Pila jsem denně, ale začínala až večer, říká Michaela Duffková, autorka Zápisníku alkoholičky

K alkoholu měla Michaela Duffková vztah od mládí, jako introvertce jí pomáhal zapadnout. Později jí pomáhal se uvolnit, když zapíjela náročné dny na mateřské a snažila se nemyslet na to, že nežije podle svých představ. Brzy se jí ale vymklo pití z rukou a poslední dny před nástupem na detox a léčení pila v kuse celé dny.

Svůj alkoholismus i boj s alkoholem se rozhodla sdílet a dnes je bezesporu nejznámější českou abstinující alkoholičkou. Je autorkou blogu, brzy jí vyjde třetí kniha a podle té první byl natočen film Zápisník alkoholičky.

Proč Michaela Duffková o alkoholismu píše a mluví, co by chtěla, aby se změnilo v souvislosti s alkoholem? „Aby lidé víc přemýšleli, kdy, jak a proč pijí a jak to ukazují svým dětem,“ říká.

Člověk na okraji společnosti, který se povaluje u obchoďáku, je zanedbaný, přišel o vše a pije levné víno z krabice? Tak si lidé často představují typického alkoholika. Přitom 90 % alkoholiků jsou stále ještě relativně normálně fungující lidé, kteří často chodí do práce, a ani Michaela tuto představu nikdy nenaplnila. Bylo jí 23 let, když se jí začal alkohol vymykat z rukou, do poslední chvíle chodila do práce, starala se o dceru a držela se pravidla, že s alkoholem začíná až večer. Že má problém, začali dříve než ona sama vnímat lidé okolo ní, zejména manžel a jeho rodiče, u kterých bydleli. Ona si to připustila výrazně později.

Ač o sobě Michaela říká, že je introvert, rozhodla se o svém alkoholismu mluvit a sdílet cestu ze zbavení se závislosti. Když si totiž hledala zkušenosti ostatních, nenašla žádné a připadalo jí, že je s problémem sama. Zpočátku psala blog anonymně a překvapil ji obrovský ohlas. Ve chvíli, kdy se ale začaly objevovat pochybnosti a blog byl podezírán z toho, že jde jen o reklamní tah, rozhodla se ukázat.

Poznáte to na nich? Tyhle slavné tváře se léčily ze závislosti na drogách a alkoholu

Na co by Michaela Duffková ráda upozornila a co by chtěla, aby se ve společnosti změnilo, je vnímání ženského alkoholismu. „Ženy pijí jinak a jinak se na jejich pití i nahlíží,“ říká Michaela a dodává, že skvělé by bylo, kdyby se změnil pohled na lidi, kteří alkohol nepijí.

Pít je totiž pro velké množství lidí normální, naopak alkohol odmítat je divné. „Divíme se, když člověk nepije, ale jakmile pije a přeroste to nějakou mez, tak je pro nás opovrženíhodné. A to je za mě nesmysl,“ upozorňuje.

Přitom čísla ukazují, že 1,5 milionu Čechů pije rizikově a stoupá počet žen, které mají s pitím problémy. Navíc to umí velmi dobře skrývat, takže i už tak vysoká čísla jsou reálně ještě vyšší.

Jedno z velkých témat je práce na vztazích s lidmi, kteří byli Michaele v době její závislosti nejblíž: manžel, matka s bratrem a rodiče partnera. Podařilo se získat zpět jejich důvěru a fungují jim vztahy? S maminkou a bratrem má Michaela vztahy skvělé, s manželem také, i když překvapila informací, že jsou rozvedení, ale díky terapii obnovili vzájemné pouto a lásku a jsou spolu. S tchánem a tchyní vztah není v současnosti žádný.

Jak situaci vnímala a vnímá nejstarší dcera? Michaela s ní o všem mluví, viděla i film, a dokonce je autorkou slova nealkoholička, které se objevuje v titulu třetí knihy.

Diagnóza ADHD změnila spisovatelce a autorce podcastu Chumelenice Markétě Lukáškové život. Jako by jí někdo dal návod k použití.