Článek
Skvělý herec, který v roce 2021 získal cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohry, proslul svou klidnou povahou, pokorou a zodpovědností, s níž přistupoval ke své práci i k životu. To byl Alois Švehlík, který se herectví nevzdal v podstatě do konce svého života. Ten vyhasl dnes, 2. dubna 2025. „Alois Švehlík zemřel krátce po dnešní půlnoci ve svém domově obklopen nejbližšími,“ uvedl mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk.
Kruté dětství
Dětství a dospívání neměl Alois Švehlík vůbec lehké. Jeho otec totiž nešel pro ránu daleko, dnešní optikou by se dalo říct, že Alois byl týrané dítě. „Bál jsem se třeba přijít domů mokrý ze sáňkování. Brečel jsem už předem,“ vzpomínal Švehlík v dokumentu České televize Neobyčejné životy. „Měli jsme doma korkové linoleum, které bylo vždy vyleštěné. Při facce jsem po něm lítal jako hadr na holi. Dvakrát jsem ale dostal nářez, kdy jsem měl pocit, že mi jde o život,“ popisoval dál. Nejčastěji ho prý otec, který byl podle Švehlíka cholerik a měl v sobě děsy, bil šňůrou od žehličky. Pravidelně měl tělo samou podlitinu, jednou dokonce v beznaději utekl z domova.
A protože on sám v dětství trpěl, rozhodl se, že až jednou bude mít vlastní děti, fyzické násilí nepoznají. Ani na jedno ze svých tří dětí proto nikdy nevztáhl ruku, byl pravým opakem svého otce.
Rychle pryč
Je jasné, že se Alois Švehlík snažil ze spárů tyranského otce uniknout co nejdřív. Vždy sice tíhnul k divadlu, ale rodiče ho poslali na průmyslovku. Švehlík však nebyl technický typ ani náhodou, a tak školu protrpěl. Po vojně se zkoušel dostat na DAMU, tam ho ale nevzali.
Naštěstí se nevzdával a věděl, že jestli chce od otce pryč, musí se postavit na vlastní nohy. Obrážel oblastní divadla a prosil tam o angažmá. Jeden čas ale pracoval i v továrně v Liberci, kde se sice načas musel vzdát své lásky k divadlu, ale zase tam našel tu životní: svou budoucí ženu, ekonomku Florentinu, s níž pak měl tři děti – dcery Terezu a Andreu a syna Davida. Ten se mimochodem také stal hercem a jde v otcových šlépějích, nyní třeba exceluje v novém pojetí legendární Studny.
V Praze si splnil svůj sen
S rodinou se pak Švehlík přestěhoval do Prahy, kde si konečně splnil svůj sen o skutečné herecké kariéře.
V roce 1988 se stal členem činohry Národního divadla a začaly přicházet i úžasné filmové role. Mezi nezapomenutelné patří například kapitán Honec v Černých baronech, tatínek Elišky z pohádky Princezna ze mlejna, profesor Rypar z filmu Na střeše (za tu byl nominován i na Českého lva) či Heinrich von Mattoni v divácky oblíbeném seriálu Já, Mattoni. Naposled se pak objevil ve filmu Muž, který stál v cestě a v seriálu Docent, oba tituly jsou z roku 2023.
Boj s těžkou nemocí
Svou nezlomnou vůli a chuť žít prokázal Švehlík během života hned dvakrát, když porazil zákeřnou rakovinu štítné žlázy. V roce 2013 po operaci nádoru dokonce přišel o svůj pověstný hlas, který v rámci dabingu propůjčil takovým velikánům, jako jsou Jack Nicholson, Anthony Hopkins, Robert De Niro či Charles Bronson. Půl roku ale dřel v rehabilitačních střediscích, až se mu hlas podařilo získat zpět a on se mohl vrátit ke své práci. Bohužel nyní už osud nepřepral a ve věku 85 let navždy odešel do hereckého nebe.
Alois Švehlík byl v dabingu pojem, stejně jako například Valérie Zawadská. Buď se zblázním, nebo uchlastám, říkala si kdysi Valérie Zawadská
