Syn slavných rodičů Josef Trojan: Když mi diagnostikovali deprese, řekl jsem si, že to dává smysl

O tom, že deprese je stigma (nebo alespoň donedávna bývala), ví své většina lidí s touto diagnózou. Asi si alespoň jednou v životě vyslechli rady typu „moc to řešíš“, „zkus nebýt tak přecitlivělá“, „nepomohl by sport nebo jiná fyzická aktivita.“ Jejich blízcí to nemyslí špatně. Chtějí pomoct, jen si neuvědomují, že deprese není depka, ze které se dá vyspat. Tahle vážná nemoc se dá mimo jiné popsat slovy herečky Kláry Trojanové jako pocit, že vás bolí celý svět.

Ona sama s touto diagnózou bojovala v době, kdy duševní zdraví ještě rozhodně nebylo takové téma jako dnes. A i proto o své nemoci veřejně promluvila. Aby dodala kuráž ostatním, aby světu ukázala, co lidé s depresemi prožívají. Nejdříve v pořadu ČT 13. komnata, později například v našem podcastu Bubliny. A nyní to udělal i její syn – herec Josef Trojan.

Mladý herec dal důvěru Lucii Šaléové a ve 48. dílu podcastu (ne!)Závislá promluvil o tom, že má závislostní povahu a bojuje s těžkými depresemi. „Mám-li v sobě více nezodpovězených otázek, které neumím zreflektovat, protože nemám odstup, začnu chodit na terapie,“ svěřil se s tím, že o psychologii se zajímá už dlouho.

Byly pro jeho terapie motivací maminčiny potíže? „To mě nikdy nenapadlo. Ale když mi psychiatr diagnostikoval deprese, řekl jsem si, že to dává smysl. Možná se dědí herecký talent nebo herecké vlohy, ale bohužel se dědí i tato mentální genetická informace,“ zamýšlí se v podcastu s tím, že deprese tu s námi byly vždycky, jen je teď umíme pojmenovat a zabývat se jimi.

On sám je však jako velkou indispozici nebere. „Naopak – tím, že o tom vím a mám i tu mámu, kterou jsem mohl celý život pozorovat a vnímat rizika i různá období, jako třeba sezonní deprese a podobně, tak jsem měl docela dost informací,“ říká optimisticky. Diagnóza těžkých depresí se pro Josefa Trojana stala motivací, aby se začal zajímat o své tělo a naslouchat mu. „Věděl jsem, že nemám to štěstí, že bych měl dávky serotoninu v těle v takové míře jako ostatní, musím proto vymýšlet různé systémy, jak ve světě přežít a mít se hezky. A zatím se mi to daří.“

Poradila Josefovi maminka své „vychytávky“, sdílela s ním, jak depresivní období prožívala? „Intenzivní to bylo v době mé diagnózy. A máma, jakožto dobrá máma, kterou ona je, tu pro mě byla… Jako máma, ne jako někdo, kdo ty věci zažil. Každý jsme jiný a musíme si najít cestu, která nám vyhovuje. Ostatně jako ve všem.“

Klára Trojanová v době, kdy se s depresemi potýkala, otevřeně říkala, že v tomto boji je člověk osamělý, nepomáhá, že máte rodinu, která je vám oporou. Pro Josefa ale bylo pomocí, že vlastně mnoho let sledoval, jak se jeho máma s depresí vyrovnává. A jak nad ní vyhrává…

Herečka Klára Trojanová o svém boji s depresí poprvé promluvila před jedenácti lety, tedy v době, kdy šlo ještě o poměrně tabuizované téma. Proč se tak rozhodla? Chtěla mimo jiné otevřít oči lidem, kteří měli tendenci nemoc bagatelizovat – především kvůli tomu, že neměli osobní zkušenosti. „Člověk, který si tím neprošel, zkrátka neví. Můžete trpět úzkostmi, ale klasická deprese je bohužel úplně jiný level,“ řekla v Bublinách a svoje stavy popsala tak, že cítila, jako by měla hlavu odpojenou od těla, bolela ji krev, bolel ji celý svět, nechtěla žít. „A to jsem na tom nikdy nebyla tak špatně, že bych si na život sáhla,“ řekla.

Jak je na tom dnes? Má za sebou rozchod s manželem Ivanem Trojanem, vrací se k umění (ke zpěvu ji motivuje Bára Basiková), a třebaže jí lékaři upozornili, že se s depresí bude potýkat až do smrti, je už čtyři roky bez léků. „Pracuju sama se sebou, kdo jsem a co chci… Vracím se ke své podstatě, kterou jsem poztrácela.“

Deprese: Jedna z největších bolestí, co může člověk zažít