Autismus u dětí je na vzestupu. Psycholožky vysvětlí, čeho si všímat a kde hledat pomoc

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V posledních letech se čím dál častěji hovoří o rostoucím počtu případů poruch autistického spektra u dětí. Tento stav je patrný celosvětově a vyvolává samozřejmě otázky, kde leží příčiny a jaké faktory k tomuto trendu vedou.

Podle studie zveřejněné v říjnu 2024 se jen za posledních deset let počet diagnostikovaných případů zvýšil o 175 %, přičemž největší nárůst byl zaznamenán u dívek a žen. Odborníci tento explozivní nárůst částečně přičítají rostoucímu povědomí o autismu, sofistikovanějším diagnostickým metodám a také klinické definici, která byla rozšířena o stavy, jako je například Aspergerův syndrom.

„Porucha autistického spektra je vývojová porucha ovlivňující jedince napříč všemi oblastmi života, především v komunikaci, sociální interakci a chování. Tyto odlišnosti jsou vrozené a projevují se netypickým chováním či reakcemi na okolní svět. V souvislosti s autismem se o oslabeních v těchto jádrových oblastech někdy hovoří jako o autistické triádě,“ říká psycholožka Lea Cingelová.

První příznaky autismu se mohou objevit velmi brzy, již kolem 6. měsíce věku, ačkoli zřetelnější bývají u batolat ve věku 12 až 24 měsíců, kdy už lze v porovnání s dětmi s neurotypickým vývojem pozorovat odlišnosti spolehlivěji.

„Mezi typické rané příznaky patří odlišnosti v sociální interakci a zájmu o sociální kontakt. Dítě například nemusí vyhledávat blízkost rodičů, neprojevuje zájem o jednoduché sociální hříčky („paci, paci“ nebo „kuk, kuk“), nevěnuje pozornost obličeji rodiče či méně navazuje oční kontakt, tedy zároveň méně registruje, co mu druzí ukazují, a samo má menší potřebu upozorňovat na svou činnost,“ popisuje Lea Cingelová.

V oblasti komunikace lze u některých dětí s poruchou autistického spektra sledovat opožděný vývoj řeči, kdy dítě nenapodobuje slyšené a první slova se nevynoří okolo prvního roku, věty pak kolem druhého roku. Dále mohou vymizet již získané dovednosti, v tomto případě mluví odborníci o tzv. vývojovém regresu.

„V oblasti neverbální komunikace děti s poruchami autistického spektra často neimitují jednoduchá gesta jako mávání, kývání hlavou či ukázání prstem. Pro stanovení diagnózy poruchy autistického spektra není ovšem samotné narušení funkční řeči dostačujícím ukazatelem. Na dítě je potřeba nahlížet komplexně, mapovat jeho vývoj a zaměřit se také na další jádrové oblasti autistické triády – tedy obtíže v sociálním chování, komunikaci a představivosti,“ vysvětluje psycholožka Eva Holmajerová.

„U dětí s poruchami autistického spektra rodiče častěji zachytí zvláštnosti v chování, jako například opakované pohyby (například točení se dokola, chůze po špičkách), fixace na rutiny nebo předměty, zvýšená, nebo naopak snížená citlivost na senzorické podněty, tedy světlo, zvuky, bolest. Nebo zájem o neobvyklé aktivity – důsledné řazení předmětů, nefunkční manipulace částí hračky a podobně,“ vysvětluje psycholožka Lea Cingelová.

V České republice je standardně součástí pediatrické prohlídky v 18 měsících věku dítěte screeningový dotazník, který zpravidla zachytí výrazné odchylky v rámci vývoje. Děti s mírnějšími projevy či pozdějším nástupem projevů spolehlivě zachytit nedokáže, při dnešní informovanosti však rodiče dětí často v následném vývoji sami rozpoznají odlišnosti vývoje a vyhledají odborníka.

„Mezi další neurovývojové poruchy, které se projevují již v raném dětství, patří též porucha aktivity a pozornosti (ADHD) nebo vývojová dysfázie. Poruchy autistického spektra se často vyskytují společně s těmito nebo dalšími vývojovými poruchami, jejichž symptomy se mohou částečně překrývat, avšak každá z nich má svá specifická diagnostická kritéria,“ vysvětluje psycholožka Eva Holmajerová.

Příčiny poruch autistického spektra nejsou dosud jednoznačně známy. Odborníci aktuálně vnímají příčiny jejich vzniku jako komplexní soubor genetických faktorů a faktorů vnějšího prostředí. Jsou tedy do určité míry dědičné, ale důležitou roli může hrát také vnější prostředí, ačkoli konkrétní příčiny nebyly dosud spolehlivě potvrzeny. Jako rizikový faktor je často označován například věk rodičů či nízká porodní hmotnost dítěte.

„V České republice se stále šíří mýtus o vlivu očkování na rozvoj poruch autistického spektra. Tento názor ovšem nemá oporu v žádných vědeckých poznatcích. Z odborných studií naopak vyplývá, že mezi očkováním a autismem neexistuje žádná příčinná souvislost,“ říká psycholožka Eva Holmajerová.

Prvním krokem při diagnostice bývají screeningové metody, které nenahrazují komplexní vyšetření, ale poskytují užitečné informace o pravděpodobnosti výskytu poruchy autistického spektra. Mohou nasměrovat k rozhodnutí, zda podstoupit důkladnější vyšetření u odborníka.

„V České republice existují různé screeningové nástroje, které se liší podle věku dětí a způsobu administrace. Některé z těchto testů jsou dostupné online a mohou si je rodiče zdarma vyplnit. Dostupné jsou například na webových stránkách Autismport. Pokud screening vyhodnotí určité riziko přítomnosti poruchy autistického spektra, je vhodné podstoupit podrobnější diagnostické vyšetření pod záštitou klinického psychologa či psychiatra,“ uvádí psycholožka Eva Holmajerová.

Vývojová dysfázie: Vrozená porucha řeči a komunikace, která se sama nespraví