Vánoce Saskie Burešové: U pečení vánočky poskočím a na Štědrý den nezapínám televizi

Saskia Burešová patřila mezi nejoblíbenější televizní hlasatelky a mnoho lidí ji má stále v paměti jako tu, která ohlašovala pohádky i na Štědrý den. Jak to tenkrát zvládala spolu s péčí o syna a jak se jí dařilo nachystat vše potřebné na Vánoce, když má ráda dokonalost, jak sama říká? A s kým bude trávit letošní Štědrý večer a jaké dodržuje zvyky? Nejen o tom jsme si povídali během našeho adventního rozhovoru. Mimochodem, jestli ještě nemáte dárek pro maminku, možná by ji potěšila kniha Mládí je v hlavě, kterou napsalo šest žen, a jednou z nich je i Saskia Burešová.

Pamatujete si na své úplně první chvíle na obrazovce?

To bylo při konkurzu na pořad Poštovní schránka, kde jsem byla kolegyní Edy Hrubeše. Bylo to moje první vystoupení a hned veřejné a v přímém přenosu. Tím začala moje moderátorská éra, ze které jsem později přešla na pozici hlasatelky. Důvodem téhle změny bylo, že do televize přišel z brněnského studia můj muž a nemohli jsme pracovat společně na jednom pracovišti.

Co vám vyhovovalo víc – práce moderátorky, nebo hlasatelky?

Asi ta moderátorská, byla víc tvůrčí a svobodnější. Hlasatelka je svázána textem, i když jsme si ho mohli trošku upravit. Až tedy na poslední větu, ta musela zůstat, protože byla signálem pro režiséra, aby vyjel s následujícím pořadem. Byli jsme pro diváky takovými průvodci večera. V dopisech se nám svěřovali se svými bolístkami a ptali se na radu.

Zmínila jste, že jste do hlasatelského křesla usedla i proto, že do televize přišel váš muž. Je to důvod, proč jste zůstala Burešová a nezměnila si po svatbě jméno – abyste nebyli v televizi spojováni?

Jako Burešová jsem začínala, ale také – Saskia Obdržálková nezní moc libozvučně.

Když už jsme u jména – víte, kolik je Saskií aktuálně po republice?

To nevím, ale vím, že to jméno opravdu dávali podle mne, protože mi maminky psaly a ptaly se, kdy vlastně slavím svátek… Kolik jich je?

Je jich 93 a jak jsem se dívala, tak s rokem vašeho narození jste jediná, ale v době, kdy jste se začala objevovat na obrazovce počet stoupl. Stejně jako v roce, kdy se začalo vysílat Kalendárium.

Vážně? Tedy tohle mi nikdo neřekl. To je roztomilé, o mnoha z nich vím právě z těch dopisů a dotazů na den svátku.

A kdy ho vlastně máte?

No, dlouho mě šidili, protože Saskia nebyla v kalendáři. Až vyhodili ze 7. listopadu VŘSR a dali tam Saskii. Maminka mi tohle jméno dala proto, že studovala malířství a obdivovala Rembrandta – a Saskie se jmenovala jeho žena - je původem holandské.

Když jste zmínila maminku – jak se stalo, že jste se narodila na Slovensku?

Prostě to tam na maminku přišlo, když doprovázela tatínka na obchodní cestě. Jsem dítě českých rodičů, co se náhodou narodilo na Slovensku. Ale mám s tím spojenou hezkou historku. Jezdila jsem jeden čas s pořadem Pepíčka Zímy a byli jsme na představení na Slovensku ve městě Tornaľa, což je dřívější Šafárikovo, kde jsem se narodila – a Pepíček to na jevišti zmínil. Nedovedete si představit, co nastalo, diváci nám začali snášet klobásky, uzené, demižony vína a chtěli to s námi slavit.

Televize, zájezdy a do toho potřeba mít v perfektním stavu domácnost a rodinu. Kde jste na to brala čas? A kde ho berete dnes, když vaše pracovní tempo evidentně nepolevuje. A do toho advent a s tím spojené bláznění s přípravou Vánoc…

Dřív mi před vánočními svátky pomáhala maminka, třeba mi napekla. Teď už jsem na to sama, a tak mi práce přibyla. Musím mít uklizeno, nablýskáno a naleštěno a i cukroví musím upéct – tradičně devět druhů. Každý rok si najdu jeden pro obměnu, letos je takový zvláštní – jde o recept od pana Maršálka, je tam sádlo, cukr, ale i nějaké buráky – no jsem sama zvědavá, co z toho vyjde.

A máte na to čas, když natáčíte každý týden Kalendárium?

Děláme čtyři díly najednou, abychom měli do rezervy, což se občas velmi hodí. Sice se snažíme, abychom neonemocněli, ale teď zrovna lítá covid a chřipka, takže je tu riziko. A když někdo vypadne, je to docela problém. Právě proto se nechávám očkovat proti chřipce a letos jsem se dokonce stala tváří kampaně, která má seniory k očkování proti chřipce motivovat. Člověk nemládne a je velmi zranitelný.

Pro mnoho žen jste vždy byla vzorem, jak se oblékat a česat. Jak moc jste do toho mohla mluvit?

Měli jsme kostýmní poradce, ale částečně jsme do toho mluvit mohli. Na oblečení jsme dostávali ročně nějakou částku, za to jsme ho pak odevzdávali do fundusu. Ale diváci si mysleli, že to je naše, takže mi třeba přišel dopis: Vy už jste měla dvakrát ty puntíkované šaty a mojí dceři by se moc líbily do tanečních, nemůžete nám je poslat? A na prominentní služby, tedy třeba na Štědrý den, Boží hod, Nový rok a silvestra nám róby šili – ale ty nám také neříkaly pane.

Liší se běžné oblečení od toho, ve kterém jdete na kameru?

Ano, nesmí to být například drobné vzory, které vytváří efekt vlnění, nesmí to být ostře bílá, která způsobí, že tmavne obličej. Celou dobu natáčení Kalendária mi s make-upem a česáním pomáhá Vlastička Borovičková, maskérka na Kavčích horách. Na Kalendárium žádné ošacení z televize nedostávám, ale mám kamarádku Hanku Suchárovou, která vlastní butik Hana - a ta mi s oblečením pomáhá. A neřekla byste, jak jsou diváci pozorní. Přesně evidují, co a kdy jsem měla na sobě.

Mluvila jste o výjimečných službách – Štědrý den a silvestr. Jak to snášel syn, když byl malý a maminka byla místo doma na obrazovce?

Štědrý den dostávali hlavně svobodní. Já měla velmi často službu na Boží hod a na silvestra. Ale to už jsem stejně neměla nic ani z Vánoc, protože jsem si stále opakovala texty na vysílání a myšlenkami jsem byla úplně jinde. To víte, bylo to živé vysílání, všechno jsme říkali zpaměti a divácká základna byla v té době obrovská.

Takže vás asi také všichni znali a poznávali…

To je dodnes, že mě lidé potkají na chodníku a pozdraví – ale já si říkám, že to je asi proto, že mě odněkud znají, myslí si třeba, že z baráku. Většinou to je hezké a jsem ráda, když zmíní Kalendárium a že se na něj rádi dívají. Má to i stinnou stránku – nemůžete vyběhnout v domácím oblečení a musíte na sebe dbát, což je vlastně dobře.

Uvažovala jste někdy o práci i v jiné televizi?

Ano, ale bylo mi řečeno, že jsem příliš svázaná s Českou televizí, a to se komerčním televizím nelíbilo. Což asi i chápu.

A mohla jste dělat třeba reklamu a stát se tváří kosmetiky nebo oblečení – jistě jste takové nabídky musela dostávat…

Ano, nabídky jsme dostávala, ale jako zaměstnanec jsem reklamy dělat nesměla. Až když jsem pracovala jako externistka, mohla jsem propůjčit svou tvář nejmenovanému krému na obličej.

Je něco, co byste si ještě chtěla vyzkoušet? Třeba moderovat Ples v opeře nebo tak něco?

Ale já už ho moderovala, dokonce ten úplně první. Ale bylo to dramatické, protože nám v jeho průběhu oznámili, že je tam bomba. Dovedete si asi představit, jaký nastal poprask. Víte, ve veřejném prostoru se pohybuji poměrně dlouho a hodně věcí jsem si mohla vyzkoušet. Takže ve svém věku už žádné velké ambice nemám. Teď už chci jen zdraví a klid.

A to jsou dvě slova, která si lze krásně spojit s vánočními svátky. Mluvila jste o tom, že během nich dodržujete i některé tradice a zvyky. Jaké?

Pro mne jsou Vánoce nejhezčí svátky. Dodržujeme klasiku – pouštíme skořápky se svíčkou. Na stůl dáváme adventní věnec s fialovými svíčkami, protože to je barva pokání. Při štědrovečerní večeři hlídáme, aby nikdo neodcházel od stolu. K večeři máme klasiku – rybí polévku, bramborový salát a kapra. Salát je u nás bez salámu.

Říkala jste, že pečete cukroví. Děláte i vánočku?

Ano, a i u toho dodržuji tradiční zvyky – například si beru bílou zástěru, i když bílý šátek, který byl také předepsán tradicí, nemám. Aby těsto správně vyběhlo, měla s ním hospodyně vyskočit do výšky. A to opravdu dělám. Stejně tak si dávám pozor, abych při vkládání do trouby plechem nebouchla do roštu, protože se prý srazí. Málokdo ví, že se vánočka pletla proto, aby obrazně řečeno lidé přivázali sluníčko k zemi.

V předsíni jsem viděla živý stromeček…

Musí být živý! A víte, že se původně nedával do stojánku na zem, ale věšel špičkou dolů od stropu? To tedy neděláme, ale držíme se tradice i v tom, že se u něj sejdeme celá rodina – tedy rodina syna se dvěma vnučkami, kterým je 17 a 19 let.

A díváte se na pohádky na Štědrý den?

Ne. Vlastně nevím, kdy bychom se dívali. Nejdřív se všechno chystá, pak jsme u stolu, rozdáváme si dárky a povídáme si. Na televizi není vůbec čas, ani ji nezapínáme. Pro mne jsou Vánoce hlavně časem vzpomínek na dětství a ty jsou plné vůně svíček, prskavek a slavnostní atmosféry. Vybavím si ji při vzpomínce na půlnoční mši, na kterou jsme chodili s tatínkem. Takže šťastné Vánoce!

Vánoční test. Komu se narodil Ježíšek a kdo je to Herodes? Otestujte se, jak znáte největší svátky v roce