Článek
V době své největší slávy natáčela Věra Ferbasová i 12 filmů ročně. Celkem jich bylo 44 a stále patří do zlatého fondu československé kinematografie. Z těch nejslavnějších to byly například Falešná kočička (1937) či Dědečkem proti své vůli (1939).
Ač nestudovaná herečka, zahrála si po boku takových hereckých osobností, jakými byli Karel Lamač, Hugo Haas, Oldřich Nový či Raoul Schránil. Nejvíc zazářila ve snímcích Mravnost nade vše (1937) a Andula vyhrála! (1938), ve kterých kritika i diváci nejvíc oceňovali její přirozené, civilní herectví i nepopiratelný komediální talent.
Herečkou díky náhodě
K filmu i divadlu ji přivedla šťastná náhoda. Už jako dítě prý bývala třídní šašek a také hezká – vždyť získala titul Miss Plzně. Ovšem, že by se herectvím mohla živit, ji nenapadlo. Po maturitě se přihlásila na konkurz do Divadla Vlasty Buriana.
„Původně jsem k němu do divadla přišla s tím, že budu pracovat v kanceláři. Uměla jsem totiž dobře stenografovat a psát na stroji. On však hned, jak jsem mu byla představena, povídá: ‚Poslyšte, nechtěla byste si to vyzkoušet na jevišti?‘ To byl pro mě šok! Nikdy jsem na jevišti nestála, ani ochotnické divadlo jsem nikdy nehrála, jenomže on mi nabídl takovou gáži, že jsem bez mrknutí oka okamžitě souhlasila. Jako začátečnici mi dal 1500 korun!“ svěřila se v rozhovoru s Ondřejem Suchým v roce 1972.
A odtud už byl jen krůček k filmu, kvůli kterému jí později nezbýval na divadlo čas. „Bylo mně to líto, když jsem musela Burianovo divadlo opustit, ale filmů přibývalo a opravdu to všechno najednou nešlo zvládnout,“ svěřila se. S Burianem si pak zahrála naposled v roce 1942 ve snímku Zlaté dno, což byl zároveň na dlouho její poslední film.

Říkali jí Ferbaska – proslavila se především rolemi rozpustilých, temperamentních dívekFoto: ČTK
Pro Němce nikdy
Za druhé světové války odmítla hrát v německých filmech, což považovala za jediné správné rozhodnutí. Přesto její rodinu čekaly komunistické perzekuce, protože se tak trochu bez rozmyslu nechala zapsat do strany národně sociální…
„Brzy na to nám zkonfiskovali majetek, sebrali byt, zaplatili jsme půl milionu pokuty a manžel byl na čtyři roky zavřenej,“ vzpomínala na nelehké období. Jejím mužem byl architekt Josef Pálka, za kterého se provdala v roce 1941 a žila s ním až do jeho smrti v roce 1973. Děti neměli.
K filmování se vrátila až v roce 1957, kdy dostala menší roli ve filmu Florenc 13,30. Následovaly snímky například Hvězda jede na jih (1958) nebo pohádka Dařbuján a Pandrhola z roku 1959.
Výraznější příležitost dostala až v sedmdesátých letech jako svérázná tetička ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! z roku 1974. To už byl její poslední film.

Věra Ferbasová si zahrála menší roli ve filmu Skřivánci na niti (1969) režiséra Jiřího Menzela, v němž se objevili i Jaroslav Satoranský, Naďa Urbánková, Míla Myslíková a Věra KřesadlováFoto: Profimedia.cz
Smutný závěr života
Fanoušky této oblíbené komedie možná překvapí, že jí v té době bylo pouhých šedesát let a do konce života jí tehdy zbývaly pouhé dva roky. S manželem žila na sklonku života v Ládví u Prahy, kde pobývali ve vilce, která dříve patřila herečce Růženě Naskové. O tu ale kvůli podvodníkům nakonec přišla a zemřela v úplném osamění v jedné pražské garsonce.
„Byla hodná a až příliš důvěřivá, a tak po smrti svého manžela přišla nejen o mnohé poklady, které dům v Ládví skrýval, ale nakonec i o dům samotný,“ píše filmový historik a publicista Ondřej Suchý, který Ferbasovou osobně znal, ve své knize Tajemství filmových hvězd.






