Všude samé supermatky a já se cítila jak jelito, říká Bára Divišová, nejmenší moderátorka a také nadšená drbna

Na obrazovce působí velmi seriózně, přitom sama sebe umí nazvat pankáčem i jelitem. Je to hvězda TV Nova. A třebaže patří k našim nejmenším moderátorkám (měří 153 cm), nikdy neměla problém získat si respekt i u těch nejobtížnějších respondentů, kterými politici bezesporu jsou. Blíží se jí čtyřicítka, plánuje víc cestovat a předsevzetí vydat knižně svůj blog zatím odkládá. Nyní se například věnuje debatám v souvislosti s krajskými volbami.

Koho se Bára Divišová bojí, s čím se jako máma potýká a co musela zpracovat, když odešla z násilného toxického vztahu?

Blog Zápisník prvorodičky začala psát v době, kdy svoji (dnes sedmiletou) dceru Žofii čekala. „Jsem střevo a ráda se z věcí vypisuju. Psala jsem o tom, jak mi je, jak se cítím, co všechno ‚sežeru‘, co mi voní a jak se kolegové smějí, že se vejdu do celého obrazu a není vidět nic za mnou,“ vzpomíná se smíchem a dodává, že v jejím okolí byly samé supermatky a ona se občas cítila jako jelito, kterému nic nešlo, a mnohé dělala instinktivně.

Na blogu otvírala i témata, o nichž se stále málo mluví. Například návrat maminek do práce, který v jejím případě proběhl, když bylo dceři osm měsíců. „Na Nově mi vytvořili super podmínky. Měla jsem chůvu, řadu věcí jsem dělala z domu. Pro mě je moje práce koníčkem a ten mi chyběl. Potřebovala jsem i společnost, realizaci, být kreativní…“

Vloni – před 39. narozeninami – se Bára Divišová rozhodla, že do čtyřiceti zvládne vydat knižně svůj blog a bude důslednější v preventivních lékařských prohlídkách. Jenže je velmi pracovně vytížená, a tak kniha na světě stále není a ani s prevencí to není nijak slavné. „Tak jako se někteří politici bojí mě, bojím se já většiny doktorů,“ říká k tomu. Nadcházející čtyřicítku vnímá jako milník, vloni ji narozeniny prý uvrhly dokonce do lehké deprese. Bilancuje a došla k tomu, že by chtěla víc cestovat, brát rodinu do zahraničí, aby se mohli věnovat jenom sami sobě.

Při vzpomínání na své moderátorské začátky zmínila Bára Divišová historku, kterak do studia přišel herec Jan Budař a brzy pochopil, že jeho divadelní hru neviděla a má jen „načteno“: „Začal mě neuvěřitelně trollit a velice si to užíval. Dokud se mu samovolně nespustila krev z nosu a musel náš rozhovor opustit. To byl trapas a zároveň karma,“ směje se dnes.

Kde to má jako moderátorka raději – v terénu, nebo ve studiu u moderátorského pultíku? „Terén mi chybí, protože jsem drbna a miluju sbírat drby od politiků. Ale když mám volno, do Sněmovny si zajedu. Nevnímám to jako práci, ale udržuju kontakt. Práce je opravdu mým koníčkem, politika pak mým guilty pleasure,“ vysvětluje a říká, že velmi ráda diskutuje. „Nejraději mám, když je kontroverzní téma a průšvih. A ten, kdo onen průšvih má, sedí naproti mně, to se vždy moc těším,“ říká s úsměvem.

Jak reaguje, když politik lže? „To byla jedna z věcí, na kterých jsem musela pracovat, co se týče mého nastavení. Brala jsem si to osobně, a protože jsem velmi citlivý člověk zejména na emoce, viděla jsem to hned na výrazu tváře. Dříve jsem reagovala tak, že jsem byla ostřejší, dnes se jim směju a ženu jejich lež až do absurdna, ale už si to tak osobně neberu.“

Před několika lety se Bára Divišová veřejně svěřila, že odešla z násilného vztahu. A dodnes lze v médiích nalézt fotografii jejího pomláceného obličeje a vyražených zubů. Sama je ráda, že toto téma v posledních letech více „rezonuje“, otvírají ho i na politické půdě, je medializováno. „Nejhorší je, že toto násilí často není vidět. Jde mnohdy o sofistikovaný proces, kdy agresor vypadá navenek jako spořádaný manžel a chová se jinak než za zavřenými dveřmi. Oběti pak často nikdo nevěří, ta se stydí a viní sama sebe.“

Ona sama se po zveřejnění setkala bohužel i s názorem „Nediv se, jsi kolikrát na facku“. Na to říká, že ona ale facky nerozdává, zato má argumenty. A je v pořádku argumentovat proti a poslat ji „někam“ – ale ne k zemi. Co by podle ní měly oběti udělat? „Svěřit se.“

Své zkušenosti s toxickým vztahem svěřila i Bára Basiková.