Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Mění pohled na realitu, vnímání sebe sama, zvyšují touhu po odměně a někomu změní život zcela… Sociální sítě nám před lety vtrhly nekompromisně do života a poper se s tím, jak umíš. Někdo je dokáže úspěšně ignorovat, jsou ale i tací, kteří jim propadli natolik, že už mnohé napadá: Je tohle vůbec ještě normální?
Fenomén Marie Růžičková
Když si prohlédnete instagram manželky známého hokejisty Vladimíra Růžičky, pravděpodobně budete hodně překvapeni. Prezentuje se tu v podobě, která nemá s realitou špetku společného. Fotografie prohnané filtry ji změnily k nepoznání. Co vede člověka k tomu, že se snaží přesvědčit svět, že vypadá úplně jinak? Střet s realitou je pak přece až směšný, takže co za tím je?
Touha po odměně
„Motivace k tomuto chování má několik psychologických vrstev,“ vysvětluje psycholog Pavel Pařízek z portálu Terapie.cz. „Primárně jde o přirozenou lidskou touhu po pozitivním sebeobrazu a sociálním přijetí, která je digitálním prostředím ještě zesílená okamžitou zpětnou vazbou a širokým publikem,“ dodává odborník. Podle něj lidé publikující podobné fotografie pravděpodobně vnímají rozpor mezi svým ideálním a skutečným já, přičemž digitální nástroje jim nabízejí zdánlivě snadné řešení této disharmonie. Stačí pár kliků a váš obličej rázem zeštíhlí, oči získají jiskrný pohled či jinou barvu, vrásky zmizí a rty se naplní a vyhladí…
U veřejně známých osobností může hrát roli i tlak na věčné mládí a dokonalost, který je navzdory zdravému rozumu stále přítomný. „Výrazné filtrování fotografií jim umožňuje udržet určitý obraz, který považují za profesně důležitý, navzdory přirozenému procesu stárnutí,“ říká Pařízek.
Není to normální. Nebo je?
Také vás napadlo, zda podobné chování už nehraničí s nějakou psychickou anomálií, případně změnou chování? „Co se týče patologických aspektů, hranice mezi běžnou úpravou fotografií a problematickým chováním bývá plynulá,“ upozorňuje Pavel Pařízek. A dodává, že extrémní digitální úpravy vlastního vzhledu mohou v některých případech odrážet hlubokou nespokojenost se sebou samým, či dokonce poruchy vnímání vlastního těla, tzv. dysmorfofobické poruchy. „Není však vhodné označovat všechny, kdo využívají výrazné filtry, za osoby s psychickou poruchou,“ varuje Pařízek před paušalizováním takového chování. Přesto o daném člověku leccos vypovídá. „Může naznačovat zvýšenou potřebu vnějšího potvrzení vlastní hodnoty, nejistotu ohledně vlastního vzhledu nebo silnou fixaci na sociální odezvu,“ říká psycholog.
Jak je to v případě Marie Růžičkové, se lze jen dohadovat. Ona sama o sobě na sociálních sítích napsala: „Občas neřízená střela, občas dost crazy, drzá, výbušná, vášnivá… Chce to odvahu to ustát, ale pod pokličkou moc hodná, milá, citlivá, přátelská, pečující a srdečná. Nikdy se nenech mýlit tím, co slyšíš nebo co si přečteš… Nikdy nesuď knihu podle obalu!
