Článek
V první vlně cenzury v 50. letech byla z pultů obchodů a knihoven odstraněna díla význačných politiků, jakými byli například Masaryk a Beneš. Další rozsáhlé vyřazování knih pak přišlo na základě směrnice o zvláštních fondech tiskovin v knihovnách jednotné soustavy ČSR v roce 1972. Směrnice jasně definovala dvě základní kategorie zakázaných tiskovin: s protistátním obsahem a se závadným politicko-ideovým obsahem. Šlo o tituly, které byly v rozporu se základními principy socialistického zřízení a v hrubém nesouladu se zásadami socialistické morálky.
Stovky zakázaných autorů
Z knihoven zmizelo na milion svazků tzv. zakázaných autorů, ať už emigrantů nebo sympatizantů pražského jara 1968. „Je potřeba si uvědomit, že tady bylo více autorů zakázaných než povolených. Knihovny navíc dostaly seznam autorů, jejichž knihy sice v knihovnách byly, ale nesměly se propagovat ani půjčovat,“ říká nakladatel Lubor Maťa a dodává, že lepší situace byla paradoxně ve vojenských knihovnách. „Cenzura tam sice také byla, ale dohled nebyl tak přísný, a tak jsem se k některým autorům dostal právě tam.“
Skutečná a vnitřní emigrace
Už v roce 1968 se z letní dovolené nevrátil Arnošt Lustig. V roce 1975 emigroval Milan Kundera, krátce nato Pavel Kohout. Další autoři zase kvůli normalizaci odešli do tzv. vnitřní emigrace a také jejich díla se k československým čtenářům dostávala většinou neoficiální cestou. „Mezi zakázané autory patřili například Egon Bondy, Ivan Klíma, Ivan Martin Jirous, Ludvík Vaculík, Eva Kantůrková, Václav Havel, Pavel Kohout, Milan Kundera, Ladislav Mňačko, Josef Škvorecký, Karel Pecka, Ota Filip, Jiří Gruša, Jan Trefulka, Věra Linhartová, Jiří Kolář nebo třeba Vlastimil Třešňák či Bohumil Hrabal. Ten byl vydáván v omezené míře,“ vyjmenovává Maťa.
Také Arnošt Lustig odešel do emigraceFoto: Mucha Josef, ČTK
Vydavatelé samizdatu byli po celé republice
Už v sedmdesátých letech minulého století začaly vznikat první samizdatové edice. Mezi nejvýznamnější patřila Petlice Ludvíka Vaculíka, kde zveřejňovali svá díla všichni členové disentu. Důležitá byla také edice Expedice manželů Havlových, Česká expedice nebo Pražská imaginace. „My jsme opisovali knížky, které se nám líbily a chtěli jsme je mít. A ty se pak samozřejmě distribuovaly dál. Většinou to mělo 10 až 11 kopií. Ale stálo to za houby, protože se to nedalo svázat,“ vzpomíná Lubor Maťa. Kromě československých autorů v samizdatu vycházely i překlady zahraničních „nepohodlných“ autorů, například Alexandra Solženicyna, George Orwella či Lawrence Ferlinghettiho.
Od osmdesátých let se k samizdatové literatuře přidaly také literární časopisy. Také ty věnovaly prostor spřízněným autorům. „Mezi nejdůležitější patřil Kritický sborník, Obsah, Host, Akord, Vokno a ke konci osmdesátých let také Revolver Revue,“ říká Maťa.
CO JE SAMIZDAT
Samizdat je způsob, jakým občanští aktivisté obcházejí cenzuru v represivních režimech. Jedná se o vydávání knih, časopisů a novin mimo oficiální nakladatelství. Tato díla vznikají svépomocí, často primitivní technikou. Samizdaty jsou rozšiřovány v malých nákladech, opisovány, původně v ruce, později na psacím stroji a počítači a množeny. Jde o díla, která jsou vydána bez profesionální podpory na vlastní náklady.
Někteří skončili ve vězení
Zákaz publikování nebo odstranění knih z regálů knihoven byla pro spisovatele jen mírnější forma represí. Mnozí nepohodlní autoři končili často za mřížemi. Na 15. listopad už od roku 1993 připadá Mezinárodní den vězněných spisovatelů.
Revoluce otevřela čtenářům dveře
V roce 1990 se na knižním trhu objevují soukromí nakladatelé. A literatura, která byla v dobách socialismu zakázaná, šla doslova na dračku. „Mezi prvními autory, které jsme vydali, byli například Filip Topol, Jan Pelc, Iva Pekárková, Ladislav Klíma, Libor Dupal a Egon Bondy. Časem k nim přibyli třeba Aldous Huxley, Lawrence Ferlinghetti, George Orwell, Ivan M. Jirous, William Golding, Vratislav Brabenec, Gary Snyder, William Blake či František Gellner,“ uzavírá Lubor Maťa, jehož nakladatelství v těchto dnech přichází na trh s 50. svazkem edice Bouře Ivana M. Jirouse Rattus norvegicus.
