Hlavní obsah

Posunuli jsme se dál? Ano, ale nesprávným směrem, varuje výživový specialista Petr Havlíček

Foto: Proženy.cz

Foto: Proženy.cz

Petr Havlíček chtěl být veterinářem, nakonec je vystudovaný zootechnik, který se aktivně věnoval i kulturistice a trénování. To ho nakonec zaválo ke zdravému životnímu stylu a stal se z něj populární výživový specialista, který vložil všechny své vědomosti a zkušenosti do praktické pomoci s hubnutím, jídelníčky a zdravou životosprávou, přičemž především apeluje na selský rozum.

Článek

Petr Havlíček měl už od dob studií jasno v tom, že se chce věnovat výživě. Tu vnímá jako zásadní pro zdravý životní styl. Radí sportovcům, jak nejlépe jíst, aby tělo správně fungovalo. Pomáhal také lidem s nadváhou v pořadu Jste to, co jíte. Věnoval se i rozboru nejrůznějších mýtů a přípravků, které slibují zázraky na počkání.

Co si známý výživový specialista myslí o novoročních hubnoucích předsevzetích a jaká cesta ke štíhlosti a zdraví je podle něj ta jediná správná? I o tom byla řeč v podcastu Bubliny.

Přehrajte si podcast Bubliny Katky Osičkové, tentokrát s Petrem Havlíčkem Video: Proženy.cz

Informací máme více, ale zdraví se zhoršuje

Jak se podle Petra Havlíčka mění společnost a její přístup ke zdraví a zdravému životnímu stylu? „Informací o výživě máme obrovské množství, stejně tak o zdraví, ale interpretace je obtížná. Statistiky navíc ukazují, že váha i fyzický a duševní zdravotní stav se zhoršují. Posunuli jsme se dál? Ano, ale nesprávným směrem.“

Přes 60 % lidí má nadváhu či obezitu a postihuje to čím dál mladší. Jak je to možné? Zpohodlněli jsme a získali pocit, že stačí udělat jednu dietní změnu a ono to půjde samo. „Celá řada lidí si vyzkoušela mnohé drastické diety a pomalu zjišťují, že to přestává fungovat. Klesá jim sebevědomí, když zkouší vše možné a ono se nic neděje.“

Foto: Proženy.cz

Petr Havlíček s autorkou podcastu Bubliny Katkou OsičkovouFoto: Proženy.cz

Chcete změnu? Zaměřte se na spánek

Petr Havlíček není rozhodně příznivcem velkých novoročních změn a předsevzetí. Co by ale změnil? „Moji klientelu spojuje chronický spánkový deficit nebo výrazně nekvalitní spánek. Začal bych tedy spánkovou analýzou. Protože jsem-li spánkový deprivant, ovlivní to moji konzumaci i vnímání jídla. Mám větší potřebu jíst, a to hlavně jídlo upravené a sladké, mění se střevní mikrobiom, nechce se mi hýbat…“

Důležitý je podle něj tedy kvalitní spánek, ideálně aspoň sedmihodinový, dbát na pohyb, a to během celého dne, nespoléhat na dvě hodiny ve fitku, které rozhodně nečinnost nevykompenzují. „A co se týče stravy, podívat se, z čeho se skládá moje jídlo během týdne, zvědomit si to stejně, jako jsme to dělali ve Jste to, co jíte. Ve chvíli, kdy vidíte vše před sebou na stole nebo vypsané, to řadě lidí dojde.“

Jediná cesta? Vážit si sebe sama

Určitě se nesnažte měnit všechno naráz a okamžitě, zvlášť když se to roky nedaří: „Sebevědomí není na vysoké úrovni a chybí trpělivost, proto si stanovte vizi. Já jsem zastánce pomalého hubnutí a postupných změn. A jako jedinou správnou cestu vnímám začít si vážit sama sebe, protože mám-li se rád, pečuji o sebe,“ vysvětluje a říká, že se ptá klientů i na smysl života. Proč? Protože když ho znají, mají důvod něco dělat a vydržet. A to i ve chvíli, kdy se ne úplně daří, stále před sebou mají cíl.

Co se týče rozdílného přístupu u žen a mužů, vnímá, že ženy jsou trpělivější a cílevědomější. „Chlapům to možná jde rychleji, ale také rychleji skončí. Dáváme si cíle a jen jich dosáhneme, tak to pouštíme. Navíc pro nás není asi vzhled tak podstatný jako pro ženy. A u žen vidím jako motivaci i to, že mají děti a chtějí být zdravé mámy.“

Dětem buďte příkladem

Trojnásobný táta se věnuje i tomu, co předávat dětem. „Důležité je formovat osobním příkladem,“ říká a dodává, že v první řadě by měli být v kondici rodiče, a to ještě předtím, než si děti pořídí. „Zásadní jsou první tři roky a záleží už na početí, kdy se začíná vyvíjet střevní mikrobiom. Důležité je, aby matka byla v pohodě, zdravá a bez úzkostí, ideální je přirozený porod, kojení a následně podávání správných příkrmů.“

K čemu děti vést? „Například k tomu, aby neřešily psychickou nepohodou jídlem,“ apeluje Petr Havlíček a doufá, že se opět v rámci dětských kolektivů stanou vzorem děti aktivní. „Děti, které si nosí chipsy, prosí mého syna ve třídě o okurku, protože samy zeleninu nemají. Ale na něm vidí, že je pohyblivý a aktivní. Sport miluje a vnímá, že jídlo je součástí.“

Načítám