Rok od smrti Giny Lollobrigidy, sexbomby 20. století, která odmítla práci snů i zamilovaného miliardáře

Jméno Gina bylo zkratkou jejího skutečného jména, Luigina. Ačkoliv nikdy nesnila o tom být herečkou a k filmu se dostala vlastně náhodou, stala se jednou z nejvýraznějších tváří italského filmu 20. století. Život je prostě nepředvídatelný a plný překvapení.

Narodila se 4. července 1927, a přestože byl její otec úspěšný a zámožný výrobce nábytku, během druhé světové války rodina o všechno přišla. A tak se po válce všichni (Gina měla ještě tři sestry) tísnili v malém jednopokojovém bytě v Římě. Ačkoliv studovala sochařství a malířství, osud rozhodl jinak. V roce 1945 se přihlásila do soutěže krásy, stala se Miss Říma a o dva roky později skončila třetí na Miss Itálie. Tyto úspěchy otevřely dívce dveře do velkého světa.

O práci herečky ale neuvažovala, vlastně o ni nikdy moc nestála, nechodila ani moc do biografů. Filmové role vzala víceméně náhodou, drobnými rolemi si chtěla hlavně přivydělat. V roce 1946 natočila první film Lucie z Lammermooru, následoval Černý orel (1946) a Nápoj lásky (1948). Rozhodně nepočítala s tím, že by ve filmových ateliérech měla trávit více času. O pár let později se ale zařadila mezi světové filmové hvězdy.

Na konci 40. let ji pozval do Ameriky filmový magnát a miliardář Howard Hughes: nabídl jí práci i sňatek. Gina Lollobridiga odmítla obojí, vrátila se do Evropy a tam konečně natočila film, který ji proslavil. Jmenoval se Pozor, banditi! a psal se rok 1951. Ty pravé hity ale přišly o rok později, byly to snímky Krásky noci a hlavně Fanfán Tulipán. V roli živelné venkovské dívky doslova zazářila a svou bezprostředností a energií oslnila svět.

Následovala její zlatá herecká éra a veleúspěšné snímky jako Chléb, láska a fantazie (1953), Chléb, láska a žárlivost, Římanka (oba 1954), Zvoník u matky boží (1956), Italské prázdniny (1961) či Šalamoun a královna ze Sáby (1964). Herečka šla z role do role, točila nejen v italské, ale i americké produkci a rozhodně se neomezovala jen na naivní sexy krasavice. Za film Dobrý den, paní Campbellová! (1968) byla například nominována na Zlatý globus.

Koncem šedesátých let ji ale podle jejích slov začala popularita ubíjet. Rozhodla se z filmového světa stáhnout, a protože intenzivně fotila už během své filmové kariéry, rozhodla se koníčku věnovat naplno. Fotila například Paula Newmana, Audrey Hepburn, Salvadora Dalího, slavné jsou i její fotky fotbalového týmu německé reprezentace.

Věnovala se také reportážní fotografii, ty vydala v knize Italia Mia v roce 1973. O rok později publikovala v italském časopisu Gente exkluzivní rozhovor s kubánským vůdcem Fidelem Castrem a natočila i dokument o Indiře Gandhi. Také kandidovala do Evropského parlamentu, ale neúspěšně. Vedle toho se vrátila i k výtvarnému umění a malovala obrazy.

V roce 1986 zasedla do poroty Berlinale, v roce 1995 přijela Lollobrigida jako oficiální host na Filmový festival v Karlových Varech. Obdržela cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii a předala Janu Svěrákovi Křišťálový glóbus za jeho vítězný film Jízda.

Herečka podle svých slov nikdy nezapomněla na své dospívání, kdy musela žít v nuzných poměrech, a to ji dovedlo i k charitě a humanitární činnosti. Stala se velvyslankyní dobré vůle OSN, v roce 1999 byla jmenována první vyslankyní Světového programu pro výživu (WFP).

Gina Lollobrigida byla velkou milovnicí šperků, které celý život sbírala. Pět let před smrtí tuto sbírku rozprodala a výtěžek, který činil něco kolem sta milionů korun, věnovala na výzkum kmenových buněk.

O svém vztahu k mužům říkala, že „byla jednou vdaná a pak zůstala sama“. Jejím manželem byl jugoslávský lékař a měli spolu syna. Ani po rozvodu ale nezůstala sama, po jejím boku se vždycky objevoval nějaký přítel, ovšem ne každý měl čisté úmysly. Katalánský podnikatel Javier Rigau si dokonce v roce 2010 herečku bez jejího vědomí vzal v zastoupení, Lollobrigida se o tom dozvěděla až o několik let později. Ke sňatku Rigau zneužil plnou moc, kterou mu podepsala před notářem kvůli jinému účelu. Až v roce 2019 dosáhla zneplatnění sňatku.

To ovšem dělalo vrásky jejímu synovi, který se začal obávat toho, že jeho matku budou nadále zneužívat podobní vykukové ve snaze připravit ji o majetek. Zažádal o opatrovnictví a po několika pokusech byl úspěšný. V roce 2021 soud rozhodl, že herečka sice netrpí vážným duševním onemocněním, podle znalců je však její vnímání reality oslabené, kvůli čemuž se může stát snadným terčem podvodníků. Lollobrigida vnímala rozhodnutí jako „velmi nespravedlivé“ a „poškozující její důstojnost“. Poslední dobu svého života strávila v nemocnici, zemřela ve věku 95 let.

V září by měla oslavit devadesáté narozeniny Brigitte Bardot. Připomeňte si i její životní příběh