Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Eliška Balzerová dokáže být kýmkoli. Mladou nezkušenou lékařkou z Nemocnice na kraji města, maminkou z komedie S tebou mě baví svět, výstřední Vilmou milující muže a sex z komedie Ženy v pokušení, babičkou z pohádkové komedie V peřině či svéráznou hospodyní ve snímku Poslední aristokratka.
Je to ale také dvojnásobná máma a žena, která prožila skoro celý život po boku jediného muže, s nímž letos oslavila zlatou svatbu. Tedy 50 let společného života.
Mladá a nespoutaná
V několika dřívějších rozhovorech herečka přiznala, že v době studií a mládí rozhodně nebyla žádná puťka. Blbla na večírcích a uměla se pořádně odvázat. Jejími spolužáky byli například Bolek Polívka, Jana Švandová či Jiří Bartoška. V pořadu 7 pádů Honzy Dědka například líčila, jak ji Švandová učila kouřit marihuanu a podobně. A samozřejmě se nebránila milostným zkušenostem. Byla krásná, mladá, svobodná…
Když přišel ten pravý
V 70. letech se ale seznámila s o osm let starším Janem Balzerem a se zálety byl konec. Přišla láska, v roce 1974 svatba, dvě děti a nyní tihle dva oslavili 50 let společného života.
Nutno říct, že to je dnes poměrně rarita, obzvlášť pak ve světě showbyznysu. V čem je tedy jejich kouzlo trvalého vztahu a letitého spokojeného manželství? Balzerová tvrdí, že je to především smysl pro humor. Rozpovídala se o tom v Radiožurnálu v pořadu Host Lucie Výborné. „Měla jsem štěstí, že jsem narazila na chlapa, který má úžasný smysl pro humor. Když nás potkalo něco ošklivého nebo zlého, vždycky se tomu dovedl zasmát. Uměl si udělat legraci sám ze sebe a velmi často i ze mě. Dělá to dodnes. Tím mě odzbrojuje, nemůžu se na něj zlobit nebo on na mě, protože se vždycky směju s ním. Zákruty jsme vždycky vybrali stejným smyslem pro humor.“
Divadlo jako druhá životní láska
Svého muže a dvě dnes už dospělé děti miluje, několikrát jasně řekla, že děti a rodina jsou vždy na prvním místě, naprostá priorita. Ale pro pocit štěstí a spokojenosti potřebuje i svou práci, jak ve filmu, tak v divadle. Začínala v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, ale v roce 1977 se stala členkou Divadla na Vinohradech.
Přesto je ale její divadelní život silně spjat s jiným pražským divadlem. V polovině 90. let se totiž s hereckým kolegou Tomášem Töpferem zasloužila o to, že z ruin původního Tylova divadla v Nuslích vyrostlo Divadlo Na Fidlovačce. Ti dva založili sbírku, sehnali dost peněz a ze zchátralé budovy udělali opět divadlo. Léta tam působili a oba divadlu i ředitelovali (nejdřív Töpfer a po jeho odchodu Balzerová), v roce 2017 scénu ale opustila i ona. Nyní působí ve Studiu Dva, kde hraje rovnou ve třech představeních.
