Článek
Ztratit se sama sobě je tak snadné. „Moje máma je permanentně na něco nebo někoho nabroušená. Mám ji ráda, ale každá návštěva je psychicky vysávající. Přitom jí není zase tolik. Za rok jde do důchodu. Nejdřív jsem si myslela, že je prostě za celý život udřená, a kdo z nás dnes nezažívá v zaměstnání různé tlaky. Jenže pak mi došlo, že je možná všechno trochu jinak,“ svěřila se mi moje kamarádka Gabriela.
Když se podřídíte partnerovi, ztratíte sami sebe
Například jí matka celý život tvrdila, že cestování není nic pro ni, protože nesnáší změny. Rozruchu má v běžném životě ažaž. Prý se v cizí posteli v neznámém prostředí nevyspí. Musela by někam odjet aspoň na tři týdny, aby se aklimatizovala, ale tolik dovolené naráz si v životě dovolit nikdy vzít nemohla. Navíc jsou peníze potřeba na něco důležitějšího…
Až v dospělosti mi docvaklo, že se mu tak dlouho přizpůsobovala, až ztratila přehled, co vlastně chce ona. Cestování si v hlavě nastavila tak, že ho nemá ráda, protože ho nemá rád on.
„Když se její brácha, náš strejda, usadil v Mnichově, byla za ním jen jednou a o té cestě pak roky mluvila, jak to bylo hrozné. Po Čechách s námi dětmi na jednodenní výlety jezdila, ale jinak nic,“ říká Gabriela.
Celé to ale souviselo s tím, že táta jako stavař jezdil po celé republice a logicky, když byl doma, měl na jakékoliv přesuny averzi a volno trávil nejraději na rybách nebo si něco kutil doma v garáži. „Když jsme byli malí, tahala nás po výletech, ale někdy od patnácti nás to už nebavilo a od té doby už jen seděla doma s tátou. Až v dospělosti mi docvaklo, že se mu tak dlouho přizpůsobovala, až ztratila přehled, co vlastně chce ona. Cestování si v hlavě nastavila tak, že ho nemá ráda, protože ho nemá rád on. Cíleně si cestování zošklivovala, až tomu uvěřila,“ uzavírá Gabriela.
Zástupný problém se jako problém jen tváří
A teď o co tady vlastně jde: o zástupný problém. Zástupný problém – v tomto případě cestování zastírající neřešené věci v manželství Gabrieliných rodičů – je naprosto běžná strategie v našich životech. Sice ne moc zdravá, ale dost rozšířená. Upřímnost sama k sobě je totiž bolestivá. Stresuje nás na rodičovské dovolené nedostatek peněz. Máme pocit, že všem ostatním okolo nás rodiče do začátku pomohli, jen my se pachtíme jako hlupáci z nuly. Žere nás prachobyčejná závist.
Pohoršuje nás, že si politici zvýšili platy, ale přitom nás ve skutečnosti trápí neurovnané vztahy s bráchou. Říká se tomu zástupný problém.
Namlouváme si, že jsme jako single šťastné, přitom nám to ve skutečnosti vůbec nevyhovuje. Utíkáme se před pocity osamělosti do práce, ale vydáváme to za svoji ctnost a kritizujeme kolegy, kteří takzvaně nedělají „nic navíc“ a mažou co nejrychleji domů za svými rodinami. Anebo nás pohoršuje, že si politici zvýšili platy, ale přitom nás ve skutečnosti trápí neurovnané vztahy s bráchou. Podle psycholožky Jany Skalické neexistuje jedinec, který by neměl starosti. Vedle těch velkých – které jako zásadní uzná každý - ale prožíváme věci, které se dají nazvat mrzutosti. Drobnosti. Jiný by nad nimi mávl rukou, nás ale doslova otravují zevnitř. Pro každého člověka je totiž zraňující něco jiného. Že je neventilujeme navenek, neznamená, že neexistují. Jejich nebezpečí je v tom, že se sčítají.
Stoka zvaná diskuse pod články
Postupně vysávají naši radost ze života. Výsledkem je „blbá nálada“ a pocit, že za houby stojí úplně všechno. Od frustrace k pasivní a pak už otevřené agresivitě vede jen krátká cestička. „Stačí si otevřít diskuse pod články. I pod neškodným, neutrálním receptem na švestkový koláč se líhne zloba těch, kteří neřešili své osobní prkotiny,“ upozorňuje psycholožka Jana Skalická.
Co s tím? Dnes je v módě meditace nebo mindfulness. Ta může vypadat různě a jednou z forem je sebereflexe. Každý den se na pár minut ponořte do svého nitra a snažte se přijít na to, co vás ten den nadchlo a co naštvalo. Odhalte včas zástupné problémy, abyste mohli řešit ty podstatné.
