Jana Hlaváčová prohrála boj s nemocí. Tonička z Básníků a hvězda Národního divadla odešla za milovaným mužem

Ve věku 85 let, 13. ledna v sobotu večer, zemřela divadelní a filmová herečka Jana Hlaváčová. Smutnou zprávu oznámilo její domovské Národní divadlo.

Připomeňte si některá ocenění, které Jana Hlaváčová za svou hereckou kariéru dostala – třeba zasloužilá členka Národního divadla, titul zasloužilá umělkyně, dvě Ceny Thálie a dvě Františka Filipovského za dabing… Největším oceněním bylo ale uznání, kterého se jí dostalo od diváků. Například v osmdesátých letech se do Národního chodilo hlavně na ni - na této scéně hrála 25 let, do roku 1990. Čím si Jana Hlaváčová (narozena 26. března 1938 v Praze-Libni) získala srdce svých fanoušků?

U hereček bývá úspěšná kariéra často vykoupena ne příliš spokojeným osobním životem. Jana Hlaváčová patřila mezi výjimky. Během angažmá v divadle v Plzni, kam odešla po studiích v Praze, a také po zkušenosti z Národního divadla, kde poprvé hrála už jako studentka, se provdala za herce Jiřího Michného a v roce 1963 se jim narodila dcera Tereza. Manžel bohužel zemřel dva roky po jejím narození na roztroušenou sklerózu. Po návratu do Národního divadla se dala dohromady s Luďkem Munzarem. Jeho manželství už bylo v troskách, takže mohl projevit zájem o dívku, která ho už jako studentka prý uhranula svým pohledem.

Později jeho bývalá žena i dcera emigrovaly do zahraničí. Z dceřiny ztráty se dlouho vzpamatovával a pomohl mu právě vztah s Janou. Jejich skoro padesátileté soužití začalo v roce 1965. Byla to osudová láska, jak se často uvádělo v tisku. Na veřejnost totiž nikdy nevypluly žádné skandály, dokonce ani neshody. Ona mu nezakazovala jeho adrenalinové koníčky, on byl vzorným otcem oběma dcerám a Jana si vážila i jeho mravních hodnot. V roce 1971 se jim narodila dcera Barbora, dnes také úspěšná herečka.

Jana Hlaváčová byla velmi výraznou herečkou – ať v divadle, filmu, nebo televizi. Už v první roli krásné ďáblice v komedii Kam čert nemůže z roku 1959 zaujala svým temperamentem i krásou. Její zájem o herectví byl výsledkem vlivu tatínka, který se divadlu věnoval ochotnicky, ale s obrovským nadšením. Proto k němu vedl i obě své dcery, které se také této profesi věnovaly – její sestru Danu si většina z nás pamatuje jako nafrněnou Doru z filmu Tři oříšky pro Popelku.

Jana Hlaváčová byla excelentní divadelní herečkou a co role, to úspěch – v Národním to byla například Raněvská ve Višňovém sadu od A. P. Čechova, Gertruda v Hamletovi od Williama Shakespeara nebo Emilie Marty ve hře Věc Makropulos od Karla Čapka. Po sametové revoluci ale z Národního, spolu s Luďkem Munzarem, odešla. Byl to odchod dramatický a demonstrativní, neboť nový šéf činohry Ivan Rajmont podle nich nesměřoval soubor podle jejich představ. Hlaváčová si zase stěžovala na to, že v souboru dostává role, až když je nikdo jiný nechce. Ani jeden odchodu prý nikdy nelitovali.

Po odchodu zůstali oba bez angažmá a Jana Hlaváčová začala jezdit se zájezdním divadlem. O několik let později zakotvila ve Vinohradském divadle, kde excelovala například ve hře Donaha! podle povídky Wendy Holdenové a stejnojmenného filmu a mnoha dalších, za roli v představení Křehká rovnováha dostala cenu Thálie.

Ve filmech si na ni můžete pamatovat například v často reprízované pohádce Třetí princ, kde si s manželem zahráli manželský pár. Diváci ji milují v roli roztomile ztřeštěné a do Karla Gotta zamilované sestřičky Toničky v sérii komedií Jak básníci… Její zasvěcování nového doktora Štěpána je plné hlášek, které zlidověly, ta Toniččina zní: „Nechal si natočit EKG, jestli nemá infarkt - a co myslíte, měl ho tam.“ Přijala i menší roli maminky v seriálu Chalupáři. Nejspíš si i vzpomenete i na roli svérázné domovnice Anděly v seriálu Byl jednou jeden dům, který mapoval období let 1936-1945.

Nesmíme opomenout ani další její životní roli, také milovanou – profesorka herecké tvorby na pražské DAMU. Ke spolupráci ji přizval František Laurin, který se stal v roce 1981 novým šéfem Katedry herectví - díky němu přišla nejen Jana Hlaváčová, ale třeba i Jan Přeučil, Regina Rázlová, František Němec, Věra Galatíková a Viktor Preiss a další slavné herecké osobnosti.

Jana Hlaváčová se v roce 2011 stáhla z veřejného života a od smrti manžela Luďka Munzara (2019), který se o ni posledních osm let svého života vzorně staral, komunikovala se světem velmi sporadicky, spíš na dálku a jen ve výjimečných situacích.

Sama herečka o sobě v posledních letech života mluvila jako o „ležákovi“, který se došourá po bytě jen tam, kam opravdu nutně potřebuje, a prý nemá potřebu s nikým mluvit. Tyto občasné zprávy mírnila její dcera Barbora Munzarová, která se o ni starala a byla s ní v denním kontaktu. Ta ujišťovala její fanoušky, že na tom maminka není tak zle, jak by se mohlo zdát, a že se udržuje v psychické kondici. Proč se tedy alespoň občas někde neukázala? „Bylo to hezké, ale bylo toho dost, už chci jen v klidu dožít,“ shrnula své rozhodnutí zůstat za zdmi vilky v pražských Modřanech. Příčinou potíží byla Parkinsonova nemoc. Odešla žena mnoha tváří a talentů, ať je jí země lehká.

Slavní, kteří bojovali s nádory na mozku: Filmový Hulk nad nemocí vyhrál, zpěvák klučičí kapely ne