Hlavní obsah

Lukáš Hejlík: Co o Češích říká ochota utratit dost peněz za snídani? Že se máme dobře!

Foto: Proženy.cz

Foto: Proženy.cz

Lukáš Hejlík naučil Čechy pít dobrou kávu, milovat Brno a cestovat za jídlem, protože „raději si trochu zajet než se hodně spálit“. Proslavil se v seriálech, ale dnes je mnohem známější díky své Gastromapě nebo Listování. Ve svých podcastech se potkává s dcerou i nadšenci do jídla a vaření. V Bublinách nám odtajnil jídlo svého dětství i důvod, proč odmítá pozvání na golf.

Článek

Lukáš Hejlík je nadšenec, který si zažil první slávu díky Ošklivce Katce, druhou pak jako uznávaný food bloger. Odmítá označení food kritik, i když zpětnou vazbu dává majitelům podniků rád. Ze sociálních sítí se mnohdy zdá, že jeho den má více než 24 hodin, zároveň je evidentní, že vše, co dělá, dělá s láskou a nadšením: hraje, poznává nové podniky, zpovídá gastroprofíky a v rámci projektu Listování jezdí po republice a školákům „hraje knihy“. Říká, že nové nápady spíše krotí, ale moc mu to nevěříme.

Bubliny: Lukáš HejlíkVideo: Proženy.cz

Jídlo dětství? Posr*ný patník

Lukáš Hejlík se smál, že hned u první otázky bude potřeba rovnou „pípat“ - jídlem jeho dětství je totiž posr*ný patník od babičky. „Je to červnové jídlo, v té době u babičky na zahradě dozrávaly jahody. Jedná se o jahody rozmixované s cukrem, ke kterým se dává knedlík ohřátý v mikrovlnce.“ Když to sdílel na sítích, setkal se s názorem, že by jako respektovaný food bloger měl víc zvažovat, co na instagram dává. „Pro někoho je to šlichta, musel jsem si to tvrdě obhájit…“

Foto: Proženy.cz

Jaké jídlo je jeho guilty pleasure a co si ve světě myslí o české zabijačce? I na to odpověděl Lukáš Hejlík v podcastu Bubliny Katky OsičkovéFoto: Proženy.cz

Sklon k závislostem

Jak všechno stíhá? „Spojuji to, co mě baví, s tím, co umím. Hodně komunikuju na sociálních sítích, které jsou takové chlubítko a kde člověk ukazuje vše, co během dne dělá a zažije. Jenom sledovat mě na sítích může způsobit výbuch v hlavě, mám zkrátka v DNA být hodně aktivní,“ vysvětluje a dodává, že zase nechodí za sportem, na karty, do hospody nebo hrát automaty.

„Ty už jsem hrál. V pubertě jsem do toho zahučel, naštěstí to ještě nebyla doba, kdy se na tom daly prohrát velké peníze. Ale bylo to tvrdé a můj táta na mě tehdy poprvé a naposledy vztáhl ruku. Došlo to totiž tak daleko, že jsem kradl peníze i bráchovi,“ vzpomíná a říká, že má sklon k závislostem. „Odmítám jakákoli pozvání na golf, protože se bojím, že by mě to začalo bavit - zase bych se zažral a už toho i tak dělám dost.“

Slavný již podruhé

Lukáš s úsměvem říká, že je slavný podruhé a máloco jej rozhází. Legendární úvodní věta, kterou v rozhovorech rád používá, zní: „Co ty víš, já jsem hrál v Ošklivce Katce!“ Naráží tak na jedno ze svých hereckých období a seriál, který jej proslavil. Diváky rezonuje i jeho postava doktora Jáchyma Kaliny z Ordinace. „Zvláště silné to bylo v období, kdy se řešilo, zda je HIV pozitivní. Ale lidé mají Kalinu rádi. Je to česká povaha: Promíjet frajírkům dost velké sviňárny.“

Jako food bloger se proslavil zhruba po šesti letech práce na Gastromapě. Svůj přístup ale nezměnil, ani když ho majitelé v bistrech a restauracích poznávají. „Neohlašuju se předem a vždy za sebe platím.“

Češi jako milovníci snídaní

Lukáš Hejlík je mimo jiné autorem knihy 400 - Snídaně, brunch, kafe. Co o české společnosti vypovídá, že trendem je jít na snídani a utratit za ni hodně peněz? „Asi někoho naštvu, ale především je to důkaz, že se máme dobře. Sice žijeme v době, která je depresivní, a já se vší pokorou vím, že je tu inflace, jež zasáhla všechny, někdo její dopady pozoruje brutálně…,“ objasňuje svůj pohled a dodává, že to samozřejmě neznamená snídat každý den v restauraci, ale čas od času si dopřát zážitek, ze kterého se stane příjemný kus dne.

Letošní půlkulatiny

Sedmadvacátého ledna oslavil 45. narozeniny a přiznal, že věk trochu řeší. Především je pro něj ale důležité sledovat a vnímat mladší generaci. „I proto nahrávám podcast s dcerou. Ovšem neznamená to, že se mi daří mladým rozumět. Ale už jen mít sebereflexi znamená být na dobré cestě. Otázka je, jak moc je moje sebereflexe správná. I když od toho máme terapie. Na ty sice nechodím, ale hodně se nad tímto tématem zamýšlím. Vždy si vzpomenu, jaké já jsem byl jelítko ve věku mé dcery a jak je ona jinde,“ uzavírá.

Související témata:
Gastromapa
Ordinace v růžové zahradě 2

Načítám