Každý někdy závidí! A i závist vás může posunout dál. Odhalí vaše skryté touhy a nevyužitý potenciál

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zlá, zákeřná a mstivá babice, která má radost jen ve chvíli, kdy ostatním ublíží… Přesně takhle ztvárnila postavu Závisti Jiřina Bohdalová ve známé pohádce Nesmrtelná teta. A jen těžko bychom na tomto vykreslení hledali něco pozitivního. Závist je přece jedna z neošklivějších vlastností… Jenže i na ni se dá nahlédnout z více úhlů pohledu, a lépe ji tak pochopit. A může vám to být hodně ku prospěchu – ať už závist cítíte sami, nebo jí čelíte od druhých, alespoň ji lépe pochopíte a dokážete se se svými i cizími pocity lépe vyrovnat.

Hlavním zdrojem pocitů závisti je podle psychologů obyčejná lidská potřeba sociálního srovnávání, tedy tendence hodnotit vlastní postavení ve společnosti a snaha usilovat o jeho zlepšení. Což může vést ve výsledku k frustraci a nespokojenosti, ale také může být silou, která vás nakopne a žene vpřed. A zatímco většina lidí dokáže negativní emoce ukočírovat, pro některé jedince se mohou stát zcela destruktivní. Až tak, že jim znemožňují normálně fungovat a oni postupně zpřetrhají i sociální vazby nebo zcela zničí vztahy.

„Živnou půdou závisti je vnitřní nespokojenost,“ upozorňuje koučka a mentorka Lucie Horká. „Často pramení z vnímání rozdílu mezi tím, co máte a co mají druzí – majetek, úspěch, krásu, lásku. V té chvíli se může začít formovat vnitřní představa, že váš vlastní život je méně hodnotný, a začnete toužit po zlepšení.“

Všichni jsou lepší než já. Jak si začít věřit?>>>

Lidská povaha už je taková, že nejvíc touží po všem, co je zdánlivě nedosažitelné. Napadlo vás někdy, proč to tak vlastně je? „Představte si život jako hru s nekonečnou nabídkou možností. Když vám některé z nich nejsou k dispozici, vaše mysl je automaticky začne vnímat jako cennější,“ vysvětluje Lucie Horká. A upozorňuje, že taková touha je vlastně past: „Snažíte se pak dosáhnout něčeho, co vám buď vůbec nepatří, nebo vás ve výsledku neudělá šťastnými. Vidíte jen to pozlátko a mnohdy neznáte celý příběh a vše, co je za tím.“

„To ti upřímně závidím,“ zaznívá v mnoha hovorech. Ale je to myšleno opravdu jen v dobrém? I taková zcela „nevinná“ malá závist se může stát cenným ukazatelem toho, co sami v sobě potlačujete nebo přehlížíte. „Když cítíte závist, často to znamená, že si uvědomujete svůj vlastní nevyužitý potenciál nebo skryté touhy. Pak je třeba klást si správné otázky: Co vám vaše závist říká? Kde se ve vašem životě projevuje pocit nedostatku?“ říká Lucie Horká. A dodává, že přiznat si, že někomu závidíte, chce velký kus odvahy. Ale vyplatí se.

Máte pocit, že závist přestáváte mít pod kontrolou? Existují celkem jednoduché postupy, jak ji zvládnout. Jedním z klíčů k překonání závisti je přijetí. „Přiznejte si, že nemůžete mít vše a že je to v pořádku. Že vaše cesta je jiná než cesta druhých,“ doporučuje koučka. A za další důležitý krok označuje vděčnost. „Když se zaměříte na to, co už máte, přestane vás ovládat touha po tom, co nemůžete mít. Vděčnost vás spojuje s přítomným okamžikem, kde se nachází skutečné bohatství,“ říká Lucie Horká.

Desatero, jak se naučit mít ráda sebe sama. Přijímejte pochvaly, pište deník a ukliďte si