Článek
Olga Studničková Šípková se třicet let věnovala fyzické stránce, nyní se soustředí i na duši. Už zkrátka nechce zažít pocit, že jí život nedává smysl. Dlouho se neuměla postavit sama za sebe, říct NE sobě i druhým. Byla přece mistryní světa a „dokonalou ženou“, která musí všechno dokázat a všem vyhovět.
Začala ale pracovat se svými strachy a rozhodla se jít jinou cestou – po boku manžela, psychologa Milana Studničky, se kterým nejen žije, ale i spolupracuje na projektu Dovychovat a knihách (Kniha pro ženy, Kniha pro partnery).
Je třeba se zbavit strachu
Práce se strachem je jejím velkým tématem. „V minulosti se lidé báli o život. My se dnes bojíme, co řekne okolí, zda budeme dost dobří a jestli nás neopustí partner,“ říká. Sama se učí zklidnit, nevnímat chyby jako prohru, ale jako zkušenost. „Poslušná Olinka chtěla jedničky a pochvalu, kritizovala se za vše. Ale pracuji na sobě, doslova se ve svém nastavení nimrám. Podobně jako když jsem denně trénovala na mistrovství světa.“
Za zásadní považuje začít u sebe! „Přiznat si, že já bych měla něco v životě změnit, je velká frajeřina. Vystoupit z role oběti, přestat hledat viníky v okolí.“
Olga Šípková nemá žádná tabu a v podcastu Bubliny byla velmi upřímná.Foto: Proženy.cz
S manželem si hodiny povídáme
Její druhé manželství působí téměř idylicky, ale umí se i hádat? „Pohádáme se ze srandy, nás to hrozně baví. Můj muž řeší i minimální pokles mé energie, ptá se, co se děje, vidí, že nejsem v pohodě. A já umím říct, že jsem unavená a byla bych příliš emotivní. Takže téma klidně odložíme na další den.“
On o ní říká, že je první žena, která se nebojí žádných témat. I to se musela Olga naučit, ale nyní skutečně otevřeně mluví a píše o všem, i o nepopulárních tématech. „Třeba o tom, jak my holky pomlouváme, soudíme. Mělo to ale spoustu sdílení a ohlasů, i když jsem se bála, co si ženy řeknou.“
Jak pracovat s minulostí? Pište omluvné dopisy
Jedna z nejzajímavějších technik, kterou Olga doporučuje, jsou tzv. omluvné dopisy. „Minulost nelze změnit, ale když ji nemáme zpracovanou a bojíme se budoucnosti, nemůžeme žít v přítomném okamžiku. Táhneme si s sebou křivdy, výčitky, traumata, vzorce chování, které nám házejí vidle do pohody,“ vysvětluje s tím, že si tak v sobě neseme zlobu.
„Díky technice omluvných dopisů si uvědomíte příběh člověka, který vám ublížil, a zaměříte se na bolavá místa v jeho životě: čím si prošel, jaké byly jeho vztahy a jaké bolesti si táhne. A napíšete si od něj omluvný dopis. Já jsem si už od své maminky napsala tři,“ říká s tím, že ženy v jejím rodě byly protivné a přísné a ona hledala lásku, kterou pak našla u milujícího muže.
Co ještě prozradila v Bublinách?
- Proč je podle ní komunikace dovednost, kterou nás neučili?
- Jaká je Olga jako babička? A proč psala omluvné dopisy i svým dětem a sama sobě?
- Proč spolu Olga a Milan nebydleli, i když už byli manželé? A co se změnilo, když se k manželovi nastěhovala? „Neuměla jsem si představit, co to přinese a ono to přineslo ještě krásnější vztah a větší štěstí.“
- Musí mít kouč vlastní silný příběh? „Koučovala jsem sama sebe, proto mám v koučink takovou důvěru. Vždyť já na životě neviděla nic pozitivního, bylo mi sakra blbě… A teď? Těším se na každý nový den!“
- Sdílela někdy až moc? „Byla jsem médii sledovaná už dřív a teď jsem opět. Ve své době jsem vymetala úplně všechno, abych byla vidět, dělala jsem tak reklamu síti fitness center, jejichž jsem byla spolumajitelkou. Byla jsem trošku jako prostitutka... Dnes vidím, že jsem si sama sebe nevážila.“
