Článek
To, že spolu chodí, bylo sice veřejným tajemstvím, ale že se vezmou jedenáct měsíců po smrti první ženy Václava Havla, nikdo nečekal. Olgu měli lidé velmi rádi a Dagmar byla v očích veřejnosti zlatokopka, která nectí její památku. Jak to ale opravdu bylo?
Sám to nedáš, Vašku
Václav Havel (†75) byl charismatický muž, který měl rád ženy a netajil se tím, že věrnost není jeho největší předností. Sama Olga to jednou v rozhovoru komentovala tak, že jí nevadí ani tak ty jeho ženské jako to, že jí o nich povídá. I přesto byl jejich vztah pevný, byli spolu až do chvíle, kdy v lednu 1996 podlehla rakovině.
Jestliže o svých mimomanželských vztazích Václav své ženě referoval, rozhodně musela vědět i o této talentované herečce, kterou poznal v roce 1989 na oslavě třicátého výročí vzniku divadla Semafor. Představil je Jiří Suchý. Vlasta Chramostová vzpomínala, že ten večer dorazila diva z vinohradského divadla v minisukni, která dala vyniknout jejím dlouhým nohám – a že si právě těch nohou Václav Havel hned všiml. Od té doby se vídali, ale vztah tajili právě z úcty k paní Olze.
Svatba Havla a Veškrnové
Jedenáct měsíců po smrti Olgy si Václav Havel Dagmar Veškrnovou vzal, za svědky jim šla Táňa Fischerová a Jan Tříska a u obřadu byla jen dcera nevěsty Nina. Když se sňatek provalil, komentovali lidé hlavně fakt, že proběhl tak brzo po ztrátě první ženy. Jenže právě ona ho nabádala, aby nezůstal sám, protože to neumí. Prý mu doslova řekla: „Sám to nedáš, Vašku!“
Jeho nová žena mu byla velkou oporou už před svatbou, kdy musel podstoupit několik operací. Nejenže byla stále s ním, ale trvala na dalších vyšetřeních i ve chvíli, kdy už mu lékaři tvrdili, že je v pořádku. Je tedy i její zásluhou, že byl odhalen nádor, o kterém by se jinak nevědělo, a mohla být zahájena včasná léčba.
Dagmar Havlová jako první dáma
První reakce na jejich sňatek byly velmi rozporuplné. Lidé v tom hledali vypočítavost, snahu herečky dostat se na výsluní, viděli v ní zlatokopku. Jen ti, kdo měli možnost vidět je spolu, oceňovali lásku, již si projevovali. Dagmar měla konečně muže, ke kterému mohla vzhlížet, a on zase životní oporu.
Z toho, že se stala první dámou, prý moc radost neměla. I když zvládala všechny povinnosti s lehkostí a grácií, stálo ji to hodně odříkání. V jednom z rozhovorů přiznala, že to nebylo snadné - najednou neměla čas na obyčejný život, kamarádky, musela zcela změnit své zvyky a smířit se s tím, že je někde poblíž neustále ochranka.
Navíc ji mrzelo, že se stala terčem nejen veřejnosti a novinářů, ale často i politických protivníků svého muže. Považovala to za nespravedlivé, ale postupně si zvykla – a po čase si na ni zvykla i veřejnost. Obyčejné lidi si získala právě tím, jak o prezidenta pečovala ve chvílích, kdy ho zrazovalo zdraví. Sám říkal, že mu několikrát zachránila život, když na něm poznala příznaky, které nikdo jiný neviděl. Například v roce 2009, když byli v New Yorku, se jí zdálo, že nějak divně reaguje – s podezřením na mrtvici ho okamžitě odvezla do nemocnice a zburcovala všechny, kteří se o něj mohli postarat. Její intuice ji nezradila a diagnóza se potvrdila.
O svého muže vzorně pečovala
Za patnáct let manželství a péče o nemocného manžela získala tolik zkušeností, že ji uznávali i Havlovi ošetřující lékaři a brali její doporučení vážně - on sám opakovaně prohlásil, že mu výrazně prodloužila život svou laskavou a v dobrém slova smyslu tvrdohlavou péčí.
Roku 2003 odešel Václav Havel z prezidentského úřadu a od té doby spolu žili v poklidu bez výrazné pozornosti médií. Dagmar byla svému muži oporou a zázemím až do 18. prosince 2011, kdy na jejich chalupě na Hrádečku zemřel. Přestože její pověst nebyla zprvu nejlepší a mluvilo o prezidentově nevěře, většina lidí je nakonec jako pár přijela a navždy se zapsali do našich srdcí.
