Bachelor Jan Solfronk: Za vítězkou jsem musel jezdit v roušce a s kapucí, aby mě nikdo nepoznal

Pro všechny milovníky reality show byl první ročník soutěže Bachelor vskutku zajímavou podívanou. V luxusní vile na Rhodosu nechyběly krásné ženy, intriky, vášnivé polibky ani nevšední vyznání lásky. Pro někoho bizarní televizní zážitek, pro jiné odpočinková kratochvíle. Nemuseli jste být ani pravidelnými diváky, přesto Jan a jeho nápadnice vaší pozornosti nejspíš neunikli. Skandálů kolem nich totiž bylo víc než dost. Jak zpětně na průběh Bachelora vzpomíná hlavní hrdina Jan Solfronk?

Jaký byl důvod, že jste se přihlásil do show Bachelor? Kvůli tomu, že byste měl nouzi o ženy, to asi nebylo…

K účasti mě oslovilo castingové oddělení televize Nova. Se seznamováním problém nemám, ale přišlo mi to jako zajímavá zkušenost, která vám může něco dát. Odnesete si zajímavé vzpomínky a třeba si tam najdete holku. To nezní špatně, ne?

V show jste vyobrazen jako ztělesnění dokonalosti, máte vůbec nějaké stinné stránky?

Jsem někdy neuspořádaný a chaotický, špatně se emočně otvírám druhým, trvá mi to dlouho.

Několikrát jste nastínil, že se věnujete práci s dětmi. O co přesně se jedná?

Pořádám na základních školách vzdělávací zábavné kroužky pro děti, kde pracujeme s kartami Pokémon. Děti tyto karty sbírají, ale vůbec netuší, co by se s nimi mělo dělat. V rámci mých kroužků je postupně učíme pravidla této komplexní hry, zároveň se učí anglicky, aby rozuměly významům karet, počítají, protože každý Pokémon má určité vlastnosti - sílu a počet životů - rozvíjejí logické myšlení a strategii. Socializují se s různě starými dětmi a mnoho dalšího…

Pomohla vám účast v Bacheloru po profesní stránce?

Zatím si to nemyslím, budu zjišťovat postupně, zda se třeba do kroužku přihlásí více dětí nebo zaznamenáme vyšší účast na připravovaných táborech. Pomohla mi ale po osobní stránce. Dozvěděl jsem se, že moc neumím pracovat s komplimenty, že je nezvládám přijímat, protože jsem dost sebekritický. Naučil jsem se více sdílet své emoce a pocity.

V úvodní epizodě byl krásně vyobrazen váš vztah s tatínkem. Čeho si na něm nejvíc vážíte?

Táta je pro mě vzor vlastně ve všem. Je spravedlivý, podporující, má neuvěřitelný rozhled. Je to typ, který drží rodinu pohromadě a jenž upřednostní zájmy ostatních členů před svými. Samozřejmě naše rodina není jen o něm, všichni tam mají svoje místo a za každého člena rodiny jsem vděčný. I proto je pro mě důležité, aby mou přítelkyni přijali. Tu pohodovou atmosféru u nás chci zachovat.

Když vaše rodina sledovala Bachelora, jak reagovali? Vyčítali vám něco?

To byste se museli zeptat přímo jich, nicméně věřím, že stojí za mnou a podporují mě ve všem, do čeho se pustím.

A vy sám? Vnímáte nějaké rozhodnutí jako špatné?

Samozřejmě když vidím určité díly zpětně, některá rozhodnutí bych možná udělal jinak. Na druhou stranu si říkám, že je vše tak, jak má být.

Proslýchá se, že s vítězkou již ve vztahu nejste. Co je na tom pravdy?

S vítězkou nadále tvoříme pár. Nebyla to úplně jednoduchá cesta, spousta věcí se musela dovyvinout, ale jsme spolu.

Litoval jste někdy účasti v této show?

Účasti nelituji, ale je pravda, že mi nepřináší jen pozitivní zpětnou vazbu. Ovšem s tím se musí počítat, když jdete do velké a očekávané show.

Mnozí diváci se nechali slyšet, že to, jak o vás účastnice soupeří, je až ponižující. Nenapadlo to i vás?

Občas jsem si říkal, že některé soutěže, které kvůli mě dívky podstupovaly, byly… No možná skutečně ponižující. Na druhou stranu, pokud si člověk umí sám ze sebe udělat legraci, věřím, že si to užije i tak, aniž by se cítil nějak špatně.

Umíte si sám sebe představit v opačné pozici - že budete s jinými muži bojovat o ženu?

Přemýšlel jsem nad tím. Asi bych se klidně zúčastnil opačného formátu, šance na výhru by byla jedna ku osmnácti… Ale šance, že bych se dal dohromady s některým z dalších účastníků a vymysleli jsme spolu nějaký zajímavý projekt, byznys, zkrátka cokoli, by mohla být zajímavější.

Co nejkurióznějšího jste pro lásku udělal?

Pokud se jedná o vítězku Bachelora, tak to, že jsem za ní tajně jezdil zahalený v roušce a s kapucí, aby mě nikdo nepoznal. Pokud bych měl sáhnout víc do minulosti, tak jsem třeba napsal pohádku o své tehdejší přítelkyni, a když jsem byl tři týdny na atletickém soustředění, poprosil jsem kamaráda, aby jí ve škole každý den předal jednu část. Jsem romantik.

Urážky na internetu se dějí běžně. Úroveň komentáře odpovídá úrovni člověka, říká psycholog