Jako by mi někdo dal návod k použití, říká o diagnóze ADHD spisovatelka Lukášková

Napsala sedm velmi úspěšných knih, je autorkou divadelní hry, dělá hned dva velmi populární podcasty, v jednom se označuje za Karla Čáslavského chudých, v druhém s kamarádkou Lucií glosují vše, co je zaujme. Na Instagramu vystupuje jako Pandí královna a podobně, jako měla Carrie Bradshaw svůj autobus, jezdí teď po Praze její tramvaj.

Pozvání do podcastu Bubliny přijala Markéta Lukášková, se kterou jsme probraly „ženskou“ literaturu, fenomén jménem Chumelenice i výhody diagnózy ADHD.

Markéta Lukášková je autorkou sedmi úspěšných knížek, v té poslední se „konečně“ podívala i do minulosti. Odvaha se odehrává v 50. letech a jedním z témat je antisemitismus komunistů a myšlenka, zda vůbec máte nad svým životem moc.

Má spisovatelské rituály? Hodně jí pomohla před rokem vyslechnutá diagnóza ADHD a už sama sebe nenutí do každodenního psaní… „Buď se soustředíte málo nebo hodně, neumíte pozornost distribuovat tak akorát. Ale pro psaní je důležité dostat se do stavu hlubokého soustředění. A to je těžké udělat každý den. Mně funguje jednou za čtrnáct dní strávit den psaním,“ vysvětluje Markéta.

Jak se dívá na označení ženská literatura? Jako na zbytečné, protože mužskou literaturu také nemáme. Když ji na besedě divák pochválil, že se zdá Odvaha být i historicky přesná, a divil se, že si dokázala najít všechny informace, rázně mu vysvětlila, jak se věci mají. „Asi nevěděl, že holky používají internet a čtou knížky. No, byla jsem hodně zlá.“

Na Markétě je ale sympatické právě to, že nemlčí. A když ji něco naštve, ozve se. A tak v podcastu Chumelenice, který dělá s kamarádkou Lucií, veřejně označí největší bizáry showbyznysu i malopéráky týdne.

Ač je venku okolo 70 epizod, dámy jsou stále překvapené, že je neposlouchá jen rodina a kamarádi, ale že si dokonce někteří i předplácí delší verze… S jakým cílem začaly natáčet? Byly prý absolutně bez cíle. A jejich autentické kamarádské povídání bez příkras si oblíbili mnozí.

Posluchači rezonují mývalové na piku a švédští architekti, staroba a další již legendární pojmy a hlášky. Markéta s Lucií neváhají probírat politiku, showbyznys i architekturu, duševní zdraví i ženská práva. A když se jim někdo nepozdává, pověnují se mu. Ozývají se tito? „Ne. Je to strašně zvláštní, ale neozval se nikdo. Ozval se senátor Láska, že nás poslouchá a má rád. Asi si říkají, že je lepší na to neupozorňovat. My ale i když se do někoho opřeme a jsme ostré a zlé, tak to děláme pod svým jménem, dáváme všanc samy sebe, není to anonymní hejt. Přijde mi férové, že to děláme upřímně,“ směje se Markéta.

Markéta patří k těm, kdo otevřeně mluví o duševním zdraví, a zveřejnila i svoji diagnózu ADHD. Proč? „Od začátku jsem byla přesvědčená, že nejsem jediná, kdo s ADHD bojuje, a když už mám ten hlas, chtěla jsem to využít a pomoct. Sama jsem se tehdy cítila špatně a myslím, že čím méně lidí se bude špatně cítit, tím líp pro nás všechny.“

Změnil se jí diagnózou život? Diametrálně. „Je to, jako když žijete 35 let bez návodu k použití a najednou vám ho někdo dá a všechno zaklapne do sebe,“ objasňuje a dodává, že to má i další výhody, třeba v kreativní práci. „Když člověk umí psát a má ADHD, dá se s tím docela fungovat. Musíte se znát a vyvinout si taktiky, sám sebe ošálit. Je to totiž, jako byste v sobě měli dva mozky. Já mám i toho švédského architekta, který by chtěl mít v životě všechno srovnané a uklizené, včas a správně, a pak je tam i to ADHD, ten mýval, který mi do toho hází vidle. A díky tomu můžu být Markéta, co píše historickou prózu, a zároveň Markéta, která říká pinďour Karla Havlíčka a směje se tomu.“

A to, že má díky ADHD attention span (tj. maximální délka soustředění) asi jako „veverka“, je výhoda i ve chvíli, kdy přijde ošklivý hejt. „Zaobírám se jím pár minut a za hodinu o tom nevím…“

Knižní bestsellery má na svém kontě také herečka Jana Bernášková, která otevřeně mluví i o své hypersenzitivitě.