Článek
V 70. a 80. letech patřila Eva Hudečková mezi naše nejkrásnější a nejzajímavější herečky. Kdo by mohl zapomenout její roli lékařky Evy Dolejšové v oblíbeném seriálu Sanitka nebo Marii v komedii Což takhle dát si špenát. I přes skvěle rozjetou kariéru se po sametové revoluci rozhodla pověsit herectví na hřebík a vybrala si jinou uměleckou profesi – píše skvělé knihy pro děti. A po celou dobu je jí po boku muzikant Václav Hudeček.
Láska na první pohled
S houslistou Václavem Hudečkem je šťastná od roku 1976. Seznámili se během natáčení televizní komedie Sedm pater pro tisíce přání. Byla to láska na první pohled. „Signály od první chvíle naznačovaly, že jde o mimořádnou situaci. Láska jako trám, žádné bezhlavé třeštění. Od prvního dne se prohlubovala, věřili jsme si a lnuli k sobě, nacházeli jsme v sobě podobnosti jako dvojčata,“ svěřila se Eva Hudečková v rozhovoru pro iDNES. Houslový virtuos si ji získal svou laskavostí, poctivostí a inteligencí. Půl roku po seznámení se konala veselka. „Byli jsme jen my a dva svědci. Šíleně pršelo, ale bylo to nádherné. Nemuselo tam být tisíc lidí. Ti, které nosíme v srdci, tam s námi byli,“ vysvětlila pro Blesk.
Smířená s tím, že je bezdětná
Na první pohled bylo mezi Hudečkovými všechno zalité sluncem. Za stěnami jejich domu však přicházelo stále častěji na přetřes téma dětí – toužili po nich oba. Osud jim je ale nedopřál. Zatímco jiný vztah by se pod tíhou této rány dost možná rozpadl, Evu s Václavem to ještě víc stmelilo. „Řekli jsme si, že i když jsme o toto byli ochuzeni, budeme hledat hodnoty jinde. A budeme se snažit to nejlepší, co bychom dávali svým dětem, dávat jiným dětem,“ svěřila se pro Blesk. Tak vznikl i jejich společný projekt Svátky hudby v Praze, který dává prostor mladým hudebním nadějím.
Tím, že nemá vlastní potomky, se Eva Hudečková netrápí. „Život každému dává a každému bere. Jsem vděčná za všechno, čeho se mi dostalo, a netrápím se kvůli tomu, co nemám. Nejsme přece na světě jenom proto, abychom měli děti. To by po mnohých rodičích zůstala špatná bilance,“ tvrdila v rozhovoru pro Blesk pro ženy.
Herectví vyměnila za psaní knížek
Herectví ji začalo časem ubíjet. Vadila jí cenzura. Rozhodla se proto naplno věnovat své druhé vášni – psaní. Je autorkou několika scénářů i knih, většinou s dětskou tematikou. Podle svých slov si tento žánr zvolila, protože v něm vítězí dobro nad zlem. Manžel ji v rozhodnutí dát herectví jednou provždy vale podpořil. A tak má dnes Eva Hudečková na svém kontě krásné a oblíbené knihy a některé její příběhy byly zdramatizovány rozhlasem či převedeny na televizní obrazovku. Je spokojená a před kameru ji to netáhne.
V rozhovoru pro Super prozradila, že nyní pracuje na psaní pamětí. Dlouho s tím váhala a čekala, že ji ještě potká spousta zajímavých věcí a lidí: „Ale ona si duše o to řekne, kdy máte začít a že nastává čas, kdy si ještě spoustu věcí pamatuju a je kolem mě spousta krásných lidí, které znám celý život. Člověk si uvědomí, jak je cenné, že máte celý život někoho ráda.“
Prostě se máme rádi
Vzhledem k tomu, že jsou spolu Eva a Václav Hudečkovi šťastní již osmačtyřicet let, nabízí se otázka, v čem tkví tajemství dlouhotrvající lásky bez skandálů. Spisovatelka v tom má jasno – i když radu nečekejte. „Kdybych měla recept, poslala bych ho přes internet do světa, aby se lidé našli a byli spolu šťastní. Prostě se máme rádi a děláme všechno pro to, abychom se ve vztahu oba cítili dobře. Fandíme si, pomáháme, vycházíme si vstříc. Připadá mi to jednoduché a samozřejmé,“ řekla pro Blesk pro ženy s tím, že se s mužem nikdy nehádají a tichá domácnost je pro ně cizí pojem.
Pěstuje si v srdci lásku
Asi jen málokdo by Evě Hudečkové hádal pětasedmdesát let. Podle jejích slov za to, jak vypadá, může především přístup k životu. „Jak známo, se špatnou náladou se stárne velmi rychle. Takže jsem optimistická. Z toho důvodu dělám všechno pro to, abych se co nejvíc radovala. Pěstuju si v srdci lásku, v hlavě rozum a v duši mír,“ svěřila se. Těžkou hlavu si nedělá ani z přibývajících vrásek. „Jsou to letokruhy mého života. Považuju si jich, ale když zůstanou skryté pod kůrou jako u stromů, nebudu se zlobit,“ směje se.
