Článek
„To je, jako když smícháte Borhyovou s Korantengem.“ „Ta si hraje na plantážnickýho černocha nebo černýho rytíře?“ „Spálenina level sto milionů. Markéta je krásná žena v jakékoliv barvě, ale…“ Dočetla se Markéta Konvičková pod svým nedávným komerčním videem. Lidé měli potřebuju vyjádřit se tak k jejímu výrazně „opálenému“ obličeji. A vůbec netušili, jak tím Markétu zraňují. Až natolik, že se rozhodla k těmto až nenávistným komentářům vyjádřit.
„Už se šest let léčím se vzácným onkologickým onemocněním, jsem často v narkózách, pod různými zákroky, léčbou a nevím čím vším. Občas mi to vyhodí, že otékám, přijdu o vlasy, jsem tmavší, “ vysvětluje Markéta Konvičková v nejnovějším příspěvku na instagramu. A vzkázala lidem, že než někoho takto ošklivě odsoudí, měli by přemýšlet. A třeba si i zjistit fakta. „Nikdy nevíte, co ten člověk zrovna prožívá, v jakých situacích se nachází. A že takový komentář může mít fakt velké následky, dopady na život mladých lidí, dospívajících, žen, slečen, dívek, které se opravdu necítí v tom svém těle zrovna dobře,“ pokračovala zpěvačka s tím, že se o svém zdraví baví nerada, ale tentokrát už se rozhodla reagovat. Dobře udělala, protože vlnám nenávisti je třeba říct jednou provždy dost!
Proč jsme na sebe zlí?
Kdyby někdo z historiků měl možnost hodnotit naši dnešní společnost podle komentářů na sítích, mohl by ji bez váhání označit za rozzlobenou. Kde se tolik hněvu a rozhořčení vlastně bere? V loňském roce bylo na sítích už přes pět miliard uživatelů, v průměru na nich každý z nich stráví 145 minut denně. Není sporu o tom, že jakákoli sociální síť vzbuzuje emoce a má prokazatelně vliv na naše duševní zdraví. A bohužel často dost nepříznivý.
Prohlížení příspěvků přátel posiluje pocit sounáležitosti, ale když sledujete další a další účty lidí, které ani neznáte, často můžete propadnout pocitu, že jejich život je o dost lepší než váš. Jak uvádí jedna ze studií na toto téma, největším problém sociálních sítí je, že zvyšují pocity úzkosti a deprese. A pokud na nich trávíte hodně času, dostavuje se i smutek, nespokojenost, frustrace nebo pocit osamělosti. Zejména mladší generace je k podobným potížím velmi náchylná, ale nevyhnou se jim ani starší. Nejhůře působí na jedince se sníženým sebevědomím, neuspořádanými životními vztahy či na ty, kdo nemají koníčky, neprovozují žádný sport a zcela zanedbávají duševní hygienu.
Je to tak snadné
Kdokoli, kdo má telefon či počítač, to dnes bez pardonu může druhým nandat. Říct někomu do očí, že je lump a lhář, chce odvahu, anonymita online prostoru ale skryje vše. Klidně svou frustraci můžete vykřičet a pak si jen přečíst, kdo s vámi souhlasí a kdo ne…
Když se nedávno na instagramu pochlubila herečka Lily Collins svou prvorozenou dcerou, kterou jí odnosila náhradní matka, kromě gratulací se pod příspěvkem objevilo i dost nevlídných komentářů. Její manžel se k nim později vyjádřil v tom smyslu, že je úplně v pořádku projevit svůj názor, ale že ho překvapuje, kolik odborníků na náhradní mateřství tu najednou je. A dodal, že by nikdo nikoho neměl soudit, pokud nezná celý příběh a všechny okolnosti. Svatá pravda. Ani seberozumnější názor ale zlobu nezastaví.
Proč jsou lidi takoví hulváti?!Foto: Perfect Wave, Shutterstock.com
Nandám jim to!
Anonymita sociálních médií vyvolává pocit, že můžete být přímější, nenávistnější nebo dokonce nepřátelštější vůči ostatním. A co je možná ještě důležitější, ataky mohou být častější. Jak upozorňují mnozí psychologové, kteří se toxicitou sociálních sítí zabývají, někteří jedinci se na nich stávají závislými. Vyjádření hněvu je u nich spojeno s úzkostí a stresem, ale také následně s příjemnými pocity uvolnění. Lidově řečeno nabydou dojmu, že to druhým dokázali vytmavit, to jim zvýší hladinu dopaminu a cítí se lépe. Smutný, začarovaný kruh.
„Agresivní chování má ale velmi negativní dopad na vztahy, pracovní výkon, duševní i fyzické zdraví,“ uvedla psycholožka doktorka Nadja Heymová pro časopis Socience Focus. I proto stojí za to se nad tím zamyslet a případně vliv online světa na ten skutečný omezit.
Umíme se bránit?
Ohradit se proti hulvátství, agresi a nenávistným komentářům není snadné. Někdy nad tím mávneme rukou, jindy, zejména, když už je to přes čáru, se vymezíme. „Není problém, že druhý vyjádří odlišný názor, naše emoce probudí způsob, jakým je komunikace vedena,“ upozorňuje lektorka komunikačních dovedností Kateřina Sodomková. A dodává, že je hodně náročné a složité čelit urážkám, nadávkám, obviňování i manipulaci s nadhledem či ironií. „Racionálně si dokážeme zdůvodnit, že diskutující je asi frustrovaný a baví ho nás urážet sprostými výrazy. Ale co s našimi pocity, které při nefér komunikaci prožíváme?“ zamýšlí se Sodomková. I proto doporučuje jako nejefektivnější řešení na urážlivé komentáře vůbec nereagovat a nenechat se do nerespektující komunikace zatahovat.
