I štěstí si musíte odmakat, je třeba dát sebe na první místo, říká koučka Jitka Ševčíková

Jak poznat, že jste emočně inteligentní? Proč má každý tendenci manipulovat s druhými a jak se naučit říkat ne? Nejen tyto otázky padly v rozhovoru s koučkou Jitkou Ševčíkovou v podcastu Bubliny Katky Osičkové.

Na začátku roku se bilancuje, dávají se předsevzetí a tvoří tzv. vision boardy (nástěnky, které znázorňují vaše cíle, přání a sny). Jeden takový si vytvořila i koučka Jitka Ševčíková. Proč? Protože taková vizualizace pomůže udržet směr. Je ale třeba nesrovnávat se s ostatními, nesnažit se zalíbit a dopřát si svobodu: „Jinak to bude jen pestrý líbivý obrázek,“ říká koučka, jež je například autorkou knihy Emoce jako náš životní kompas.

O emocích mluví Jitka Ševčíková jako o kompasu. „Jsme cítící bytosti, které občas myslí!“ Je třeba dovolit si emoce prožívat, pojmenovat, kultivovat a regulovat, být v nich sám sebou. Emočně inteligentní člověk pak rozumí sám sobě a svým reakcím, zároveň je umí předpokládat u ostatních, respektuje je. „Emočně inteligentního člověka poznáte v zátěžové situaci - zda se s ním cítíte uvolněně a netlačí vás do kouta. Umí hledat kompromis a pracuje s vděčností a pokorou,“ vysvětluje Jitka a dodává, že si zapomínáme uvědomovat, na jak úžasném místě žijeme a jak výborně se máme.

>>>Cítíte se špatně, i když nemáte zjevný důvod? Možná vám chybí emoční bezpečí

Mnoho lidí si přeje „být šťastní“ - nepřeceňuje se pocit štěstí? A jak jej dosáhnout? „Vlohy ke šťastnému prožívání jsou částečně dané geneticky, částečně okolnostmi, místem narození a dobou, ale celých 50 procent je vědomá práce na prožívání štěstí - chce to trénink, vyhledávat, co nás činí šťastnými, a jít tomu naproti,“ objasňuje Ševčíková a radí sepsat si třeba 50 věcí, které vás činí šťastnými, a nepodmiňovat své štěstí štěstím jiných - to je časté u matek. Čekat, až budou šťastní ostatní, není správná cesta. „Štěstí tkví v maličkostech, nečekejte na ideální okolnosti.“

Měli jste pocit, že manipulátorům je třeba se vyhnout a že vy rozhodně nikým nemanipulujete? „Manipulují všichni, mnohdy nevědomky. Například zrcadlením. Někdy je to forma motivace a není negativní. Pokud se ale potkáte s manipulací egocentrickou a nátlakovou, je třeba se bránit a vymezit,“ varuje a radí, jak na to: rozpoznat ji, verbalizovat, použít tzv. kontramanipulační techniky (co jsou žolíkové věty, zjistíte v podcastu), říkat na férovku, co chci.

Jak bez pocitu viny říkat „ne“? Někdy laskavě, jindy ale můžete „vytáhnout meč“, kterým je třeba váš pohled nebo gesto…

Často máme tendenci vytvářet si domněnky o tom, jak protistrana naše „ne“ přijme. A pak jsme překvapení, že se až tolik nestalo. Typicky to tak mívá například sendvičová generace, zejména ženy, které se bojí blízkým cokoli odmítnout, protože pro ně rodiče hodně v minulosti udělali. Jak nedopustit, aby nás pocit, že musíme všem být k ruce, vyčerpal?

„Je třeba dát sebe na první místo. Abyste tu mohli být pro děti i pro rodiče,“ vysvětluje Jitka Ševčíková. „Když přijedu po třech dnech z Prahy domů, jdu si nejdříve obejít rybník a do lesa, zacvičit si nebo si dám sprchu, než začnu uspokojovat potřeby jiných. Ale musela jsem se to naučit. Je to cesta k dlouhodobé vitalitě a proti vyhoření.“

O vyrovnaném harmonickém vztahu ví svoje i Ljuba Krbová.