Zemřel zpěvák elegán Josef Laufer. Smrt přišla po letech v umělém spánku

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Při jednom ze svých posledních vystoupení před operací se s fanoušky loučil s úsměvem a slibem, že se zase brzy uvidí. Nebylo proč mít obavy, šlo o zákrok, který nepatří mezi příliš nebezpečné a Josef Laufer byl v osmdesáti v dobré kondici.

Při operaci srdeční chlopně ale došlo k problémům a on se zcela neprobral a zůstal v takzvaném vegetativním stavu. Je to stav, kdy má člověk otevřené oči, ale vnímá jen částečně a s okolím nekomunikuje.

Všichni doufali, že se to jednou zlomí a Josef Laufer se probere, ale to se nestalo. Dnes přišla smutná zpráva, že ve Vojenské nemocnici zemřel. „Podle dcery Ester Pepa zemřel na zástavu srdce,“ citoval Blesk ředitele Divadla Broadway Oldřicha Lichtenberga. Odešel tak za svou manželkou Irenou Greifovou, která zemřela koncem roku 2022, aniž se o tom její muž dozvěděl.

Don José Francisco Pérez Rodriguez de Montagnes de Laufer, jak znělo jeho původní jméno, se narodil 11. srpna 1939 v Sables d’Ollone ve Francii. Tatínek byl český lékař židovského původu Maximilián Laufer, který odešel do Španělska v době, kdy tam ve třicátých letech probíhala občanská válka. Pracoval v lazaretu, kde se seznámil se sestřičkou Edelmir Perez de Montañez a poté, co válka skončila, se přesunuli do Francie, kde se jim narodil syn José, tedy Josef. V lednu 1940 vstoupil MUDr. Laufer do naší armády ve Francii, ale po porážce Francie nacistickým Německem se i s rodinou přesunul do Velké Británie, kde se stal vojenským lékařem u RAF. Tam se narodil Josefův mladší bratr Allan.

Do republiky se vrátili v roce 1947, i když tu už nikdo z jejich rodiny nežil, nikdo totiž válku nepřežil. Nejprve žili v pohraničí, v Dolním Rychnově, kam byl otec umístěn jako obvodní lékař, a od roku 1950 v Praze, kde pracoval jako dětský ortoped.

Josef Laufer se vyučil v Tesle ve Vrchlabí jako elektrotechnik a pak pracoval ve Výzkumném ústavu vakuové techniky v Praze. Na vojnu odjel na Slovensko a právě tam se rozhodl, že bude hercem. Vzal to přes pantomimu a po vojně se připravoval na zkoušky na DAMU, vzali ho.

Jen studovat mu ale bylo málo, takže založil pantomimický soubor, začal pantomimu i vyučovat na taneční konzervatoři a živil se i jako tlumočník ze španělštiny. Ostatně uměl i anglicky a německy. Talent na jazyky prý podědil po tatínkovi, který jich uměl devět.

V posledních letech jste ho mohli vidět v Troškových Kameňácích, kde hrál Leo Kohna, který, stejně jako Josef Laufer, skoro neodkládá doutník. Můžete si ho pamatovat i ze seriálu Cirkus Humberto.

Nejprve to vypadalo, že bude jen herec, ale zanedlouho po ukončení studia dostal hlavní roli v Hudebním divadle v Karlíně v muzikálu Gentlemani, což byl náš úplně první muzikál. Z herce se stal i zpěvák a muzikály ho provázely po celý život - hrál nejméně v jedenácti. Jeho nejznámější a posluchači nejčastěji vyžadovanou písní byla Lásko, já jedu dál, kterou sám otextoval. Na konci 60. let spolupracoval s divadlem Semafor, vystupoval ve hře Poslední štace a uváděl zde i své vlastní koncertní pásmo.

Kromě tuzemských aktivit se díky znalosti jazyků dostal i do zahraničí, kde účinkoval ve velkých zábavných pořadech. Dokonce i režíroval - například Noc s Mozartem a další opery v původním jazyce. Za svůj život natočil desítky písní, většinu s vlastním textem. Vystupoval se skupinou Golem i mnoha dalšími orchestry.

V roce 1969 se oženil s kostýmní výtvarnicí Irenou Greifovou, se kterou měl dceru Ester. Právě ta se v posledních letech o otce skvěle starala a doufala, že se i díky její péči podaří jeho stav zvrátit. Jeho manželství bylo poklidné, stabilní a celoživotní.

O rozruch se postaral, když nazpíval oslavnou píseň o příslušníkovi StB kapitánu Minaříkovi. I když to později vysvětloval jako snahu o recesi, měl kvůli tomu po roce 1989 problémy. Nebylo to ale nic, co by ho stálo kariéru, a jeho příznivci si ho vždy rádi našli.

Vzpomeňme při této příležitosti i život a odchod národem milovaného Karla Gotta