Článek
Megan Crabbe je autorkou knih na téma body positivity a na sociálních sítích (a vlastně i mimo ně) má obrovský dosah. A to, že si mnoho lidí vyhrazuje právo komentovat její vzhled, konfekční velikost a také chloupky v podpaží, které si, považte, neholí, je něco, s čím se potýká každý den.
Jako žena ženě…
Když jí jedna sledující napsala „Jako žena ženě – chloupky zkrátka nepůsobí žensky“, místo ignorace jí Megan Crabbe sepsala vzkaz na svém instagramovém účtu: „Jako žena ženě vám přeju, abyste našla sílu v proplouvání patriarchálními standardy krásy, které nás učí nenávidět něco, co nám roste přirozeně. Jako žena ženě – vím, že se ani jedna z nás neprosila o to narodit se do kultury, kde je krása stěžejní a správná jen v jediné formě. Jako žena ženě – doufám, že se budete cítit ve své kůži natolik dobře, abyste přestala promítat své nejistoty do ostatních.“ V závěru ještě připsala, že ví, že její kritička dělá jen to, co umí, a pokud pochopí, že „naše síla spočívá spíše v jednotě“, může se na ni obrátit.
Ano, bez žiletky se žít dá
Megan Crabbe tak svým růžovým podpažím inspiruje, abychom si znovu položili otázku, proč nám vlastně chloupky v podpaží přijdou tak neatraktivní. A co je ještě důležitější: Proč si myslíme, že máme právo hodnotit rozhodnutí ostatních?
Když pózovala herečka Sophia Loren v roce 1955 před fotoaparátem, nikoho ani nenapadlo, že by si měla chloupky holit nebo se za ně stydět – mimochodem její archivní fotku spolu s dalšími „rebelkami“ najdete ve fotogalerii. Ano, doba se mění a s ní i trendy, stále by ale mělo být na každém, jak se svými chloupky naloží a jestli se jich zbaví, nebo je nechá „žít svým životem“. A nechat žít – bez zostuzování – bychom měli i my všichni jejich majitelky.