Prokázáno! Ženy jsou na zimu mnohem citlivější než muži. Může za to ovulace i pomalejší metabolismus

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je vám pořád zima a jakmile venkovní teploty klesnou pod dvacet stupňů, balíte se do svetrů a hřejivých vest? Bojujete s partnerem o teplotu v ložnici a chodíte potají zavírat okna či otáčet knoflíkem na radiátoru topení směrem nahoru, krize nekrize? Čas od listopadu do dubna byste nejraději prožila ve vytopené sauně nebo v nějakém tropickém ráji? Přečtěte si, co vše může být příčinou, že snadno prochladnete už během ranní cesty do práce, a bez šály, čepice a teplých ponožek nedáte ani ránu.

Ženy mají o něco vyšší tělesnou teplotu než muži. Ačkoli by se na první pohled mohlo zdát, že by se tedy měly cítit komfortněji než oni, ve skutečnosti je to spíše naopak. Pokud je totiž vaše tělo zvyklé na větší teplo, může vám chladný vzduch připadat o to více nepříjemný.

Co o rozdílech v „tepelném komfortu“ mezi muži a ženami říká věda? Některé studie skutečně potvrdily (např. studie Royal Brompton Hospital ve Velké Británii, University of Cambridge, University of Southern California nebo amerického St. Vincent's Medical Center), že ženy jsou ve skutečnosti mnohem citlivější na chlad než muži.

Podle těchto výzkumů je ideální pokojová teplota pro muže mezi 22 °C a 24 °C, zatímco pro ženy mezi 24,5 °C a 26 °C. I když se přesná čísla v jednotlivých průzkumech liší, jejich zjištění je vždy stejné: mezi oběma pohlavími je zhruba dvou- až třístupňový rozdíl, pokud jde o to, jakou teplotu považují jako příjemnou a komfortní.

Rozdíl mezi ženami a muži ve vnímání chladu závisí na mnoha faktorech, včetně věku, fyziologických funkcí, míry únavy a stresu, metabolismu i hormonálních procesů v organismu. Termogeneze (proces, při kterém tělo produkuje teplo, aby udrželo svou vnitřní teplotu) i termosenzitivita, tedy citlivost vnímání vnější teploty, se mohou měnit v důsledku působení hormonů i aktuálního zdravotního stavu a fyzické kondice.

Svalová hmota (která vytváří teplo) a tuková vrstva (jež teplo nevytváří) se velmi podílejí na tom, jak pociťujeme chlad nebo naopak teplo. Ženy mají v průměru méně svalové hmoty, zatímco naopak tuková vrstva, která je přirozeně chladnější, je u žen silnější.

Také ženský klidový (bazální) metabolismus, tedy množství energie, které tělo spotřebovává v klidovém stavu pro udržení základních životních funkcí, jako jsou dýchání, krevní oběh, regulace tělesné teploty a funkce orgánů, je nižší než u mužů, což vede k tomu, že během přirozených metabolických procesů v těle produkuje ženské tělo méně tepla.

Ženský pohlavní hormon estrogen může ovlivňovat schopnost těla regulovat teplotu, tedy termoregulaci. Během menstruačního cyklu hladina estrogenu v organismu kolísá, což může mimo jiné ovlivňovat též schopnost adaptovat se na vnější teploty a způsobovat vyšší zimomřivost a citlivost na chlad.

Studie University of Utah z roku 1998 ukázala, že teplota rukou je u žen o 1,6 °C nižší než u mužů. Vzhledem k tomu, že vnímání vlastní teploty obvykle závisí na teplotě kůže, je možné, že kvůli studeným rukám a chladnější kůži ženy častěji pociťují chlad, i když je jejich tělesná teplota vyšší než u mužů. Ve výše zmíněných studiích se objevila také teorie, že ženské tělo upřednostňuje životně důležité orgány, včetně těch reprodukčních, více než tělo mužů, což znamená, že krev je odváděna z končetin žen ve snaze udržet zbytek těla teplejší. To má pak za následek chladnější ruce a nohy.

Ovulace, která obvykle trvá přibližně 24 hodin a nastává zhruba 13 až 15 dní po začátku menstruačního cyklu, může rovněž ovlivnit citlivost ženy na chlad. Uvolňování hormonu progesteronu po ovulaci totiž přispívá ke zvýšení vnitřní teploty v organismu o 0,3 až 0,7 °C, takže tělo ženy je pak citlivější na vnější chlad. Podobný jev byl pozorován také u žen užívajících antikoncepční pilulky.

Studené ruce a nohy mohou signalizovat stres, ale také velké potíže se srdcem