Bez zdravých cév není zdravý mozek. Přílišným solením si zaděláváme na demenci

Sůl, tedy chlorid sodný, je potřebná látka pro životní funkce většiny organismů. Věta „bez soli by nebylo života“ není v žádném případě přehnaná. Chlor plní v organismu spoustu důležitých funkcí například při trávení, sodík je nezbytný pro přenos nervových vzruchů, svalovou činnost nebo regulaci krevního tlaku. A tady je právě důležitá ona správná míra, ostatně jako u všeho v životě.

Nadměrné solení je úzce spjato s vysokým krevním tlakem neboli hypertenzí. „Přesný mechanismus vzniku není známý, sodík v těle totiž ovlivňuje řadu regulačních systémů. Zjednodušeně si můžeme představit, že dochází k zadržování vody v těle. Nejde o maličkost. Ke zvýšení tlaku vede právě stoupající objem tekutin v krevním oběhu,“ vysvětluje kardioložka MUDr. Petra Vysočanová z FN Brno.

Vysoký krevní tlak ovlivňuje v našem těle všechny orgány, kdy nejcitlivěji reagují srdce, mozek a ledviny. Jsou první, na kterých se pozná, že něco není v pořádku. O mozku se zatím v souvislosti s vysokým krevním tlakem hovoří málo. Lidé si většinou vybaví pouze souvislost hypertenze a cévní mozkové příhody, což pochopitelně každého okamžitě vyděsí. Oprávněně, protože podle statistik za každou druhou mozkovou příhodou stojí právě hypertenze. Tím ale znepokojující zprávy nekončí. „Souvislost, která se hodně zkoumá teprve v poslední době, je pak vysoký krevní tlak a demence. A ukazuje se, že vzájemný vztah mezi nimi je velmi úzký,“ bere si opět slovo doktorka Vysočanová.

Japonsku přidělává stárnutí obyvatel vrásky snad ze všech zemí nejvíce na světě. Dlouhověkost a naproti tomu obrovský tlak na výkon, který mladou generaci přestal bavit, takže na něj reaguje tak, že odmítá mít děti, udělal svoje. Než se mladé podaří, tedy pokud vůbec, přesvědčit, japonští vědci se zaměřili na vliv soli, která může přispívat ke vzniku demence. Pokus testovali na myších a výsledky zveřejnili ve vědeckém časopise British Journal of Pharmacology. Japonské myši byly napájeny osolenou vodou, aby poté vědci sledovali děje v jejich mozečcích. Hlodavcům nejprve „jen“ stoupl krevní tlak. Následně ale začalo docházet ke změnám v jejich hipokampu, tedy v části mozku, kde se ukládají informace do paměti. Myším se v této části mozku měnily molekuly tau, které se významně podílejí na vzniku Alzheimerovy choroby. Zároveň jim klesala i aktivita bílkovin důležitých pro tvorbu nových spojů mezi neurony. Výsledek? Experiment prokázal, že sůl nepůsobí na mozek přímo, ale právě prostřednictvím vysokého krevního tlaku.

Většina lidí měření krevního tlaku jako své hobby nemá. Dokud se cítí fit, většinou mu pozornost nevěnují. Zrada číhá v tom, že vysoký krevní tlak nebolí, a tak si v poklidu stoupá až do nebezpečných výšin. Proto se také vysokému tlaku někdy přezdívá „tichý zabiják“. Není tajemstvím, že jím trpí víc než polovina populace a z ní další polovina lidí o svém onemocnění neví. Ve středním věku má hypertenzi každý druhý a s věkem toto číslo roste. Věda přichází se stále pádnějšími argumenty, proč vysoký tlak nepodceňovat, ale stejně vždycky záleží jen na na naší zodpovědnosti za své zdraví. Někdy stačí vlastně jen málo: omezit přísun soli. Solení je totiž návykové stejně jako cukr a každého (zlo)zvyku se lze při troše dobré vůle zbavit.

Solit není zdravé, ale co se děje, když příliš sladíte?