Každý člověk má tisíce tajemství, říká Iva Janžurová o dokumentu, který ji představuje ve zcela jiné roli

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Velmi laskavý, dojemný i vtipný… Přesně taková slova člověka napadají po zhlédnutí dokumentu Janžurka. A nejde o náhodu, protože právě tak svou maminku Theodora Remundová vykreslila. Pro mnohé bude asi překvapením, že její osobnost z filmu vystupuje trochu jinak, než ji známe z desítek či spíše stovek nádherných rolí, které ve filmu, televizi i na divadle ztvárnila. Její živelnost a výrazná dramatická i komediální linka je tu nahrazena ryzím lidstvím, skromností a jemným osobitým humorem. Není divu, vždyť jak sama říká, poprvé si tu zahrála samu sebe.

„Theodorko, ti lidi očekávají, že přijede filmová hvězda, tak ať tak vypadám, prosím tě,“ říká s dojemnou sebeironií v jedné z úvodních scén Iva Janžurová dceři Thee. Otevírá tím náladu celého dokumentu, který na začátku míří do Žirovnice a míst, kde se Ivuška, jak ji dcery laskavě nazývají, narodila. Vzpomíná tu na své dětství i chvíli, která předurčila její život – rozhodnutí stát se herečkou přišlo už někdy ve třinácti letech. „Milovala jsem ty chvíle, kdy jsme s bratry předváděli různé scénky a rodiče se u toho popadali za břicho,“ vzpomíná Iva Janžurová v dokumentu.

„Každý člověk má tisíce tajemství, tisíce hlubin ve svém podvědomí, ani sám kolikrát neví, co všechno tam má uloženo,“ řekla Iva Janžurová na tiskové konferenci po uvedení filmu. „To nemůže nikdo zachytit,“ odpověděla na otázku, zda je v dokumentu o ní všechno. Přesto se o to její dcera pokusila.

„Bylo velkou režijní i osobní výzvou vybrat to podstatné z její rozsáhlé herecké činnosti a zobrazit ji jako legendu a celebritu i jako normálního, ohleduplného, ale i velmi křehkého člověka, jakým moje máma je,“ dodává uznávaná dokumentaristka. Vyhledala její spolužačky ze střední školy, kamarádku z dětství, a dokonce prohledala sklep jejich domu, aby objevila dávno zapomenuté milostné dopisy, které jí psali ctitelé i její životní láska a otec jejích dcer – Stanislav Remunda.

Dokument se vrací k mnoha filmovým i divadelním rolím, které jsou pro diváky možná i zapomenuté, vykresluje hereččino mládí i život a ukazuje i neutuchající energii, s kterou se dodnes vrhá na jeviště. A velmi výrazně tu vyčnívá i její role matky. I když se svěřuje, že si dodnes vyčítá, že když byly dcery malé, příliš pracovala a trávila s nimi málo času, je jasné, že má s oběma - Theodorou i Sabinou, která v dokumentu také vystupuje - velice blízký vztah. „Jsem se svými dcerami šťastná a opravdu spokojená. Vzájemně se podporujeme a snad jsem se poctivě snažila být k nim spravedlivá a milá, zaslouží si to,“ říká Iva Janžurová.

A co si myslí o filmu sama Iva Janžurová? Prý ho viděla už třikrát a stále ji něčím překvapuje. Záměrně se v něm vyhýbala dávání jakýchkoli mouder o své profesi či životě. „Všichni jsme si strašně podobní a já také patřím mezi normální lidi. Život nás nerozděluje na lepší, šťastnější, úspěšnější. Všechny lidské problémy jsou si velmi podobné a já si myslím, že tenhle film to hezky ukázal,“ dodala Iva Janžurová.