Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Neštěstí se nevyhýbá ani slavným. Mnozí z nich po zranění mozku upadli do kómatu, kdy nebylo jisté, zda a v jaké kondici se probudí. Již jsme jmenovali Josefa Laufera, který byl v kómatu čtyři roky, nebo Káju Saudka, jenž v něm byl dokonce devět let. Jsou bohužel příkladem tragického konce, ale na dalších příbězích vám chceme ukázat, že to vždy nemusí dopadnout takhle fatálně. Příklady lze najít mezi českými i světovými celebritami.
Jožo Ráž
Jožo Ráž je frontman asi nejpopulárnější slovenské skupiny Elán. Ví se o něm, že miluje jízdu na motorce. Ta se mu v červnu 1999 málem stala osudnou, když se cestou z nahrávacího studia srazil s autem tak brutálně, že mu podle jeho slov „tekl mozek po asfaltu“. Prý mu nikdo nedával šanci na přežití, natož uzdravení. Po náročné operaci mozku byl dva měsíce v kómatu a lékaři považovali za zázrak, když se z něj probudil a začal se postupně vracet do života. Sice to trvalo dva roky a musel podstoupit ještě i pět operací kolene, po kterých se učil i znova chodit, ale žije a kromě viditelných jizev funguje docela v pohodě.
Když se ho ptali na to, zda zažil v kómatu něco nadpřirozeného, tak prohlásil, že žádné světlo, hlasy ani postavy nepotkal. Že ho zpátky zřejmě zavolalo to, že za ním chodil Vašo Patejdl a do sluchátek mu pouštěl Elány.
Jan Potměšil
Známý herec Jan Potměšil se v kómatu ocitl po autonehodě, která se stala v revolučním roce 1989, kdy s kolegy objížděli republiku a vysvětlovali lidem, co se děje v Praze. Cestou z Ostravy vyletělo auto z dálnice a kutálelo se ze svahu vedle ní. Jan v tu chvíli spal na zadní sedačce a utrpěl vážné zranění hlavy, po kterém ochrnul a zůstal na vozíku. Po nehodě byl tři týdny v kómatu, o němž mluví jako o situaci, která ho změnila. Všechno, co se stalo, bere prý jako dar. Nejenže se i na vozíku vrátil ke hraní, ale také k aktivnímu sportu a svým příkladem motivuje i další vozíčkáře. Už po ochrnutí se také oženil a založil rodinu.
Mika Häkkinen
Pokud závodíte ve formuli, pak jste asi k nějakým nehodám a zraněním velmi blízko. To potvrzuje i případ slavného pilota formule 1 Miky Häkkinena, který se vyboural koncem roku 1995 při Velké ceně Austrálie kvůli defektu pneumatiky. Ve vysoké rychlosti narazil do zdi, a kdyby nebylo okamžitého zákroku lékaře na místě, nepřežil by. Pilot po převozu do nemocnice upadl na osm dní do kómatu, a i když se z něj probral, dodnes má následky. Půlku obličeje má částečně ochrnutou a na pravé ucho hůř slyší. I když se rok po nehodě k závodění vrátil, kariéru ukončil dřív, než původně plánoval.
Stevie Wonder
Známý zpěvák Stevie Wonder upadl do kómatu po automobilové nehodě v srpnu 1973, když byl na turné v Severní Karolíně. Auto řídil jeho bratranec, zpěvák seděl na místě spolujezdce a se sluchátky na uších poslouchal hudbu. Řidič ale nedával pozor a srazil se s protijedoucím autem převážejícím dřevo. Z korby se prý uvolnila kláda, která sklem prolétla přímo na Stevieho. Zpěvák byl následkem úrazu v kómatu čtyři dny. Z nehody se zotavil, jen ztratil čich.
Když vzpomínal na dobu v kómatu, mluvil o pocitu, že byl na duchovnějším místě. To ho inspirovalo v celoživotní snaze dosáhnout vyššího stavu vědomí, což podle něj umožní se na toto místo vrátit. O svém zážitku napsal píseň s názvem Higher Ground.
Ozzy Osbourne
Rocker Ozzy Osbourne měl nehodu na terénní čtyřkolce, se kterou vjel na svém panství v Buckinghamshire do výmolu a čtyřkolka se na něj převrátila. Zlomil si osm žeber, klíční kost a poškodil krční obratel. K tomu přestal dýchat, a kdyby mu neposkytl první pomoc jeho bodyguard, zemřel by. V kómatu byl po úraze osm dní, a i když pak řekl, že žádné světlo ani andělé tam nebyli, stejně díky tomu zážitku vyzrál. O nehodě mluvil jako o třech vteřinách, které mu totálně změnily život a mnohé si díky tomu uvědomil.
Sharon Stone
Sharon Stone musela v roce 2001 kvůli nesnesitelným bolestem hlavy jet na pohotovost do nemocnice v San Francisku. V nemocnici zůstala a prožívala devět dní stav, při kterém střídavě upadala do kómatu a střídavě se z něj probouzela. Teprve pak lékaři přišli na to, že má roztrženou jednu z tepen, která vede do spodiny lebeční a krvácí do míchy, mozku a dutiny lebeční. Při sedmihodinové operaci zastavili krvácení pomocí 22 platinových destiček. Její stav se začal zlepšovat, ale i tak jí ochrnula tvář, částečně ztratila sluch a trpí výpadky paměti.
Když byla v kómatu, viděla prý vír velmi jasného bílého světla a měla pocit, že ji vede do nebe. Zážitek to prý byl velmi intenzivní a krásný, při kterém potkala i některé své přátele – ovšem jen na chvilku, než ji to vrátilo zpátky do těla na nemocniční postel. Díky tomuto zážitku už se prý smrti nebojí.