Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Přední český scenárista, herec, jeden ze zakladatelů legendárního Divadla Járy Cimrmana i autor textů k oblíbeným písničkám, které zná celý národ. Ostatně jako vše, co kdy Zdeněk Svěrák napsal. A zatímco jeho tvorba je téměř veřejným majetkem, o jeho ženě Boženě se zase tolik nemluví a nepíše. Přitom to byla vždy ona, kdo se výrazně podílel na jeho úspěchu, což v mnoha rozhovorech připustil.
Stojí při něm věrně už přes šedesát let, je první, kdo čte (a opravuje) jeho texty, a když se jí něco nelíbí, Zdeněk Svěrák tuší, že to velmi pravděpodobně nebude ono. A přesto, že se s ní kvůli tomu dokáže i pohádat, většinou jí dá za pravdu. Nesmírně si jí za její kritický přístup váží. Pokud byste hledali důkaz, že pravá láska opravdu existuje, jsou jím právě tihle dva.
Zdeněk Svěrák a jeho manželství ve filmu
Když Zdeněk Svěrák psal scénář k filmu Vratné lahve, musel ho mnohokrát přepisovat. Jeho synovi a režisérovi filmu Janovi se pořád nelíbil. „To jsou figurky, co ty tady popisuješ, které chodí do té samoobsluhy vracet lahve. Každý má nějaké starosti. Ale mě by spíš zajímalo, jaké to je - žít padesát let s jednou ženskou,“ vzpomínal Zdeněk Svěrák na synovy připomínky ke scénáři v rozhovoru pro Seznam Zprávy. „Ty ses zbláznil! To mám nějak otevřeně otvírat problém našeho manželství?“ odmítal autor. „Já s mámou promluvím, aby ti nevyčítala, že budeš upřímný,“ zněl synův návrh.
A tak vznikl unikátní pohled na vztah dvou lidí, kteří spolu dokázali zestárnout, aniž by mezi nimi vyprchala láska, vzájemná úcta, respekt i laskavost. A jak Zdeněk Svěrák v uvedeném rozhovoru rovněž přiznal, postava bývalého učitele Tkalouna je mu v mnohém hodně podobná. Stejně jako role Daniely Kolářové jeho skutečné ženě. Například známá replika: „Žehlils někdy?!“ je právě Boženčina.
Studentská láska
Zdeněk Svěrák poznal Boženu už na studiích a byla to prý láska jako trám. „Seznámili jsme se v září 1954. Bylo nám osmnáct let a vysoká škola pedagogická měla začátek roku v kině Lucerna. Všichni jsme se sešli v jedné řadě,“ vzpomínal Zdeněk Svěrák v pořadu 7 pádů Honzy Dědka. Oba se stali učiteli a zatímco Božena Svěráková zůstala svému povolání věrná, jejího muže velmi brzy zlákal svět divadla a filmu. Brali se v roce 1959, tři roky po svatbě se jim narodila dcera Hana a o čtyři roky později syn Jan.
Mimomanželský poměr
Škraloupem na jinak vzorném vztahu se stala aférka, kdy se Zdeněk Svěrák při natáčení filmu Jako jed (1986) zamiloval do své o 24 let mladší herecké kolegyně Ivony Krajčovičové, s níž se znal už od natáčení filmu Co je vám, doktore (1984). „Tam se stala taková věc, že jsme se Svěrákem měli společnou lásku. Příznivá karta padla nakonec na mě a myslím si, že to těžce nesl, mužská ješitnost, no… Ivona mi dokonce říkala, že jí nabízel, že se rozvede, že to byla obrovská láska,“ vzpomínal Olmer pro týdeník Sedmička.
O všem se měla dozvědět i Svěrákova manželka. Traduje se, že jednou přišel na natáčení s tím, že mu Boženka zakázala hrát… Nakonec mu ale vše odpustila. Zůstal tedy s rodinou a své zaváhání komentoval později slovy, že stát se to může každému. Což je svatá pravda. Ale zůstat ve vzájemné shodě a lásce s jedním člověkem 64 let, to už tak běžné není. O to cennější takový vztah je.
