti černému kašli, tetanu, záškrtu a dětské mozkové obrně. Tato přeočkování jsou důležitá, protože hladiny protilátek v čase vyprchávají, snižuje se tak obranyschopnost vůči infekci.

A jak bychom se měli chránit my dospělí? Spousta lidí si informace o důležitých přeočkováních nehlídá…

V Národní strategii očkování proti černému kašli je uvedeno doporučení minimálně jedné posilující dávky v dospělosti. Provádí se kombinovanou vakcínou proti tetanu, záškrtu a černému kašli, která obsahuje nízkou dávku antigenů a je určena všem osobám do 65 let věku. První příležitostí k vakcinaci je přeočkování proti tetanu mezi 20. a 25. rokem života. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je očkování žádoucí hlavně u osob vyskytujících se v blízkosti novorozence, tedy rodičů, prarodičů, zdravotníků a podobně.

Předchozí ročníky byly v dětství v 80. letech očkovány s tím, že ochrana je celoživotní, dnes se hovoří o nutnosti přeočkování v dospělosti…

Ano, je to tak. Vycházelo se z epidemiologické situace výskytu pertuse. Díky očkování, které bylo v Česku zahájeno v roce 1958 a vysoké proočkovanosti dětské populace klesl výskyt černého kašle na minimum. Po roce 1989 se otevřely hranice, vlivem cestování, migrace, ale i rostoucího trendu oddalování očkování či neočkování v kojeneckém věku znovu došlo k nárůstu výskytu.

Podíl na výskytu pertuse má i změna očkovací látky, kdy se v roce 2005 přešlo z tzv. celobuněčné vakcíny na vakcínu acelulární/nebuněčnou. Její nevýhodou je nižší schopnost stimulace imunitního systému k imunitní odpovědi. S tím souvisí postvakcinační vyvanutí imunity u starších jedinců. Současná situace bývá také spatřována jako důsledek pandemie covidu-19, během níž se běžná onemocnění nešířila, a lidé tak proti nim neměli možnost získat přirozenou odolnost. Žádné očkování zcela 100% nezabrání nákaze, ale zabrání závažnému nebo život ohrožujícímu průběhu či komplikacím.

Je skutečně namístě přeočkování u každého, i zcela zdravého jedince? A měli bychom si před očkováním nechat změřit hladinu protilátek?

Ano, je to doporučeno, alespoň jednou v dospělosti se přeočkovat proti pertusi. Začíná se dokonce již hovořit i o tom, že by bylo vhodné přeočkovávat pravidelně v cca desetiletých intervalech tak, jak je tomu například v Rakousku. Vyšetření hladiny protilátek se před očkováním nedoporučuje, a to z důvodu, že hladina protilátek nevypovídá nic o skutečné obranné schopnosti imunitního systému daného jedince (pokud tedy není nulová).

Kdy zpozornět, jaké jsou varovné příznaky, že nejde o běžnou respirační infekci, ale černý kašel?

Onemocnění dospělých a adolescentů mají charakter nespecifických zánětů horních dýchacích cest či bronchitidy, unikají pozornosti či bývají mylně diagnostikovány. U atypického průběhu by se na pertuse mělo pomýšlet při dráždivém kašli trvajícím více než 2 až 3 týdny, jenž by měl být jejím jediným příznakem. Pokud má záchvatovitý ráz, je provázen apnoickou pauzou či zvracením po záchvatu kašle, je pravděpodobnost diagnózy až 80 %.

Můžete shrnout, jaké zdravotní následky může zanechat černý kašel i po vyléčení?

Některé komplikace souvisejí s mechanickým vlivem úporného kašle: krvácení do očních spojivek, krvácení do kůže, krvácení z nosu, krvácení do mozku, poškození uzdičky jazyka, sekundární pneumonie (zápal plic). Může dojít k toxoinfekční encefalopatii, což je poškození mozku vlivem infekce, toxinů produkovaných bakterií Bordetella pertusis, pneumotoraxu, tříselné kýle. Komplikované onemocnění může vést k poškození zraku, sluchu či psychomotorické retardaci.

Žloutenka neboli hepatitida je většinou infekční. Zorientujte se v jednotlivých typech této nemoci