Petr Čepek: Výrazný herec s uhrančivým pohledem, který se nebál říkat pravdu! Od jeho smrti uplynulo 30 let

Článek si také můžete poslechnout v audiverzi.

Vždy mluvil na rovinu a nikdy se nebál říct pravdu lidem do očí. „Petr Čepek nejenže byl vynikající herec, ale měl svoje zásady, které neopouštěl,“ zavzpomínal na bývalého kolegu herec Petr Nárožný.

Petr Čepek se narodil 16. září 1940 v rodině manželů Karla a Milušky Čepkových. Maminka měla hudební vzdělání, otec miloval divadlo, a tak měl Petr k umění blízko odmalička. O dva roky později přišel na svět bratr Karel. Když byly Petrovi tři roky, umřel jeho tatínek na plicní embolii a pro maminku s malými dětmi nastává jedno z nejtěžších období. Přestěhují se k babičce, kde se Petr rozhodl všemožně vypomáhat, aby alespoň částečně zastoupil roli otce.

Později se rodina přesunula do Ostravy. Zde se malý Petr seznámil s divadlem (kam je s bratrem vodila maminka) – a učarovalo mu. Po absolvování gymnázia proto nastoupil na pražskou DAMU a studoval společně s Ladislavem Mrkvičkou, Josefem Abrhámem, Jiřím Krampolem nebo Janou Drbohlavovou.

V roce 1962 byl za průšvih na studentském majálesu vyhozen ze studií spolužák Ladislav Mrkvička. Petr Čepek na protest proti tomuto rozhodnutí odešel ze školy také a studium nedokončil. To mu však nezabránilo, aby dostal své první divadelní angažmá. „Já jsem jednou přijel do Disku na představení a tam jsem viděl kluka, který hrál starého generála v pleši, měl vykulené oči, a mně se strašně líbil,“ zavzpomínal v dokumentu Nevyjasněná úmrtí režisér Jan Kačer, jenž mladému herci nabídl angažmá v divadle v Ostravě.

Krátce nato v Praze vzniká nová divadelní scéna. A jejím základem se stali právě ostravští herci v čele s Janem Kačerem. Zrodil se Činoherní klub, kde Petr Čepek strávil více než třicet let. A právě tady vytvořil řadu nezapomenutelných rolí. Zahrál si například v inscenacích děl Bohumila Hrabala Něžný barbar a Obsluhoval jsem anglického krále nebo v Čechovových Svatbách či Višňovém sadu.

Až do 70. let neměl Petr Čepek nouzi ani o filmové role. Zazářil v Babičce, Údolí včel, Morgianě či Petrolejových lampách. Jenže jako jeden z mála odmítl v době počínající normalizace roli v propagandistickém seriálu 30 případů Majora Zemana. To mu značně přiškrtilo kariéru ve filmu i televizi a na sedm let přestal dostávat nabídky na velké či hlavní role. V té době pracoval víc na Slovensku.

Lepší období přišlo až po roce 1980. Mohli jsme ho vidět v Postřižinách, Slavnostech sněženek nebo Třech veteránech. Přestože byl Petr Čepek veselý člověk, který prý nezkazil žádnou legraci, režiséři i diváci si ho postupně zaškatulkovali do rolí složitých lidí, bouřliváků, vzteklounů, žárlivců a opilců.

V roce 1993 dostal nabídku na hlavní roli ve snímku slavného režiséra Jana Švankmajera Lekce Faust. Tehdy zřejmě vůbec netušil, že bude jeho poslední. Během natáčení mu byla diagnostikována rakovina slinivky v posledním stadiu. Postsynchrony už namlouval ve velkých bolestech a krátce po dokončení filmu – 20. září 1994 – umírá. Premiéry, která se konala o devět dní později, se bohužel už nedožil. Za roli Fausta získal Českého lva in memoriam.

Zdroj: Oči Petra Čepka – Nevyjasněná úmrtí (ČT 1999)