O divoké minulosti, alkoholismu a splácení dluhů. Otevřená zpověď Bořka Slezáčka

Možná to nevíte, ale za mlada bouřlivý pařmen Bořek Slezáček je inženýr ekonomie. Po studiích nějakou dobu cestoval po světě a po návratu se začal věnovat hudbě a moderování. A zdálo se, že ho šoubyznys okouzlil - byl miláčkem večírků, z kterých odcházel málokdy dřív než nad ránem. Netajil se slabostí pro krásné ženy, chodil například s modelkou Alenou Šeredovou a tři roky byl ženatý se Simonou Krainovou. Byl závislý na alkoholu a mohl skončit špatně. Už dvanáct let ale nepije a s partnerkou Žanetou mají dva syny. Věnuje se muzikálům, činohře, hraje v televizních seriálech a je autorem knížky Kéž bys tu byla, která je jeho prvotinou a vyšla v říjnu loňského roku.

Na rozhovor přišel s růží, svoje povídání špikoval peprnými výrazy a ze žádné otázky se nevykroucel. Váží si rodinného zázemí i pracovních příležitostí, a kdyby dostal nabídku letět do vesmíru, neváhal by ani minutu. Jak se tomuto muži protikladů povedlo odrazit se od dna?

Kytkou jste mi hned na začátku vzal řeč. To se mi ještě nestalo.

Počítal jsem s tím, berte to jako úplatek.

Na sociálních sítích komentovala divačka pořadu Tvoje tvář má známý hlas, že jste gentleman, co jako jediný z mužů vždy povstane, když se přiblíží žena. Přitom váš mediální obraz býval v minulosti úplně jiný. Změnil jste se?

Je rozdíl v tom, jak vás vykreslují média a jaký jste doopravdy. Bulvár vytváří pseudorealitu, ukazuje odlidštěné, vyprázdněné bytosti, které vypadají jako vy a jako vy se i jmenují, ale s vámi nemají moc společného. Funguje to jako ve filmu, jsou gauneři a ti hodní.

Vy jste, předpokládám, byl za toho gaunera, proč?

Jsem z úplně jiné subkultury, a dokud se o mě bulvár nezačal zajímat, vlastně jsem si ani neuvědomoval jeho existenci. Cestoval jsem, žil v cizině. A najednou jsem čelil tlaku, na který jsem nebyl zvyklý. Časem jsem ale dospěl k poznání, že dáte-li těm lidem zdání respektu, dají vám pokoj. Oni vám řeknou, když uděláte průser, ať jim dáte tu kauzu exkluzivně, že z vás za to neudělají úplného debila. No a když je pošlete do háje, tak z vás debila udělají. Tak to funguje. Naštěstí jim sociální sítě dost vzaly vítr z plachet.

Ale divoké období jste měl, slávu jste si užíval, nebo ne?

To nepopírám. První minislávu jsem zažil zhruba před čtvrt stoletím, měl jsem hudební pořad v televizi, na Primě každý den dvě hodiny na obrazovce a kapelu, která vydala album. Víc jsme tehdy nezvládli, protože nás „sex, drugs and rock and roll“ dost rozleptalo.

Ale image bouřliváka jsem si záměrně nepěstoval, jen jsem se s bulvárem prostě nechtěl bavit. A ono to bylo fakt nepříjemné: chlap mi třeba seděl před domem v křoví a čekal, která paninka vyskotačí ráno z baráku. Když se mi to nelíbilo, argumentovali, že je to hra a hrají ji všichni. Já jsem ji ale hrát nechtěl. Považoval jsem se za pankáče a tak jsem k tomu přistupoval. Ke všemu vlastně. Každopádně, abych se jen nevymlouval, já se tehdy bezesporu choval jako arogantní č*rák, vždyť já byl furt ožralej, a kdyby jen to. Měl jsem jen tu smůlu, že mě bylo víc vidět. Ale je to celé moje chyba, samozřejmě. Dospělý chlap by to všechno ustál s grácií. Já dělal akorát ostudu.

Byl jste králem večírků, který chodil s nejkrásnějšími ženami v Praze, teď vydáváte knihu, hrajete divadlo. Jak byste vaši životní cestu popsal?

Jsem alkoholik, těžký a abstinující. Už několik let nepiju, ale tu cestu si pochopitelně moc nepamatuju. Plnil jsem si sny, dokonce i ty, o kterých se mi ani nesnilo. Jako být moderátorem. To se stalo řízením osudu, jako většina věcí v mém životě. Náhodou. Jenže moje hladinkování a večírkování přešlo časem v kontinuální lití a já si nakonec zavřel dveře úplně všude.

Co se stalo pak?

Za všechno se platí, u mě bohužel velkou část mých účtů zaplatila má žena. Myšleno obrazně. Za to, že jsem chlastal a dělal bordel, přišel samozřejmě účet. A nemluvím o penězích, i když jsem jich propil dost. Ale peníze nejsou ten největší problém, horší jsou emocionální dluhy, které člověk udělá. A tam mluvím o mé ženě, která to trpně nesla a nikdy mi nic nevyčetla. Nikdy.

To je obdivuhodné. Máte tendenci splácet jí to, nebo jste udělali tlustou čáru a už se k tomu nevracíte?

Samozřejmě splácím, a nejen mojí ženě. Součástí toho je vyrovnání se sám se sebou i s okolím. Komu se můžete omluvit, se omluvíte. Někdo o omluvu nestojí, pošle vás do prdele, těch byla spousta a já se jim nedivím. Moje žena taky o omluvu nestojí, náš vztah je vybudovaný na vzájemné loajalitě, takže jí to oplácím bezmeznou loajalitou. Ona je pro mě na prvním místě. I když se jí to možná tak nejeví.

Říkáte „moje žena“, ale svatba ještě neproběhla, ne?

Před třemi lety jsem si řekl, že s tím musím něco udělat. Žaneta nikdy nebyla v Benátkách, tak jsem koupil letenky a zaplatil nejkrásnější ubytování u San Marco. Ona sice tvrdila, že si mě nevezme, ale tam by podle mě změkla. Jenže přišel covid. No a pak jsme tam o rok později jeli s dětma. To má do romantiky daleko. Ale nám to funguje i bez svatby. A mám obavu, aby z toho pěkného, co máme, nezbyl jen ten institut.

Jaká je vaše žena?

Má spoustu skvělých vlastností, je nesmírně loajální, pracovitá a co je na ní neskutečný - je to nefalšovaně hodný a srdečný člověk, v tom je pravý opak mě. Navíc má smysl pro humor. A je vzteklá, když na to přijde. Jednou na mě tak koukala, bubnovala si prstama o nohu a říká: „Jestli si myslíš, že zdrhneš a já budu v padesáti sama, tak to ne. Já ti obětovala celej život.“ Smáli jsme se tomu dva dny. Vlastně se tomu smějeme dodnes, té její zhmotněné obavě. Zbytečné. V porovnání s předchozími vztahy mám vedle sebe člověka, který vytváří zázemí a já mám chuť to oplácet. Cítím, že nejsem sám. Já byl předtím pořád sám, moje děvčata seděla stále v letadle.

Jednou z vašich partnerek byla i Alena Šeredová. Jaký máte vztah?

Jsme v řídkém kontaktu, ale jsme. Nevoláme si a nechodíme na večeře, ale víme o sobě. Alenka si mile řekla o moji knížku, i když já bych jí ji stejně poslal, je to fajn ženská.

Dostala knížku i Simona Krainová?

Ne. S bývalou manželkou nemáme vztah žádný. Tam to prostě nedopadlo. Potkali jsme se od té doby jednou, ona už snad přestala být nasraná, což bych si přál, protože negace není nic, co by si měl člověk tahat na zádech v batohu. Co jsme si, to jsme si, na všechno musí být dva a je dobře, že to je tak, jak to je. Ona je šťastná, já taky. Dobře tak.

Za 55 let života jste zkusil kde co a v mnoha oblastech jste uspěl. Čím jste chtěl být jako malý?

Ošetřovatel zvířat, ale taky kosmonaut. A to dodnes. Psal jsem Yemimu, že od něj koupím tu letenku do vesmíru. Prý mi ji neprodá. Jsem milovník science fiction a populární vědy a chtěl bych se podívat do vesmíru, i kdyby to měl být one way ticket. Kvůli tomu bych asi opustil všechno.

Co považuje za svůj životní úspěch?

Neumím se radovat, ale kladu si postupné cíle. Když jsem se před 12 lety rozhodl, že přestanu pít, dva roky jsem se učil všechno znovu. Bez alkoholu mluvit s lidma, pracovat s trémou… A tehdy jsem se rozhodl pro hereckou kariéru i s vědomím, že všichni mají velký náskok. Začínal jsem spíš v minusu a musel přesvědčit, že už se chovám normálně. Takže například to, že jsem pak dostal nabídku hrát v inscenaci v Činoherním klubu, asi úspěch je. Úspěch je třeba i muzikál Děti ráje, které hrajeme asi 14 let. Ty mi vlastně pomohly vyskočit zpátky do sedla. Přišel jsme s prosíkem na konkurz do Divadla Broadway a dnes jsem jejich kmenový herec, člen souboru. A to je úspěch. Ale největší úspěch je rodina, náš dům, zázemí, které jsme vybudovali. A zase, to je hlavně zásluha mé ženy.

Když je řeč o rodině, mluvíte o sobě jako o tátovi dost kriticky. Proč?

Moje žena a děti by asi řekly, že se snažím. Ale uvědomuju si, že hodně pracuju a děti zanedbávám. Minulý rok jsem měl pět premiér, od pátého srpna jsem měl první volný den dvaadvacátého prosince, pro představu. A jsem vlastně šťastný, že se mi kariéra daří. Ale zase, platím za to. A děti za to platí. A Žaneta. Takže jim to vynahrazuju dárky. Estetično u kluků rozvíjím třeba pěkným oblečením, nedržím je u huby ve sportovních věcech a v elektronice, kterou považuju za vysoce edukativní. V tom směru asi mají nadstandard, což je možná cesta do pekla, možná ne. Uvidíme.

Pojďme ke knížce Kéž bys tu byla, která vám nedávno vyšla. Původně jste s psaním počítal až na důchod. Tak proč teď?

Covid to urychlil. Sice jsem dost točil a taky účinkoval ve Tvoje tvář má známý hlas, takže jsme nemuseli řešit ekonomické stresy, ale to volno bylo znát a bylo to fantastický nakonec. Sportoval jsem ještě víc než normálně a začal s psaním. Začal jsem scénářem divadelní hry, jejímž hlavním tématem je, jak na sebe kvůli předsudkům pliveme a nenávidíme se. Navzájem se dehumanizujeme. Například volič někoho jiného je pro nás objekt nenávisti, není to člověk, je to opice, nepřítel. A to nám umožňuje tu sprostotu, které bychom vůči lidské bytosti asi normálně nebyli schopni. Je to stejná politika, kterou Hitler použil proti Židům, které propagandisticky dehumanizoval, vykresloval je jako parazity a to mu v důsledku umožnilo holokaust. To je přece hrůza, že se navzájem už mnohdy nevnímáme jako lidské bytosti, ale jen jako soupeři. Tohle téma víc rozvíjím i ve filmovém scénáři, který budeme realizovat s Honzou Hřebejkem.

Knížka je soubor 15 povídek. Jak vznikala?

Povídek jsem napsal pár a společným jmenovatelem byly sociální problémy. Takovej Bezruč. Snažím se nikoho nesoudit, jsou tam komplikovaná témata. Samozřejmě jsem pak zjistil, že píšu deprese a je třeba myslet i na čtenáře. A já mám smysl pro humor, který je dost za hranou.

Která proměna v Tvoje tvář má známý hlas vás bavila nejvíc?

Písně mě bavily všechny, kostýmy taky, až na jeden. A to byla Cher. Měl jsem strašně dlouhé nehty, body a suspenzor, aby nebylo vidět klobásu, že. Jenže jsem prostatik a chtělo se mi hrozně čurat. A tak jsem těsně před vystoupením šel. S těmi nehty jsem ho ven ještě horkotěžko dostal, ale zpátky dovnitř do toho bodýčka už to nešlo. Tak jsem šel chtě nechtě do kostymérny, kde mi musel pomoct kamarád Ráďa, který je tak teplý, že by rozpustil ledovec, a já se cítil potupen. Jako by mě znásilnila rota vojáků, jak mi ho tam cpal. Ale děkuju, Radku. Býval by se mi tam strašně houpal při tom tanci.

Hodně na sobě makáte. Je vzhled ve vaší branži důležitý pro muže stejně, jako je pro ženy?

Herec je svou fyziognomií předurčen k nějakým rolím. Já nepřeceňuju svůj talent, a i proto stavím spíš na tom, jak vypadám. Mně nevadí stárnout, nebudu si barvit vlasy a vousy, ale nehodlám rezignovat, chci být ve formě. Když se svléknete do trenek, můžete vypadat buď blbě, nebo impozantně. Já se snažím o to druhé. Je to boj. Ostatně jediný, kdo si může dovolit mít vanu, je Leonardo DiCaprio. Ani Brad Pitt ji nemá. Hajzl.

Máte nějakou vysněnou roli?

Z valné většiny jsem vyrostl. Bavil by mě Zobar z Cikáni jdou do nebe nebo role v Sekalovi, Jura Baran, Sekal, klidně i farář. Mám rád role samotářů, kteří jsou obklopení lidmi, ale vlastně sami. Osamělý člověk vystavený fatální situaci.

Tak to jste ideální adept na reality show Survivor.

To ale není herecká role.

Máte pravdu, ale lákalo by vás hrábnout si na dno v extrémních podmínkách?

Myslíte, že oni si tam hrábnou na dno?

Málo jedí, trápí je úzkosti.

Já žeru taky málo. Úzkostmi jsem trpěl celý život, i proto jsem chlastal. Ale hrábnout si na dno, to je marketingová kulisa. Na dno si hrábnou chlapi u Bachmutu. Divák vidí jen to, co ukáže kamera. Ale protože jsem herec placený za hraní role, za ty prachy bych na to samozřejmě kývnul. Bezesporu.

Vaše upřímnost vám jistě v minulosti uškodila. Přinesla i ovoce?

Upřímnost i laskavost jsou volba. Já laskavý nejsem, neumím to. Ale aspoň jsem upřímný. Někteří se urazí, jiní ne. Nejsem křupan, ale odmítám urážet lidi tím, že jim budu mazat med kolem huby. To je radši vědomě urazím pravdou, respektive tím, co vidím.

Litujete něčeho?

Lidi se mě na to ptají v souvislosti s mým pitím. Já jsem to období v sobě uzavřel. Nedívám se zpátky, omluvil jsem se všem, kterým to šlo. Nikdy ničeho neželím, protože ta cesta někam vede. K dětem a ženě, k rolím v divadle, ke knížce. Jestli to byla cena, kterou jsem měl zaplatit, abych se dostal sem, tak jsem zaplatil rád.

Kdo ze slavných také seknul s alkoholem?