Kamila Nývltová o šikaně i smrti v rodině: Je to celoživotní bolest a vzpomínka

Zpěvačka Kamila Nývltová se ve světě showbyznysu pohybuje téměř dvacet let. Začínajícím umělcům by poradila nejen vytrvat a dřít, ale mít více životních cílů a nezaměřovat se jen na zpívání. „Já jsem byla vždycky nezmar. Nevadilo by mi jít pracovat rukama, péct, dělat kosmetiku, uklízet. Nebojím se práce a byla jsem k tomu vedená,“ říká. A že opravdu není živa jen zpěvem, je evidentní – vydala již dvě kuchařky a na Vánoce napekla půl tuny cukroví. I o tom byla v podcastu Bubliny řeč.

Ve světě showbyznysu se musíte vyrovnat s odmítnutím a neúspěchy, ale i se závistí. A Kamila to zažívala od dětství. „Mně vždy pomohla rodina, mohla jsem rodičům svěřit cokoli… Je to blbé říct, ale byla jsem šikovná a všechno mi šlo. Zpívala jsem sóla, tančila vepředu a děti si toho všímaly, navíc jsem byla dcera ředitele a ředitelky. Nikdy jsem ale neměla ostré lokty, byla jsem ťuňťa a nechápala, že děti umí být zlé. Dnes vím, že to spíš pochází od rodičů,“ vzpomíná na období, kdy zažívala i šikanu.

Z povídání s Kamilou je evidentní, v jak láskyplném rodinném prostředí vyrůstala. „Byli jsme vychovávaní s láskou, měla jsem vždy obrovské zázemí a rodiče mě nikdy za nic nesoudili. Základní hodnoty byly respekt, láska a úcta k ostatním. Chtěla bych, aby se i moje děti domů vracely rády, aby se doma o všem mluvilo,“ vysvětluje.

Její rodina ví bohužel i to, jaké je to přijít o její členy. „Pro mě je to tak, že lidé, co tu nejsou, jsou andělé a ochraňují nás. Moje maminka přišla o tři děti a kolikrát jsem se ptala, jak to zvládla. Když umřel chlapeček, řekla mi: Buď jsem se mohla zbláznit, anebo najít sílu, poručit si a jít dál. Ale je to celoživotní bolest a vzpomínka.“

O tom, že se Kamila nebojí pracovat rukama, přesvědčuje poslední roky velmi intenzivně, vrhla se totiž na pečení - v covidu ji zkrátka nebavilo nečinně sedět na zadku.„Když je léto, musí být na stole Pavlova, panna cotta, hrníčkové tiramisu a ráda dělám malé věnečky nebo větrník na plech.“

Ale peče i na zakázku, o Vánocích odbavila objednávky na půl tuny vánočního cukroví. Nakonec si musela pronajmout pekárnu. „Mamce jsem vyrichtovala její kuchyň tak, že museli rekonstruovat,“ směje se.

Její přítel Eddie se sice narodil v Sýrii, ale přes třicet let žije v Česku a miluje to tu. V čem vidí Kamila rozdíl, jsou rodinné vztahy. „Je tam obrovská láska a rodina si opravdu pomáhá, ať žijí kdekoli a neviděli se třeba roky. Cítím z nich obrovskou úctu k lidem, nedělají rozdíly a jsou pokorní a přející, přitom zažili chudobu, válku…,“ vypráví a dodává, že na partnerovi oceňuje, že je gentleman a stará se nejen o ni, ale o celou její rodinu.

Sara Sandeva v podcastu otevřeně promluvila i o tom, že není třeba vše hezké sdílet na sociálních sítích.