BMI už tolik neřešte, je to zastaralá metoda. Jak poznat, o kolik zhubnout? Třeba měřením v pase

Vypočítat hodnotu BMI není složité – je to tělesná hmotnost v kilogramech děleno tělesná výška v metrech na druhou. Například 170 centimetrů vysoká žena, která váží 70 kilo, má BMI přibližně 24,5 a těsně by ještě měla normální váhu. Kdyby vážila 80 kilo, už by se její hmotnost podle BMI pohybovala v pásmu nadváhy, kdežto s váhou 50 kilo by šlo o podváhu.

Jenže řídit se při posuzování toho, zda je váha v normě, jen podle hodnot body mass indexu, není nejlepší nápad, jak v uplynulých desetiletích prokázaly jak odborné studie, tak zkušenosti odborníků zabývajících se hubnutím a zdravou výživou.

Dva příklady? BMI v normě může mít žena s drobnou postavou a velmi špatnou kondicí, která sice na pohled nemá problém s hmotností, ale má v těle málo svalů a větší množství vnitřního tuku. Její strava je nekvalitní, chudá na živiny. A naopak vysoké BMI vyjde například svalnaté sportovkyni s robustnější postavou a vynikající kondicí. Kdyby ženám někdo udělal další testy, mohlo by se v případě té první klidně ukázat, že má příliš mnoho cholesterolu nebo cukru v krvi a u druhé naopak, výpočet BMI by však nic takového ani neznačil.

Tento výpočet se začal používat v 70. letech minulého století v USA, poprvé se objevil v časopise Journal of Chronic Diseases a měl sloužit jako jednoduchý ukazatel toho, jak je na tom zámořská populace s váhou. Masově se jeho používání rozšířilo v 80. letech a praxe potvrdila, že v průměru vysoké BMI skutečně souvisí nejen s nadváhou či obezitou, ale rovněž i s vysokým rizikem, že se u člověka rozvine některá z civilizačních chorob.

Jenže to neplatí stoprocentně a samotné BMI například nevypovídá nic o tom, co přesně člověk jí, jak se hýbe, nakolik trpí stresem nebo jak dobře, či špatně spí, přičemž tohle všechno také hraje roli. Správné zdravotní návyky jsou pro celoživotní zdraví svým způsobem podstatnější než číslo na váze.

BMI je v tomto zavádějící už proto, že nerozlišuje, kolik má člověk v těle svalů a tuků, nijak se nezabývá ani tím, kde v těle se tento tuk člověku ukládá – přičemž ten kolem pasu a mezi orgány je nebezpečnější než například silná stehna a boky.

Výpočet rovněž nepočítá s tím, že se postava člověka během života mění a že například ženy po padesátce mohou být štíhlé a zdravé i s vyšším BMI než ve dvaceti. Mimochodem, ženy jakéhokoli věku mají v těle více tuku než stejně staří muži a je to v pořádku, metoda BMI byla ovšem vyvinuta na základě výzkumu provedeného pouze mezi muži. Nemluvě o tom, že nebere v potaz jiné rasy než bělošskou, což může být také zavádějící.

Při hubnutí by člověk neměl řešit jen číslo na váze, ale i to, jak se mu mění složení těla a zda se snižuje podíl tuku. A to umí lépe jiné metody než BMI – například měření obvodu v pasu. Muž, který má v pase více než 102 centimetrů, a žena, jež má přes 94 centimetrů, nejspíše budou mít přespříliš útrobního neboli viscerálního tuku a měli by zvažovat změnu životního stylu. Ideální hodnoty činí 88 centimetrů u mužů a 80 u žen.

Napovědět může i poměr obvodu pasu k vaší výšce, pokud je vyšší než 0,5, možná máte vyšší riziko rozvoje srdečních onemocnění a cukrovky.

I tyto výpočty jsou ale pouze orientační a mají své nedostatky. Dokonalý ukazatel, který by hodnotil všechny výše zmíněné faktory, se zatím vymyslet nepodařilo. To si musí každý sáhnout do svého svědomí a zhodnotit, jaké jsou jeho návyky a nakolik o své zdraví pečuje.

Naše dlouholeté zkušenosti a tisíce úspěšných absolventů kurzů zdravého hubnutí říkají jediné – s podporou se zkrátka hubne lépe. Přihlaste se do kurzu a buďte při hubnutí úspěšní.

Připraveno ve spolupráci se STOB