Na začátku bych na sebe nevsadila ani pět korun, svěřila se moderátorka politických debat Terezie Tománková

Už více než deset let, neděli co neděli, pokládá Terezie Tománková v televizním studiu otázky politickým představitelům naší země. Má za sebou diskuse emotivní, vyhrocené, více či méně podařené. Nejvíc jí ale vadí, když se politik vyhýbá odpovědi na otázku – moderátorka to vnímá jako nerespekt vůči divákovi.

V čem o sobě pochybuje a nesvazují ji pochyby při politických debatách? Jak jako máma dospívající dcery vnímá mladou generaci? A jak dopadlo bilancování po deseti letech vztahu?

Ač na obrazovce působí vždy suverénně, říká o sobě Terezie, že pochyby jsou její druhé jméno. „Pochybuji, jestli jsem dostatečně připravená, zda všemu dávám dost času, pozornosti, jestli někoho nezanedbávám, jestli dělám správná rozhodnutí. Příjemné to moc není, ale člověk může posouvat sám sebe.“

Nejsou pochyby omezující a svazující, když v diskusích jsou jejími protějšky školení politici s velkými egy? „Mám to nastavené tak, že oni vcházejí ke mně. Já jsem tam doma, je to moje zázemí a moje jistota. Jdu tam s tím, že se těším - na to, co se dozvím,“ objasňuje.

Před pár lety si Terezie sepsala svůj bucket list, stovku přání a životních snů, které by si ráda splnila. Byla tam i vlastní knížka… Kniha Rozhovory Terezie Tománkové vyšla vloni na podzim a obsahuje devět dialogů se zajímavými ženami (neuroložka, pedagožka, politička, tenistka, válečná reportérka a další), které spojuje odvaha. V čem? „Úplně ve všem. Dělají náročnou práci, musely překonat předsudky i překážky, každá po svém udělala krok do neznáma, nenechaly se brzdit neprobádaným územím. A to je velmi osvobozující…“

Kdy je odvážná ona sama? „Umím říct, že něco nechci dělat, a naopak když něco chci, jdu za tím. A pokud mi něco není po chuti, umím i impulzivně zakročit.“

Už je to pár let, co jí politik řekl, proč raději místo neděle ve studiu nevaří doma oběd… Jak se vyrovnává s argumentačními fauly? „Já si to osobně neberu, ale když se politici překřikují, vyhýbají se odpovědi, mění téma, je to nefér vůči divákovi,“ říká rozhodně.

Jak se změnila za deset let moderování Partie? „Na začátku bych si na sebe nevsadila ani pět korun… Dnes mám daleko větší vhled a přehled, od loňského podzimu studuji politologii. Zároveň jsem přišla o část idejí: politika není nedělní škola, je to tvrdé řemeslo pro specifický druh lidí. Říct, že teď půjdu věci měnit, dám všanc své jméno, není jednoduché. Ale já věřím, že tam šli, aby něco měnili, věřím v to dobré,“ vysvětluje s nadějí v hlase.

S partnerem oslavila stejně jako s Partií deset let. „Byly to hezké, náročné a intenzivní roky. Potkali jsme se v době, kdy jsme měli něco za sebou, měli jsme děti, on tři a já jedno. Dávali jsme to dohromady, někdy to skřípalo, jindy to bylo fajn. Dnes je mi 46 a jemu 51 let, je to hezké a já se těším na to, co dál přijde,“ usmívá se Terezie.

Její dcera Ema letos maturuje a je znát, že role mámy je pro televizní moderátorku zásadní. „Jsem typ ženy, která vždy chtěla být maminkou, a jsem vděčná, že jsem se jí stala. Chci být chápající, bezpodmínečně milující, chci dát Emě bezpečí a zázemí.“

Jaká je podle ní mladá generace, lidé, kteří letos půjdou poprvé volit? „Jsou to strašně chytří lidi, kteří kolem sebe mají spoustu nástrah, jsou přemýšliví a vnímaví.“

Jak vnímá mladou generaci Lukáš Hejlík? Říká, že sám byl v jejich věku pěkné jelítko.